Milý deníčku...

ehmm.....uklidni se

,,Je pro mě strašně těžký tě nezačít líbat...a věr mi že z jinýma holkama bych to už dávno udělal." až skoro povzechne si.
,,To ti věřim..ale i ty sám víš jaká je to píčovina. Myslím že jsme na dobrý cestě být kamarádi." uznám.
,,To já ale nezvládnu. Nezvládnu se s tebou bavit, koukat na tebe, být s tebou a trávit s tebou čas aniž bych něco nezkusil." položí si ruku na moje stehno.
,,Tak to klidně zkoušej ale počítej s tím, že tě budu odmítat." schodila jsem mu tu ruku dolů. Upřímně jsem se mu podívala do očí a chvilku se v nich ztrácela. Kdo tvrdí že hnědý oči jsou nudný...mají nudný život. Já je mám sice Světle zelené s modrými okraji ale přímo miluju hnědé oči. Jemu ještě krásně kontrastují s jeho bílými vlasy.
,,Viktorie...jednou tě dostanu.. A věř že toho nebudeš litovat." trochu se odtáhne.
,,Ehmm...uklidni se Dominiku. Vytahuješ na mě tady nějaký citáty...a to já nemám ráda." za hrudník ho trochu odstrčím a zeskočím z linky. Dopiju sklenku a vyrazim do obýváku. Dominik jde za mnou jak osobní ocásek.
,,Kolik máme hodin?" zeptá se jak kdyby jsme se před vteřinami nebavili o tom jak by mě nejradši ojel. Vytáhnu mobil z kapsy a trochu se zděsím.
,,Skoro deset hodin." jak to může utíkat tak rychle?!!
,,Nojo no...se mnou ten čas běží viď.." sebevědomě se na mě podívá a nadzvedne jedno obočí.
,,Měl už by si jít Dome." zkrátím mu jméno. Ani se to nezdá, ale má ho hrozně dlouhý.
,,Dnes nebudu mít místečko v tvé postýlce?" drkne do mě ramenem. Chce mě jen naštvat a dost se mu to daří.
,,Měl jsi ho když jsi mě zhulil."
,,Dala jsi si dobrovolně." braní se.
,,To víš že jo..." má pravdu ale nechci ji uznat. Obuje si boty a otočí se na mě. Po několika hodinách s ním mě bolí za hlavou, jak musím koukat pořád nahoru.
,,Zas někdy?" zeptá se.
,,Nevim jestli se mi bude chtít s tebou ještě něco podniknout." pousměju se.
,,Tento týden mám plnej, tak já ti pak napíšu." oznámí mi.
,,To by šlo. Měj se." pozdravým.
,,Zdravíčko Vikinko." uteče po schodech. Dobře dělá...ještě jednou mi tak řekne a schytá to botou.
,,Nesnáším tě." křiknu na něj.
,,Já vím." vrátí mi to. Pousměju se nad tým a radši rychle zalezu domů. Až teď jsem si uvědomila, že v té bytovce nebydlím sama, ale pár lidí tu je taky. A asi dost z nich chodí kolem desátý spát. To já musím každopádně taky...

   ,,Co spolu máte Vikino!" vykřikne přes celou chodbu.
   ,,Jsme jen kamarádi. Nevim proč tak šílíš, když jsi stokrat horsi." vrazdím ji pohledem.
   ,,Já se nedám srovnat s tebou. U mě je to normální ale tebe vždy jen zajímalo učení, jedničky a tahle dementní škola." měla by se stišit. Pořád jsme ve škole kde se učí a nekřičí.
,,Sáro...pořád se o něco snaží ale já ho nenechávám." přiznám. Nechtěla jsem jí to řikat.
,,Víš že by ti zlomil srdce. Víš že není typ kluka na chození..a taky víš že mu jde jen o jedno." konstatuje.
,,Já všechno vim a dokonce mi to včera i řekl."
,,Jako že chce s tebou být!" zděsila se Sára a chytla mě za zápěstí.
,,Ne! Že mě chce jen pod sebou a že nevyhledává vztah." upřesnila jsem.
,,To je kurva sexi!" skoro se sesunula k zemi.
,,Hele...ty máš Jakuba, pokud vím." nadzvednu obočí.
,,Je skoro stejnej jako Nik. A já ho nechávám a počítám s tím." pousměje se.,,Jen s ním spím a užívám si...bez závazku."
,,Nechápu jak takhle můžeš žít." kroutím hlavou ze strany na stranu.
,,To já tebe taky ne." zasměje se. Někdo by mohl tvrdit že je trochu štětka...a ono to tak je. Ale neříkejte jí to. Ví to o sobě ale nesnáší, když jí to někdo řekne.

Dominik: Nechceš někdy přijít do studia?
Já: Co bych tam dělala?
Dominik: Už jsem ti říkal že se na otázku neodpovídá otázkou..
Já: Tak pardon pane chytrej
Dominik: Třeba tam byla s náma.. Budu muset pracovat ale chci být s tebou.
Já: Hmm...tak to ti děkuji. Asi by to šlo..
Dominik: Dneska?
Já: Uz?
Dominik: Viktoro!
Já: Sorry...já si to nemůžu odpustit. Dneska nemůžu.
Dominik: Fakt nemůžeš nebo se ti nechce?
Já: Fakt nemůžu. Mám schůzku s mamkou.
Dominik: Tak zítra.
Já: To by asi šlo..
Dominik: Ještě večer napíšu, Viktorko.
Já: Přestaň!
Dominik: 😘

   ,,Ahoj mami." pozdravím a obejmu ji.
   ,,Ahoj Viky...jak se máš?" zeptá se hned na začátek.
   ,,Pořád dobře." usměju se. Upřímně se fakt nemám špatně.
   ,,Tak to je dobrý. Jak jde škola?" proč se pořád vyptává.
   ,,Ty víš že mi škola jde výborně. Proč se tak vyptáváš? To děláš když jsi nervozní.."
   ,,Máme teď nějaký problémi s firmou, promiň. Nechtěla jsem vypadat vlezle. Dlouho jsme se neviděli." konstatovala.
   ,,Ty máš práci a já mám školu." cinkne mi mobil. Na zamikací obrazovce se oběví Dominikovo jméno a zpráva ve stylu: Tak zítra v 15:00?🫡. Maminka si to nemohla odpustit a koukne mi pod ruku.
   ,,Nový objev?" zasměje se.
   ,,Je to jen kamarád..." protočím oči.
   ,,To známe.."
   ,,Ne fakt.. Je to takový jiný druh kluků.." nějak zplácám, to že píchá každou druhou.
   ,,Takže má zájem a ty ho odmítáš.." nějak záhadně uhodne.
   ,,Tak nějak no.. Hele, budeme se bavit o něčem jiným." zastavím konverzaci.

,,Čau kluci." pozdravim. Postupně mě každý pozdravil zpátky až na Dominika a Radka. Naopak tam někteří přibyli a já jen vůbec neznala. Jak kdyby mi četli myšlenky se pani neznamí postavili a přišli ke mně.
,,Ahoj, Já jsem Tkeej." podá mi ruku první. Upřímně mi od pohledu není sympatický, ale třeba se pletu.
,,Čau, som Konex." plác mě přes rameno potetovanej slovák. Nebyl špatnej ale už teď vím že bych s ním nikdy nic neměla.
   ,,Kde máš Sáru?" zeptal se Jakub.
   ,,Asi doma..co já vim." odpovím s dost jasným nezájmem. Nechci aby si myslel že ho třeba chce nebo tak něco. Je možný že ho chce ale ne zas moc.
   ,,Jdeš hrát?" zeptá se Pepa. Bez odpovědi jsem si sedla k němu a vzala si od něj ovladač. Myslím že je nejblíž k mému věku, protože byl takový...podobný mě. Nebo spíš mojí generaci. Typuji mu tak maximálně na 25.

   ,,Čau Viky.." pozdraví mě Dominik tak po půl hodině.
   ,,No nazdar. Tak ty si mě pozveš a ani tady nejsi?" dělám že jsem naštvaná.
   ,,Počkej co?!" diví se Jakub.,,Hovno!" zvedne se ze sedačky.,,Ty jsi ji pozval Dominiku?!" otočí se na něj.
   ,,No a?" nechápe Dominik, tak nějak stejně jak já. Vůbec nechápu o co tady jde.
   ,,Vy jste spolu?!" vypadne z Jakuba. Tohle měl někdo vyfotit, protože můj výraz musel stát za to.
   ,,Co?! Ne!" hned zareaguju.
   ,,Jsme kamarádi dementi." dodá Dominik. Nastalo hrobové ticho, po kterém byl výbuch. Výbuch smíchu. Ale notak...jsme v 21. století. To se nemůže holka kámošit s klukem?
   ,,Ale hovno." ozve se Konex.
   ,,Fakt. Nebo.." zamyslím se jestli to říct.
   ,,Nebo!" zajímá se Hasan. Kouknu na Dominika. Ten vypadá že mě hned pochopil.
   ,,Nedá mi." vypadne z něj. Takhle to říkat nemusel ale je to vlastně pravda. Opět výbuch smíchu. Proč jsem sem lezla? Já chci domůů.
   ,,Tak to tě chápu." řekne směrem ke mně a dál se směje Jakub. Pokývla jsem na něj a úsmala se.
   ,,Hele brácho! Ty by jsi měl být na mé straně." urazí se Domča. Ke smíchu se přidám i já. Pak že se nejde smát bez alkoholu....nebo alespon já. Nevim jak na tom jsou kluci ale já jsem čistá.
.
.
.