Lost hearts

-2

Včera to bylo přesně tři roky co jsem se tak zoufale rozešla s Nickem, protože mě podvedl.

Momentálně už mám tři měsíce vztah s Danielem a jsem opravdu šťastná. Je to hodný kluk a věří mi a já věřím jemu.

Daniel zrovna povídal něco o dovolené do Řecka že tam jede s rodinou na osm dní a ještě nějaké věci,ale to už jsem ho nevnímal, byla jsem pořád mimo z toho že už jsou to zatraceně tři dlouhé roky a já se přes to pořád snažím dostat a ignorovat vzpomínky na Noaha,ale nejde to. Malá část mě si přeje abych se dala s Nickem znovu dohromady,ale vím že to není správné a navíc mám tě přítele a jsem šťastná a zamilovaná až po uši. Alespoň v to doufám.

                            --------------->
Dala jsem Pomme kočičí granule a zaplula do svého pokoje a bráchu nechala v obýváku aby se koukal na nějaký film. Pustila jsem si na mobilu film Hunger games a užívala si každou chvíli o samotě. V ten nejsmutnější moment kdy Katnis pokládá okolo Ruth okvětní lístky jako pomyslný hrob jsem se rozbrečela. Vím že je to jen film,ale u této scény mi vždy ukápne několik slz. Když už jsem neměla tolik zamlžené oči od slz všimla jsem si že mi přišla vzpomínka na Facebooku,rozklikla jsem kolonku a nechala naběhnout stranku. Ihned se mi zatajil dech když jsem spatřila kdo je na fotografii. Na té fotce jsem byla vyfocená já a Nick jak se držíme za ruce a jdeme na koncert Taylor Swift, lístky jsem dostala od Noaha jako dárek k narozeninám.

Opět se mi začali hrnout slzy do očí. Nechtěla jsem abych znova brečela už ti jsou spropadený tři roky neměla bych tu brečet,ale jedná neposlušná slza mi z oka vypadla a já těm ostatním nechala volný průběh.

                               ------------->
Hladila jsem Pomme za ušima a ona spokojeně vrněla. Do konce filmu už zbývalo jen pár minut a já už nebrečela.

Už asi čtvrt hodiny si přerovnávám knihovnu, ani nevím jak se mi povedlo udělat tam takový nepořádek. Knížky byly všude rozházené a já už ztrácela nervy. Jedná knížka mi upadla na zem a vykoukl z ní kousek nějakého papíru. Vytáhla jsem ho a začala ho číst.

Něgdy bych si moc přála letět někam k moři, všechny moje kamarátky už tam byly a já jediná ještě ne. Rodiče vždy říkaly že se mi to jednou zplní a někam se podívám a budu se koupat v moři.

Na tohle jsem úplně zapomněla, psala jsem to když mi bylo sedm let a toužila jsem letět k moři abych si mohla hrát na mořskou panu a mohla hledat mušle.

Sebrala jsem ze země poslední knížky a uložila je do police. Přání už staré deset let jsem připevnila býlím špendlíkem na nástěnku vedle fotky kde jsem stála na molu s mojí nejlepší kamarádkou.

V tu chvíli do pokoje jako namydlená střela přiběhl Jacob a začal hrozně křičet něco jako „dovolená, řecko, moře,budu mít kámošku." Skoro mu nebylo rozumět,ale toto jsem vyluštit zvládla. „ uklidni se a řekni to pomaleji." Zasmála jsem se a sedla si na postel. Ve dveřích se objevili rodiče a máma odpověděla místo Jacoba .„ Zítra letíme s našemi kamarády na dovolenou do Řecka takže si běžte zabalit kufry." „ Jacob ještě říkal něco o tom že bude mít kamarádku oni mají děti?" . zeptala jsem se tázavě mamky.„ano mají dvě děti,jednu holčičku která je stejně stará jako Jacob a o dva roky staršího kluka než ty." Dorekla to a šla Jacobovi pomoct zabalit kufr.

Byla jsem nadšená z toho že poletíme k moři,ale zároveň se ve mě mýsil ješte jeden pocit a to nervozita. Byla jsem hrozně nervózní z potkání toho kluka a ani nevím proč.

Naházela jsem všechno potřebné do kufru a ještě si zaběhla pro pár knížek které si s sebou vezmu.

Už bylo skoro jedenáct večer a já se rozhodla že půjdu spát,ale jako první napíšu  Michelle a pochlubím se s touhle novinou

Leah: Zítra odlétám na dovolenou s rodinou maminých a tátových přátel.

Michelle: to je boží. A mají nějaké děti?

Leah: jo o svá roky staršího kluka a stejně starou holku jako je Jacob.

Michelle: pak napiš jak vypadá snad bude sexy

Leah: ježiši Michelle ne nebude nikdo není víc sexy než Daniel.

Michelle: jo jasně tak dobrou

Leah: dobrou

Michelle moc Daniela v lásce nemá. Lépe řečeno úplně ho nenávidí a já pořád nevím proč.

                               ------------>
Právě sedíme v autě a jedeme na letiště. Jacob hraje na máminém telefonu nějaké hry a je do toho až moc zabraný. Já čtu 9 listopadu od colleen Hoover a jsem do toho stejně zábrana jako můj bratr do videoher.

Vedle sebe tlačím obrovský bílý kufr a malý batoh ve kterém mám knížku a mobil. „ já už nemůžu mami kdy už se setkáme s těmi přáteli." Odfrknul si Jacob který celou dobu heká a vzteká se jak ho bolí nohy jen proto aby ho táta vzal na záda. „ už tam budeme támhle stojí." Odpověděl táta a já upřela zrak na rodinku před námi.

Paní tak stejně stará jako moji rodiče měla blonďaté vlasy a krásné zelené oči. „ Ahoj já jsem Eva a tohle je Marc můj manže." Řekla zdvořile a usmála se na mě. vedle ní stál pohledný muž který byl její manžel měl černé vlasy a tmavě hnědé oči. jako uhlíky. K němu se tiskla malá holčička s blonďatými vlásky a hnědými oči po otcovi. „jmenuji se Marina." Řekla holčička a do tváří se jí nahrnula krev.

„ Nick tu ještě není zašel si koupit pití." Řekla Eva. Když jsem uslyšela jméno Noah zamrzla jsem na místě. Vím že to není on,ale ta schoda jmén.

Otočila jsem se k malému obchůdku a spatřila ho. Byl to Nick Ten samý Nick který mi zlomil srdce. Zapomněla jsme jak se dýchá a malé se zpotácela k zemi. Ne to není možné to nemůže být on.

Nová kapitola je tady 🫶🏻