Seděla jsem na posteli a plakala, ale ne tak jako dřív bylo to bez křiku, bez vzteku bylo to jenom bezmocí, v hlavě jsem měla prázdno jako po nějaké kalbě, všechno mi bylo jedno. Přemýšlela jsem o životě, to jsem dělala poslední dobou pořád a když ne o životě tak o smrti. Máma na mě poslední dobou dost kašlala, vlastně se jí ani nedivím, chovala jsem se a chovám jako fakan, ale já za to prostě nemůžu, to ona, ANA. Dost dlouho jsem se snažila si namlouvat že to není pravda, že já tomu nikdy nepodlehnu, ale bohužel je ve mně a radí, nebo spíš přikazuje. Kamarády jsem ztratila, byla jsem na ně hnusná stejně jako jsem na sebe. Nebo jsem na ně nebyla zlá já, ale ona ??
Je těžké stále padat a znova se zvedat, ale já vím že jednou vstanu a už nespadnu, jenže já nesnáším čekání, nesnáším když musím čekat na něco co tak hrozně chci je to unavující..
ROZHODLA JSEM SE, ŽE PŘÍBĚH BUDU PSÁT TÍMTO STYLEM, ŽÁDNÉ VELKÉ SOUVISLOSTI ANI VYPRÁVĚNÍ :) PLÁNUJI KAŽDÝ DRUHÝ DEN VYDÁVAT .... JESTLI SE VÁM TO LÍBÍ URČITĚ MI DEJTE VĚDĚT
