Příběh inspirovaný BSD kde dazai osamu byl poslán do psychiatrické léčebny. Bude se snažit znova a znova se zabít ale jeho úmysli změní zrzavý mladík, který také skončil v této léčebně..
Guuuys i am ALIVE. Omlouvám se za dlouhou pauzu. Mohla bych jmenovat tisíc důvodu , proč to není moje chyba , ale lol jsem líná. Také budu kapitoly přepisovat Bc je to strašný Varování ‼️ neslušné vyrazí, sebevr@žedné/vr@žedné sklony
Dazai pov (zase) : Probudím se ve studené posteli s pocitem zmatenosti. "asi mi dali nějaký prášky geniové" zastěžuju si a pomalu se zvednu. Uvědomím jsi, že jsem na jiném pokoji, jiná barva stěn dokonce mám i jinou postel. Chci se porozhlédnout a proto se zvednu, ale tuto akci mi přeruší nízkej tlak a flaknu sebou o postel. "Tak asi nikam nejdem" řeknu si sám pro sebe. Protože tady nikdo jiný není.
Po zbytek dne jsem se jenom válel na posteli a pomalu umíral. Byl jsem totiž se vůbec zvednout z postele(fr jak já tvl) Z mého nádherného klidu mě ale přerušila sestřička. Bohužel. "Pane osamu máte návštěvu"řekne."PaNe OsAmU tpc, tak mi dlouho nikdo neřekl" pomyslel jsem si. Do místnosti vešel starý známý Kunikida z jeho normálním znechucený výrazem. Hned vedle něho nevinný Atsushi.
Sestřička asi vycítila špatnou atmosféru, protože byla nervózní a hned chtěla odejít (se jí nedivím).Bylo tu hrobové ticho. Všichni mlčeli. .......... "Ehm ehm" kunikida prolomil tichou atmosféru, která mi teda vyhovovala víc."Proč si odsuď utekl?"zeptal se Kunikida. Jako kdyby vůbec nevěděl kam mě poslal. Neodpověděl jsem., proč taky? Ať si n@sere. Je to jeho chyba že jsem tady. Nejradši bych mu rozstřílel hlavu a rozmrd@l jeho tělo na-. Zastavil jsem se.Nad čím to přemýšlím?! V mé hlavě byl bordel. Hlasy mi našeptávaly krve plné myšlenky. A já jsem ji nemohl odolat."Hej dazai?" Zeptal se Kunikida. Čímž mě vytrhl z myšlení.
"Nad čím přemýšlíš? Doufám že nad tím jak nám vysvětlíš ty útěky" arogantně pronesl. "Nad ničím"odpověděl jsem. Proč bych mu měl říkat, že je tu strašně. Že bych byl rači dávno mrtvý. Nadechl jsem se. A podíval jsem se na Atsushiho a usmál jse. "Pocem" řekl jsem a roztáhl ruce na znamení že ho chci obejmout. Přišel ke mně,ale dost nejistě ,odcizeně. Jako kdyby mě neznal. Objal jsem ho a řekl mu potichu "neboj budu v pořádku. Nevím jestli se vrátím, nejspíš..... patřím někam jinam. Proto dávej na sebe pozor a nezapomeň co jsem ti řekl. Protože nejspíš až se znova potkáme, už nebudu tvůj přítel"
Atsushi se zděsil, Stratil slov. J-jak j-jako nebudeš můj p-příte-přítel...? Pracně že sebe vykoktal. Když to slyšel Kunikida, rychle se otočil jse a naštvaně jse na mě díval. Ty maniaku co to meleš!? Jseš zase sjetej nebo co?! křičel na mě Kunikida. Ale já ho ignoroval. Mlčky jsem koukal do země a čekal až odejde nebo se aspoň sklidní. "Posloucháš mě vůbec!? ........ Nic jsem neřekl a než bych vůbec něco chtěl říct. Přilétla mi facka na tvář. Cítil jsem jak moje tělo spadlo na zem a tvář mi Rudla. Atsushi to vystrašený pouze sledoval. Zvedl jsem se a podíval z dost mrtvým výrazem na Kunikidu, ale stále nic neříkal.
Za kunikidou se otevřeli dveře. Z nich vyšla ta sestřička která tu byla i na začátku. Očividně přišla, protože slyšela hluk. A chtěla se ujistit jestli je všechno v pořádku. Zahlédla mou červenou tvář. "Pane Kunikido myslím že by bylo lepší kdybyste odešel.“ Vyháněla Kunikidu z pokoje. Kunikida pokývnul a mlčky odešel. Cestou vzal Atsushiho za paži a vlekl ho pryč z místnosti.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Psát na tabletu je peklo👀‼️ Vaše milovaná krysa izzy😘🐁
