Suegrin

Kapitola čtvrtá

Diaris to nechápala. Už od rána se jí její nejlepší kamarádka zdála zvláštní. Obvykle byla vtipná a příjemně naladěná, ale dnes...Tvářila se opravdu podivně, neustále se ošívala a na vtipy neměla nejspíš ani pomyšlení. Když s ní Diaris mluvila, pouze úsečně odpovídala. Zkrátka s ní nebylo něco v pořádku. Diaris to věděla. Všimla si také, že má Amilin znatelné kruhy pod očima. Něco se stalo...A bezpochyby to bylo vážné.

Seděly zrovna u oběda a Amilin mlčela. To nebylo normální, protože vždycky si u jídla vesele povídaly. Když Amilin na svou kamarádku letmo pohlédla, Diaris už to nevydržela: „Amilin, co je s tebou? Takhle podivně se chováš celý den. Nezasměješ se, tváříš se, jako bych ti něco udělala a skoro vůbec nemluvíš. Trápí tě snad něco? Vždyť víš, že se mi můžeš svěřit! Jsem tvá nejlepší kamarádka."

Amilin k ní překvapeně vzhlédla. Diaris ji provrtávala nedočkavým pohledem tmavých očí. To jde vážně tolik vidět, jak jsem z toho rozrušená? Ta skutečnost ji zneklidnila. Od rána nemohla na ten sen přestat myslet. Snažila se ho vypudit z hlavy, ale...Pořád z něj měla zvláštní pocit. Pocit, který jí napovídal, že je pravdivý. Rozpačitě sklopila hlavu a začala vidličkou provrtávat poměrně tvrdý řízek.

Možná bych se s tím měla Diaris svěřit. Řekla by mi k tomu svůj názor a já bych se toho tíživého pocitu možná zbavila...

Diaris se zamračila: „Amilin, no tak! Bude ti líp, když se mi svěříš."

Na tohle nemohla Amilin nic namítnout. Rozhodla se. Zkroušeně si povzdechla a spustila: „Tak dobře. Dnes v noci se mi zdál vážně podivný sen..."

Vypověděla Diaris vše, co ve svém snu viděla a slyšela. Když skončila, Diaris na ni zírala s otevřenými ústy. Amilin se pousmála: podobnou reakci čekala.

„A to jako fakt?" nevycházela z údivu Diaris a nevěřícně kroutila hlavou.

„A proč bych si z tebe měla dělat legraci? Jsi má nejlepší kamarádka, měla bys mi věřit, Dio," zadívala se na ni upřeně Amilin. Prosím, ať mi uvěří!

Diaris vydechla a nepřestávala kroutit hlavou. Bylo tak těžké uvěřit tomu, že její kamarádka je Vyvolená k záchraně nějaké skryté země! Znělo to tak neuvěřitelně, až se jí z toho tajil dech. Přece jen tu ale byla možnost, že by jí Amilin lhala, ale...Rychle tuhle myšlenku zahnala. Proč by to dělala? Ne, nevymyslela si to. Diaris to někde hluboko uvnitř cítila.

„Samozřejmě, že ti věřím, Mili," ubezpečila ji Diaris rychle.

Amilin si hlasitě oddechla. Opravdu nepopsatelně se jí ulevilo. Teprve teď jí skutečně došlo, jak moc jsou vzácní nejlepší přátelé.

„Tak tomuhle říkám zajímavý příběh," ozvalo se za nimi a obě dívky se překvapeně otočily na židlích.

Přímo za nimi seděly u stolu...Evrion a Bristell! Šibalsky se usmívaly a vypadalo to, že vyslech-ly celý příběh, který Amilin vyprávěla.

„No páni... Ahoj...Vy jste tady? A to jste nemohly nic říct...?" udiveně ze sebe vysypala Diaris a naoko vyčítavě se na ně zadívala.

Dívky se nepřestávaly culit. „To víš, jsme tu inkognito," zamrkala na ni rebelsky Bristell.

Amilin protočila oči: „No dobře, když už jste to všechno slyšely, tak řekněte, co si o tom myslíte, vy agentky."

Zakřenily se a Evrion se zamyslela. Po chvíli promluvila: „Myslím, že bys to měla zkusit, Amilin. Najít tu Bránu světla. I kdyby to nebylo pravdivé, za pokus nic nedáš, no ne?"

Amilin si v duchu oddechla. Stejné myšlenky se nějakou dobou honily v hlavě i jí samotné a Evrion její názor na věc jen potvrdila. Najednou se však rozpomenula: „No a co vy dvě? Jaký na to máte názor?" Zvědavě mezi Bristell a Diaris těkala očima.

Bristell začala: „Úplně stejný jako Evr. Souhlasím s ní. Moc se mi tomu nechce věřit, zní to tak neskutečně...Ale je pravda, že za zkoušku nic nedáš."

Diaris to zakončila: „I já souhlasím. Měla bys to zkusit, Mili." Na chvíli se odmlčela a pak na Amilin rozhodně pohlédla: „Půjdu s tebou."

Amilin k ní vyslala děkovný pohled a pousmála se. „Děkuju moc, Dio."

Diaris jí položila ruku na rameno: „Nemáš vůbec za co. Musíme držet při sobě."

„Když už jsi to řekla, můžeme i my držet s vámi? Půjdeme taky, nenecháme vás v tom. Budeme jako...ehm, čtyři mušketýři, co vy na to?" prohlásila Bristell hrdě a vyčkávavě se na ně zahleděla. Evrion se pobaveně usmála a střelila po Bristell vychytralým pohledem.

Amilin se srdečně zasmála a pokývala hlavou: „No jasně, to budeme. Takže...čtyři mušketýři mají sraz ve čtyři u nás, platí?"