Milý deníčku...

potřebuji to ze sebe dostat

Milý deníčku...vlastně ani nevím jestli to deníček je, ale budu tomu tak říkat. Tohle všechno píšu abych to ze sebe dostala. Potřebuji ze sebe dostat emoce. A nenapadlo mě nic jiného než si začít psát deníček. Za poslední dva roky se toho stalo hrozně moc a já potrěbuji o tom psát. Myslím že by mně to mohlo pomoc se dostat z depresí. Všechno to začalo nevinným školním dnem. Jako každé ráno jsem vztala do své vysněné vysoké škole NU. Takhle zpětně nechápu jak jsem mohla vztávat každý den v šest ráno jen abych došla do školy která začínala v osm. Nebudu si tady nic nalhávat...byla jsem šprtka. I když jsem si to o sobě nemyslela, teď to vím jistě. No pokračujeme. Dojela jsem už plně připravená do školy, jako bylo zvikem. Vždy předem. Na začátku hodiny mě zastavila moje kamarádka. Tehdy to byla jen taková ta školní kamarádka s kterou si občas vyjdu ven. Teď s ní bydlim, ale nebudu přeskakovat. Vložíme se do příběhu....
.
.
.
,,Ahoj Viky, jak to vidíš dneska?"
,,Čau. Jako každý den." pousměju se.
,,A nešla by jsi se mnou do klubu?" hned jak to dořekne začnu kroutit hlavou.,,Já vím že se musíš učit a tak, ale jeden den by ti to neuškodilo." snaží se mě přesvědčit.
,,Určitě jo."
   ,,Prosím...slibuji že když se mnou dneska půjdeš, dám ti příští měsíc klid." nabídne. Ani nevím proč začnu uvažovat. Nikam se mi nechce ale ta nabídka je fakt dobrá.
   ,,Přísaháš?" začínám povolovat.
   ,,Na naše kamarádství."
   ,,Na to by jsi přísahat neměla." pousměju se. Přijde učitel a začne normální školní den jako každý jiný. Když zkončí škola jdeme společně k autu. Domluvila jsem se že jí vezmu autem protože chodí pešky.
   ,,Ani nevíš jakou jsi mi udělala radost." nadšeně až piští.
   ,,Klid Sáro, nebo si to ještě rozmyslím." vyhrožuji jí.
   ,,To by jsi mi neudělala. Už to mám celý naplánovaný. Nejdřív půjdeme do toho baru za rohem......" začne mi vyprávět její dnešní plán.
.
   ,,Sakra. Kam jsem se to dostala?" začla jsem litovat svého rozhodnutí. Vešli jsme do baru v kterém bylo strašně moc lidí.
   ,,Užiješ si to. Uvidíš." vezme mojí ruku a začne mě táhnout davem.,,Ještě musíme najít holky." oznámí mi.
   ,,Holky?" potřebuji vysvětlení.
   ,,Ze školy. Niky a Káju. Znáš je. Jsou v druhém ročníku. Myslím o rok mladší." vysvětlí mi.
   ,,Já věděla hned jak jsi mi řekla jména. Nepotřebovala jsem vědět jestli jsou o rok nebo o dva mladší." směju se jí.
   ,,Tak kdyby jsi nevěděla...teď už to víš." kroutila hlavou a dál se brodila davem.,,Hele támhle jsou!" křikne najednou. Došli jsme za nimi a pozdravili jsme se. Já už je znám a to nejen z chodby školy. Byli jsme už párkrát venku.
   ,,Ahoj kočky." pozdravila Kája. Teda myslim. Jména se mi dost pletou, no a tak trochu je nerozeznám kdo je kdo. Nejsou dvojčata jenom nevim kdo se mi představoval jako Kája.
   ,,Čau." odbydu je. Chci domů!!!
   ,,Ty jsi přivedla Viky?!" diví se Nikča...asi Nikča.
   ,,Jasně. Ať si taky užije." odpoví Sára. Jsem duch nebo si neuvědomujou že stojím hned vedle nich?
   ,,Předem řikám že nepiju." ujišťuji je
   ,,Když myslíš." pousměje se Kája. Měla bych se jich zeptat jestli to mám dobře, ale přijde mi to takový trapný. No prostě to dobře mám! Holky začnou pít a tancovat. Po dlouhým přemlouvání se k nim přidám. Chudáci ti lidi okolo.
.
   ,,Komu píšeš?" vyzvídám když vidím že je Sára pořád na telefonu a někomu píše.
   ,,Jednomu klukovi." odbyde mě.
   ,,A kdo to je?" nedám se.
   ,,Jeden rapper."
   ,,A co s ním chceš dělat?"
   ,,Chceš to popravdě?" otočí se na mě konečně. Zakývám hlavou na souhlas.,,Prcat." řekne na ostro. Tuhle odpověď jsem nečekala.
   ,,Ouu....aha." radši už mlčím.
.
   ,,Hele holky jdeme k jednomu klukovi." oznámí nám Sára která už v sobě něco málo má.
   ,,Kam přesně?" začne se smát Kája. Neměli toho málo.
   ,,To ještě nevím." vyprskne smíchy. Všichni tři se začnou smát. Jsem ráda že nepiju.
Když dojdeme k nějaký bytovce Sára se snaži najít zvonek.
   ,,Viky!! Najdi tady Vlčka." svým způsobem žáda o pomoc. Dojdu ke zvonkům a najdu Vlčka. Zazvoním na to a čekám na odezvu.
   ,,Ano?" vyjde ze zvonku chlapecký hlas.
   ,,Tady Sára." usměje se.
   ,,Jdu dolů." oznámí jí a zavěsí.
   ,,Jde dolů." zopakuje nám Sára i když jsme to všichni slyšeli. Po chvilce vyjde nějakej chlap. Je celej potetovanej.
   ,,Nazdar děvčata. Jdete všichni?" zeptá se oplzle.
   ,,Jasně." souhlasí Klára. Ne to ne. Otevře vchodové dveře a usměje se. Jak kuřátka následujeme dovnitř. Ano i já. Někdo je hlídat musí.
Po několika schodech zastavíme u dveří které ten chlap otevírá. Vejdeme dovnitř kde je cítit pach alkoholu a cigeret. No hnus prostě. Ten chlap si Sáru hned odvede do pokoje. Určitě neprotestuje. Vlastně se sem pozvala tak žee...
   ,,Jinak ten co si jí odved je Jakub." nakloní se ke mně Klára která by mi jak kdyby četla myšlenky.
   ,,A ty ostatní?" zetám se při pohledu na další čtyři chlapy.
   ,,Až budu střízlivá tak ti je všechny představím. Teď se mě prosím neptej." zasměje se.
   ,,To tam budete jen tak stát nebo půjdete za náma?" zeptá se jedem z tech čtyř. Vypadá simpaticky. Může mu být tak dvacet. Holky si sednou na sedačku v prostřed místnosti. Nechci se tam tlačit tak radši stojím opřená o zeď.
,,Co ty tu tak sama?" leknu se hlasu vedle mě. Je vysoký s obrovským tetováním pavučiny na krku.
,,Nebudu se cpát mezi ně." odpovím mu s pohledem na sedačku.
,,Dobře děláš." řekla bych dost fajn konverzace.,,Jdem do pokoje?" zkusí to na mě.
,,Nejsem tu jako levná děvka ale chůva vožralejch kamarádek." usměju se na něj ironicky.
,,To je škoda, ale takhle by jsi neměla oslovovat svoje kamarádky." šibalsky se na mě usměje. Na to už nic neodpovím. Chci už jít domů!!,,Tak že mi nedáš?" zkusí to ješte jednou.
   ,,Na to rovnou zapomeň." odbydu ho.
   ,,Jak se jmenuješ?"
   ,,emm..." zamyslím se. Nechci mu říkat pravý jméno.
   ,,Eliška." vymyslím si.
   ,,Já jsme Nik, Eliško." tak dík.
,,Ty se mě bojíš?" uhodne.
   ,,Ne. Měla bych." nechápu moc.
   ,,Nevypadá to tak." usměje se.
   ,,Tak jsi slepej."
   ,,Jak myslíš." řekne a odejde do pokoje. Konečně.
Po čtvrt hodině vyjde z pokoje a míři ke mně. Mami, měla jsem tě ráda. Řeknu si v mysli když čekám že mě zabije. Nebyla jsme na něj úplně příjemná. Vezme mě za ruku a táhne z bytu.
   ,,Kam jdete." zeptá se ješte ten mlaďoch.
   ,,Koukat na měsíček." odbyde ho Nik. Vyjdem před dveře, tudíš na chodbu. Přilepí mě na zavřené dveře a drží mi ruce. Ježiš on mě znásilní!!
   ,,Jsi trochu ulhaná viď." začne na mě mluvit. Já jsem ale úplně paralelizovaná jeho obličejem který se ke mně pořád přibližuje.,,Myslíš že nepoznám když se mě bojíš." začne mi dýchat na krk. Začnu trochu panikařit. Nejradši bych ho odstrčila, ale ono to nejde.,,Ale mě se to líbí." koukne mi do očí.
   ,,Já se tě nebojím." jediný na co se zmůžu. Joooo..je to trochu lež no.
   ,,Tvůj zrychlenej tep a tvoje tělo s tebou nesouhlasí." no má pravdu. Nevím co to je, ale jako kdyby moje tělo neposlouchalo mě ale jeho. A to se mi vůbec nelíbí. Kouká mi přímo do očí a vypadá jak kdyby se rozmýšlel. Určitě jestli mě zabít. Pak mě ale pustí. Hned trochu popojdu aby jsme u sebe nebyli tak blízko. Otevře dveře a vejde zpátky do bytu. Usoudím že mi to dneska stačilo a rozejdu se po schodech ven. Po cestě můžu alespoň přemejšlet CO SE TO SAKRA STALO!! Jako cože?! To že jsem málem přišla o život zmiňovat nebudu. Ale co to se mnou dělal! Jako to nechápu. Když nad tím tak přemýšlím nechala jsem tam holky samotný. Co když se jim něco stane. Mám se tam vrátit? NE! Ony si poradí.
.
.
.