„Jsi v pohodě?“ zeptá se mě mi známý hlas.
Přikývnu a modlím se, aby se neptal na nic dalšího.
„Určitě?“ ujistí se.
„Určitě“ zopakuju se zlomeným hlasem, slzami v očích a smutným výrazem.
Uvěří.
Odejde.
ČTEŠ
Lonely
PoetryNechala jsem se inspirovat svým srdcem. co jsem ztratila, získala, zažila. Všechny krásné i špatné chvíle. Tahle kniha patřila jemu. Způsobil spoustu bolesti, ale i krásné chvíle. Nechte se unášet bolestí.
