Bartheon's Dragon

1. Minulost

Mladá žena s bílými vlasy se usmála. Její úsměv byl plný uvolnění, ale její tělo se po sléze napjalo v křeči. Tak moc toužila aby mohla ono dítě sama vychovat ale nemohla. ,,Odvezte jí k jejímu otci." Řekla tiše slzy valící se jí po tvářích.
Služebná na chvíli stuhla v pohybu. A snažila se svou lady přesvěčit aby nezahodila své šance. ,,Vem tu truhlu z police a vem ji s sebou. Řekni, že je to můj poslední dar pro ni a, že jej smí otevřít až po svých osmnáctých narozeninách." Ženin pohled náhle stuhnul společně s jejím tělem jak jí postupně opouštěl život.
Žena se rychle sebrala a i s dítětem, které jakoby vycítilo, že něco s jeho matkou je špatně vyběhla z místnosti.

Léta plynula. Stará chůva si stále dobře pamatovala pohled nejstaršího bratra z rodu Baratheonů když si prohlížel svou dceru. Radost v jeho očích. Dítě rostlo jako z vody a při dohledu a výchovy jejího otce se stávala silnější a možná i chytřejší. Věc co ovšem všechny včetně jí zžírala byl obsah oné truhly. Nikdo nevěděl co je uvnitř, ale nikdo se kvůli zvěstem o ženě které původně patřila neodvážil dovnitř nahlédnout biď jen na okamžik.
Děvče s bílými proužly v jejích jinak černých vlasech bylo ovšem velmi zvědavé a nejednou se pokoušelo do truhly nahlédnout. Vedlo to až k tomu že jí její otec musel vynadat a dát lekci na dodržování slibů a důležitosti toho aby byly dodrženy. Jako přímý příklad využil Královraha.
Problém jí však nejvíce dělali její bratři a macecha. Sersei byla problém. Ve své rodině by ji dobrovolně nenechala a tak Aeris vděčila jen vstřícnosti svého otce za to, že vůbec mohla zůstat. Joff poté dostal sílu nenávisti na úplně jinou úroveň. Joffrey byl o šest let mladší než ona. Ale i přes to si velmi rád dovolovat. Věděl totiž, že ona je jeho sestra jen z poloviny a že on je nástupce trůnu. Velmi často a na hlas se o tom zmiňoval.
Došlo to až k tomu, že jí jednoho dne. Bylo jí tenkrát třináct během hostiny seknul mečem. Měla zraněné ucho a kus tváře a zbyla jí ošklivá jizva, ale co mohla nadělat?

Nejhorší byl moment kdy si je oba otec předvolal do své pracovny.
Oba dva stáli jako na trní. Ona jen klidně a Jeff se stále snažil působit hrdě a vznešeně, jako lev snažící se ukázát svou sílu. V okamžik kdy Joffrey zodpověděl všechny otázky svého otce se král otočil na ní. ,,A ty Aeris, proč jsi se nebránila?" Aeris na chvíli uvažovala nad tím co řekne. ,,Nebránila jsem se protože Joffrey je můj bratr a vím, že bych mu mohla také ublížit a to nechci. Rodina by měla držet pospolu a to, že teror oplatíme terorem akorát nenávist prohloubí." Král kývl a Aeris se otočila na Jeffreyho. ,,Vím, že ti budu kamenem v botě a drátem v oku až do chvíle než jeden z nás zemře Joffrey. Ale pro jednou šlo by tvé problémy vyřešit bez násilí?" Chlapec semkl rty. Bylo mu právě sedm a stále moc nechápal o co jde. Zavřel pěsti a už se pomalu připravoval na to, že zaútočí. ,,Joffrey..." Varoval jej otec. ,,A co jako!? Vždyť je bastard! Jen špinavej bastard nějaké coury cos potkal v nevěstinci!" Tolik nenávisti ve slovech dítěte. Robert se překvapivě rychle vzhledem k jeho objemu zvedl z místa a chlapce uhodil.
Joff se tvářil zničeně a zrazeně. ,,A tenhle bastard je tvoje sestra a narozdíl od tebe jí jsem se sám rozhodl si nechat. Jdi do svého pokoje a neopovažuj se mi ukázat na očích než si to v hlavě srovnáš."

Joffrey chtěl říci další slova o tom jak nespravedlivě se k němu jeho otec chová, ale král ho odbyl jen další výhrůžkou.
Jakmile se za princem zabouchly s ranou dveře se král posadil zpět do svého místa a nalil si další číši vína. Jí také nabídl ale Aeris ho odmítla. ,,Tak a trošku zábavnější téma!" Zvolal král vesele. ,,Co takhle svatba?" Rozšířily se jí zorničky. A král propukl v záchvat smíchu. ,,Ano tuto reakci jsem čekal! Ach.. ty časy kdy mě s Nedem naháněli naši vyučující po lesích." Aeris se usmála. Ráda poslouchala příběhy o dobrodružstvích jejího otce když byl mladý  i kdyby se to mělo týkat toho jak se do běj zamilovala kurva v nějakém nevěstinci.
Po nějaké době se ovšen její úsměv vytratil. To o čem vyprávěl ona nikdy nezažije. Protože je dívka. ,,Co pak? Už tě nabaví poslouchat moje příběhy?" Zeptal se král. Otočila na ně oči. ,,Ne, vůbec ne. Tvé příběhy se mi vždy líbily, ale... ... ale problém je v tom, že vím, že já k tomu aby mohla zažít něco podobného nebudu nikdy mít příležitost." Robert se zasekl.
Moc dobře věděl o čem mluví. Liana Stark při jejich rozhovorech hodně mluvila. A svázanost povinnostmi moc dobře znal. V ten okamžik dostal nápad. ,,Nedostala jsi ode mně žádný dar k narozeninám zda si správně pamatuji?" Chvíli se tvářila nechápavě poté ovšem kývla. ,,Výborně! Tak už jsem konečně něco vymyslel! Ale již je pozdě. Jdi spát." Kývla hlavou a rozloučila se s otcem.
Jakmile se za ní zavřely dveře dovnitř vešli dva muži z královské gardy. ,,Barristan Selmy! Prvávě v čas! Měl bych pro tebe takovou jednu prácičku!" Pokynul rytíři k místu u stolu. ,,A o čem by ta prácička měla být pane?" Zeptal se trochu váhavě. Král se usmál a nabídl muži víno. Ten jej odmítl. ,,Tady dnes nikdo nechce pít! To je něco ve vzduchu co akorát na mě nepůsobí?" Selmy semkl rty. ,,Tak zpět k té práci. Jak jistě víš mám dceru. Bastarda. Jako bastard pro ni je těžké začlenit se k jejím sourozencům a Joffrey se jí již i pokusil zabít." ,,A co mám dělat já? Vymluvit mu to? Ty jsi jejich otec." Robert se zasmál. ,,Potřebuji aby jsi mi z dcery vychoval rytíře. Žádné šetření protože je dívka. Prostě s ní budeš postupovat tak jakoby byla chlapec." Barristan na chvíli přemýšlel ale nakonec souhlasil.

A tak tu jsme pět let později... v době vzestupu Baratheonského draka.