POV Česko:
Probudil jsem se asi v 11:00. Měl jsem divný sen. V tom snu byl Kanada a měl jsem gajové pocity. Nevím, jak to popsat, ale byl jsem jako v sedmém nebi. Kanda (to je přezdívka pro Kanadu btw) v tom snu postrádal tričko. Zjistil jsem, že Kanda má fakt jakože pekáč buchet, to se musí uznat. Ale gajové pocity? Proč? Co by na to řekl můj bratr Slovensko? Co by na to vůbec řekl Kanda? Určitě by se mi vysmál...
Každopádně asi bych si měl připravit snídani. Snídani jako správný Čech - Půllitr piva a k tomu samotnou klobásku. Ach, jak já miluji snídani. Šel jsem si tedy usmažit klobásku (značka Kosteleckých uzenin, kdyby to někoho zajímalo) na pánvičce. Jak se tam ta klobáska hezky potila, zničehonic jsem uslyšel hrát Jožina z bažin. Nejdřív jsem byl zmaten z toho, odkud se tato slastná a kultovní hudba ozývá, ale pak jsem si vzpomněl, že to mám nastavené na telefonu jako vyzvánění. Viděl jsem, že mi volá můj bratranec, Polsko. (Jsou to bratranci ok.) Zmáčkl jsem zelené tlačítko a z reproduktoru se ozval hlas Polska.
"Česko!! KURWA!! Amerika zas dělá nějaký ty svý pranky!!"
"Svatý praotče Čechu, Polsko, co to zas meleš?!"
"Ten týpek mě unesl!" Nemohl jsem si to odpustit, uchechtl jsem se.
"Čemu se směješ?! On mě fakt unesl!! Teď mě tady drží svázanýho někde uprostřed Grand Canyonu!! Musíš mě odsud dostat!"
"Jestli jseš svázanej, jak to, že mi dokážeš zavolat?" zavtipkoval jsem.
"JÁ NEVÍÍÍM!!! A TEĎ SI POSPĚŠ, JÁ NECHCI UMŘÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍT!!!!" A hovor byl ukončen. Upřímně, zrovna Polsko by o tomto úplně nevtipkovalo, takže je to asi pravda. Jak mu ale pomůžu? Americe nic říkat nebudu, to by nedávalo smysl. Potom bych mohl říct Mexiku, to se v Americe vyzná, jenže Mexiko je divný. Jediný, kdo by mi teoreticky mohl pomoct, by byl...
...Kanda? Ten přece s Amerikou vyrůstal, což znamená, že by mě ke Grand Canyonu dovedl, a navíc je hodný. Ale... ten dnešní sen... budu nervózní. Každopádně, nejdříve musím dojíst svoji klobásku a dopít národní nápoj. Pak se za Kandou vydám.
O 5 hodin později
Ups, asi jsem si pivečka trochu dolil. A pak ještě jednou. A ještě jednou. Přestože jsem se malilinkato opil, měl bych jít do akce. Chtěl jsem si vzít svůj mobil, jako by to udělal každý normální státočlověk (až tedy na Severní Koreu, ale ta normální není) a tu jsem spatřil 23 zmeškaných hovorů a 105 nepřečtených zpráv od Polska. To jsem asi trošku prošvihl. Možná jsem alkoholik, ale rozhodně nejsem jediný. Podívejme se třeba na Rusko, co? Rusko vypije průměrně 69 litrů vodky každý den, to je mnohem horší jak já. Takže se nemám za co stydět.
Jdu za Kandou. Momentálně by měl být doma. Když jsem k němu dorazil a zazvonil, Kandovi trvalo trochu dlouho, než mi otevřel.
"Č-Česko? Co ty tady?" Kanda zněl sice nervózní, ale jeho překvapený výraz byl na pokraji úsměvu. Zda se, že je rád, že mě tu vidí. To mi dělá radost.
"Kanado, vím, že to bude znít divně, ale ten tvůj kamarád Amerika už zase dělá nějaké voloviny. Zdá se, že unesl Polsko."
"Tvého bratrance? Proč by to sakra Amerika dělal?"
"Já nevím, Amerika je divnej. Ale, no, nepomůžeš mi, prosím? Polsko říkal, že je uvězněn v Grand Canyonu, a já nevím, kudy se tam dostat."
"Pro tebe všechno, Čecháčku..." Kanda se zahlédl do mého obličeje, zřejmě zasněně.
"C-co? Jaký Čecháček?" Ta přezdívka mě dost pomátla. Zní docela divně. Ale tak, když říkám Kanadě Kanda, tak proč ne, že jo. Ale tak počkat, proč mi dal takovou přezdívku?! Je možné, že by...?
V tu chvíli se Kanda vzpamatoval.
"Počkat, Česko, promiň! Trochu jsem se nechal unést! Zapomeň na to! Ale ano, pomůžu ti najít Polsko. Pojď se mnou, dovedu tě tam teď hned. Když nasedneme do vlaku směrem k té oblasti, stihneme to v pořádku i dnes."
Tak jsme se tedy s Kandou vydali na dobrodružství.
(Btw ship name pro Česko a Kanda = Čenda?? 😏)
