[CZ] » Shattered « (Kuroko no Basket)

~ Můj basketbal ~

"Tohle je absurdní, nanodayo." Posunul si volnou rukou brýle na nose Midorima. V druhé ruce svíral svůj šťastný předmět dne, květináč s fíkusem. Podle Oha Asa ten den neměli raci moc štěstí, ale jejich šťastnou barvou byla oranžová. Té měl na sobě víc než dost. Zajímalo by mě, kde ty předměty bere. To má doma sklep, kde skladuje náhodné objekty, které by mohly být jeho šťastným předmětem? Co když ten předmět prostě nemá? Pošle pro něj někoho, nebo si ho koupí sám? Příliš mnoho otázek a tak málo odpovědí.

"No tak, Shin-chan, kdy budeme mít příležitost hrát s tak skvělým týmem jako je Rakuzan mimo turnaj? Hm?" Dloubl do svého vyššího spoluhráče Kazunari Takao, široký úsměv rozlitý po tváři. 

Rána. Sledovala jsem jak se oranžový míč prudce odrazil od Midorimovi hlavy zpátky k vysokému blonďákovi. "Absurdní je, že v tom nevidíš ten potenciál." Zatočil hozený balon na prstu. Dobrá trefa. "Tohle je dobrá cesta, jak je letos porazit."

"Nechte si zdát." Broukal si Mibuchi a mávnul rukou. Byl si jistý, že Shutoku nemá šanci, ne dokud jsou oni a Akashi ve hře. Jejich tým také ztratil většinu své základní sestavy. Jenže jak dokázal Seirin, i král někdy klopýtne. Vidět ten zápas muselo inspirovat další velké týmy, aby intenzivně trénovaly a pokusily se takový odvážný kousek zopakovat. Rakuzan nebyl neporazitelný. Teoreticky.

A tak se můj úžasný plán stal třetí den soustředění skutečností. Stačilo zavolat na Shutoku High a dostat se k trenérovi - což díky staré známosti z reprezentace nebyl problém. Také jsem získala telefon na Kazunari Takaa, který zajistil, že Midorima bude stoprocentně přítomen. Přišlo mi, že je něco jako jeho sekretářka nebo stalker. Věděl přesně kdy, kde a kam oživlá zelenina chodí. Nevím jaká donucovadla použil, ale efekt byl stejný. Shutoku dorazilo v maximálním počtu, aby mohli po zimě změřit síly s Rakuzanem. Poslední šance před letním Interhigh - pokud se Shutoku kvalifikuje.

A to se rapidně blížilo. Kvalifikační kola začínala již za dva týdny. Počítala jsem, že dostat se na Interhigh nebude těžké a pravé bitvy začnou až na velkém letním turnaji. Z Tokya se dále můžeme potkat s Too Academy a Seirinem. Z těch dvou mě více zajímá Too, které loni skončilo druhé. Jenže to musí pár dní počkat.

"Dobře, dobře, pánové-" Zatleskám rukama. Prázdná tělocvična způsobí, že se zvuk krásně roznese a zesílí. Dost na to, aby všechny páry očí padly na mou osobu. Vzduch pod vahou jejich pohledů zřídnul. "Jistě vás zajímá, proč jste tady- ne, není to proto, abyste hráli proti sobě. To by bylo moc jednoduché." Začnu vysvětlovat. Pohledem jsem přeskakovala mezi Midorimou, který právě zpochybňoval, proč vůbec ráno vstal a Akashim. Usmíval se. "Spolu jste již sehraní, někteří z vás spolu hrají už více než rok. Důležité je však umění přizpůsobit se novým spoluhráčům."

"Nelíbí se mi, kam tím směřuješ..." Podrbal se na krku Nebuya a zívnul. 

"Náhodou, já si myslím, že to bude hustý!" Přidal se Kotaro. 

Tohle sakra není diskuse. Odkašlu si, abych utišila nastalý rachot. "Budete hrát několik menších her v různých rotacích. Ty se dozvíte včas, během rozcvičky to můžete vstřebat."

Oddechnu si a stisknu desky s prázdnými papíry. Měla jsem sucho v krku a srdce mi zběsile bušilo. Kdyby někdo přišel dost blízko, pravděpodobně by slyšel jak pumpuje krev do mého těla. Dlouho jsem k davu nepromlouvala. Navíc jsem měla strach, že hráči Shutoku prostě nebudou poslouchat. Proč by měli? Jsem jen prvák, kterého mnozí viděli poprvé v životě. Možná za to mohu vděčit jménu "Shirogane", které má v basketbalovém světě určitou váhu. Reputace mě předchází a uklízí mi na cestičce.