Daughter of a Hybrid

10.

Ahojky, je tady další kapitolka, ale než začnete číst, jen jsem chtěla říct, že teď nejspíš delší dobu nebudou kapitolky vycházet. Potřebuju nějaké napsat do zásoby, abych mohla opět vydávat každý týden. A taky je teď toho hodně ve škole, jak se blíží konec školního roku. Takže uvidím na jak dlouho to bude, ale pokusím se sem co nejdříve vrátit. No nic, už nebudu zdržovat. Užijte si tuhle kapitolku!

PS: Další kapitolka bude o dost delší, tak se máte na co těšit.

Ještě bych byla ráda, kdyby jste mi napsali nějaké hodnocení, jestli má vůbec cenu pokračovat a jestli mám psát spíše kratší nebo delší kapitoly.

------------------------------------

Jak Sam řekl, hned po snídani jsme se vrhli na trénování mojí  proměny.

„Takže Nell, aby ses proměnila, můžeme toho dosáhnout více způsoby." „Jakými?" zeptala jsem se zvědavě. „Můžeš to zkusit silou vůle, ale to zatím nepředpokládám, že by se ti povedlo." „Helee, nepodceňuj mě, nevíš, třeba to dám." Řekla jsem na oko uraženě a vzápětí se na něj zazubila. On jen protočil oči, trošku se usmál a pokračoval. „Nebo ti může pomoct Jacob, kdyžtak v tom nejhorším případě vyvoláme tvojí proměnu zaútočením na tebe a ty se v sebeobraně proměníš." „Aha takže, jak začneme?" optala jsem se.

Sam mi začal vysvětlovat, jak se proměnit. Ze začátku mi to moc nešlo, ale tak komu by to šlo hned na poprvé? Nebyla jsem přece tak špatná nebo jo? Asi po půl hodině neúspěšného trénování se u nás objevil Jacob.

„Jsem tady a můžu pomoct." „Všechno v pohodě?" Zeptal se Sam. „Jo a jak to jde tady?" Zeptal se pro změnu Jake. „Úplně v pohodě, skvěle mi to jde." Řekla jsem sarkasticky. „Tak jo, jak mám pomoct?" Se Samem na sebe jen kývli a oba se otočili ke mně. „Nell?" „No?" „Chytni mě za ruku." „Proč? Co chcete dělat?" „Uvidíš, jen se mě chytni." Řekl Jake. Absolutně jsem to nechápala, ale chytla jsem ho tedy za, ke mně nastavenou, ruku. Najednou začal být Jake hrozně horký a po chvíli se přeměnil v obrovského velkého vlka. Ale,.... něco bylo jinak. Já se na něj nekoukala jako člověk, ale už jako vlk.

Byl to zvláštní pocit, mít tak těžkou a velkou hlavu. Ale líbilo se mi to a navíc mi bylo teplo. Od narození jsem byla upír a snad nikdy mi nebylo takhle teplo.

„No vidíš, jen se tady objevím a ty se hned proměníš." Ozvalo se mi v hlavě. „Co to bylo?" Pomyslela jsem si a hlas mi hned odpověděl. „To jsem já Jake, neboj nejsi paranoidní. A abych ti to vysvětlil členové smečky mezi sebou mohou komunikovat myšlenkami, když jsou ve vlčí podobě, jako teď my dva." Dokončil. „No to je hustý. A Sam nás slyší, když není proměněný?" „Ano, slyším všechno." Odpověděl Sam s uchechtnutím. „Tak fajn, dobrý vědět. A jak se proměním zpátky na člověka?" Zeptala jsem se „Jenom si představíš, jak je z tebe opět člověk." Udělala jsem tak, a opravdu, byla jsem zpět člověkem. Hned se proměnil zpět i Jake.

„Tak co? Jak se ti líbilo ve vlčím těle?" Zeptal se Jacob. „Bylo to super a bylo mi teplo jako nikdy v životě." Řekla jsem v úsměvu, pak už jsme se vydali na oběd k Samovo přítelkyni Emily.