Milý deníčku...

tak hele..

   ,,Viky!" křikne na mě Jakub.,,Potrěbuji s tebou mluvit." oznámí mi. Jen kývnu na souhlas a odejdu s ním dál od všech.
   ,,Povídej." pobídnu ho.
   ,,Dominik.." nevim proč začal tak ale fajn. Asi mě chtěl připravit na téma.,,Jste spolu?" zeptá se.
   ,,Nejsme, Kubo." odpovím jednoduše.
   ,,A proč?" zajímá ho. Co to do něj vjelo?
   ,,Tak hele... Ty víš proč s ním nejsem."
   ,,No jasný ale teď už to je jiný, ne?" pozvedne obočí.,,Hele... S žádnou jinou nevydržel tak dlouho aniž by se a ní nevyspal. Už tě nemá jen na pícháni." vysvětlí mi.
   ,,Nemáš jistotu, Jakube."
   ,,V životě není žádná jistota. Kurva Viktorie...to jsi se za těch pár týdnů co jsi s námi nenaučila?" švihne rukama.,,S náma je to jak horská dráha. A vydržela jsi to i tak. Prosimtě...dělejte spolu už něco." poučuje mě.,,Je dost jasně vidět, že po tom toužíte oba. Tak si neserte do života a něco s tím dělejte." chtěl odejít, ale otočil se zpátky.,,A ty si nešlapej po štěstí. Tisíce holek by chtělo to co máš ty, tak si toho važ." odejte už. To bylo doslova jako kázání od táty, kvůli kouření. No....co se dá dělat. Asi k tomu řeknu...jak ukáže čas.

   ,,Dohráno zmrdi!" vykřikne Dominik, když vyjde ze studia. Pousměju se mu. Pako to je.
   ,,Hele...asi už půjdu Dominiku." zvednu se ze sedačky.
   ,,Tak počkej...vyprovodím tě." dojde si pro věci.
   ,,To nemusíš. Já dojdu." nojo...skromná holčička.
   ,,Já se tě neptal, Viktorie." pousměje se na mě. Za tím si jdu obout boty. Já vim že se nikdo neptal, ale mám Mocha Travisky.. Jo pardon..sorry. Když už se Dominik vyprdelil, rozloučila jsem se s klukama a vyrazili jsme.
,,Nálada?" takhle jsme se vždy ptali "jak se máš". Ale aby to nebylo tak trapný.
,,Jsem nadšenej že jsem dokončil novej track." je na něm vidět že je z toho celej bez sebe. Jen se usměju a strčim si ruce do kapes.
,,To je ta...no phone?" zeptám se.
,,Jo, ale půjde ven až později. Nedávno vyšla karanténa, tak se to musí trochu posunout." vysvětlí.
,,Jo taak.."

Když už vidím svoji bytovku, začnu spomalovat.
,,Zastavil mě Kuba a.." chtěla jsem mu říct co mi řekl Kuba, ale Dominik mě přerušil.
,,Promiň Viky.." špitne. Nechápala jsem ho dokud mě nezačal líbat. Opře mě o zeď bytovky a pokračuje v činosti. A tady se stává ten zlom. Jak kdyby mi přeplo... Chci ho v tuhle chvíli víc jak nikdy jindy. Jeho malých ale měkoučkých rtů se nemůžu nabažit. Musí se naklánět, kvůli výškovému rozdílu. Proto se trochu odstrčím a odemknu dveře. Za košili ho stáhnu dovnitř a dostala začnu utíkat po schodech. Než odemknu svoje bytové dveře, Dominik mě opět přitiskne...teď ale na dveře. Líbačka pokračuje. Chudák každý kdo by to viděl. Když si vzpomenu na svojí sousedku, která je už pár let v důchodu...a může se každou chvíli kouknout do kukátka. Já ji měla fakt ráda.. No neva, vracíme se k Dominikovi. Ten už teď nemůže vydržet a začne mi vyhrnovat mikinu. To už svoji sousedce nemůžu udělat, proto se odtáhnu a odemknu dveře. Zatáhnu ho dovnitř a zavřu dveře. Zastavím Dominika, který už po mně chtěl zase vystartovat.
,,Dominiku.." byla jsem opět přerušena.
,,Ale notak, Viky.." začal zoufat.
,,Dominiku! Postel.." usměju se. V jeho očích byli jiskřičky s nadšením a plamínkem.