Když jsem se vydala na cestu do pokoje, bylo už hodně pozdě. Byla jsem úplně vyčerpaná. Harry, Ron a dvojčata Fred s Georgem mě zdrželi. Nutně naléhali, dokud jsem nezůstala v Nebelvírské věži. Ginny totiž oslavovala narozeniny, takže jsme to nutně museli zapít. Nepila jsem toho mnoho, být upřímná, cesta, která mně teď čekala, byla dost velkým motivačním nástrojem na to, alkohol si ve větší míře odpustit. Proto jsem si dala jen pár malých hltů.
Vydechla jsem, rozhlédla jsem se kolem. Srdce mi prudce bušilo. Zítra musím zajít za Brumbálem a zeptat se na jinou cestu, protože tohle moje nervy dlouho nevydrží. Kousla jsem se do rtu a pomalu otevřela hlavní dveře. Za nimi byla socha, která si žádala heslo.
"Salazar," špitla jsem s očima na postavě z mramoru.
"Hermiono, teď ještě ne.." zavrtěla socha. "Má milá, vydrž chvíli." Zamračila jsem se.
"Někdo tam je?" Socha přikývla.
"Vždyť je už po večerce.." Zasténala jsem.
"My neposloucháme pravidla. My tvoříme svoje, podle kterých hrajeme.." Vysvětlila socha. I když pro mě to nebylo nic nového. Stihla jsem si to všimnout u svých zmijozelských spolužáků.
"Teď jdi, ale pospěš si, pět jich je v klubovně.." 5ekla socha a pustila mě dál. Přikývla jsem, poděkovala a proběhla jsem velkou místností, dále přes užší chodbu. Najednou jsem uslyšela hlasy. Zalapala jsem po dechu a rozhlédla se. Nikde nebyla vhodná skrýš kromě stínu opodál. Skryla jsem se tedy tam. Skoro jsem nedýchala, když se přibližovali. Srdce mi prudce bušilo, když jsem svírala svou hůlku a sledovala skupinku studentů.
"Proboha, Pansy, to nemyslíš vážně! Pokud cekneš před mojí matkou, tak ti proženu hrdlem nůž z věčeře, jasný?! Končíme u chození, žádný zkurvený zásnuby!" Malfoyův hlas se rozlehl chodbou. Snažila jsem se nevyprsknout smíchy.
"Takže spát se mnou to jo, ale nějaká zodpovědnost už je ti ukradená?! Ty seš ale prasák, Draco. Fakt jsem si myslela, že jsi lepší. Ta mudlovská šmejdka má nakonec pravdu, jsi jen obyčejnej sobeckej egoistickej blbec a nic víc!" Procházeli kolem mě. Pansy byla na jeden krůček ode mně. Modlila jsem se k Merlinovi a všem dalším, kdo mě napadal, nakonec to vypadalo, že mě vyslechli. Pansy, Malfoy ani nikdy jiný z jejich skupinky si mě nevšiml. Jakmile vyšli do velké místnosti, rozhodla jsem se to risknout a proklouznout ten kousek. Vypadalo to, že si mě nikdo z nich nevšiml. Za což jsem děkovala. Dokud jsem ovšem neslyšela rázné rychlé kroky.
"Draco? Kam jdeš?" Divil se pro mě neznámí hlas. Z jeho slov mi ale vyschlo v krku. Chybělo jen málo. Rychle jsem vyběhla těch pár schodů, první polovinu a přikrčila se na schodech druhé poloviny, které spojoval krátký můstek.
"Zase! Ten černý hábit a vlasy. Kdo je tam?! Neskrývej se a ukaž kdo jsi! Zbabělče!" Zalapala jsem po dechu. Pomalu jsem schod za schodem po čtyřech zdolávala. Jakmile jsem byla u dveří, zastavila jsem se. Kroky se znovu ozvaly, blíž a blíž.
"Draco, proboha, o čem to mluvíš?" Ozval se dívčí ostrý hlas. Tak tahle mohla dělat úplně v klidu generála.
"Tam někdo je." Ozval se Draco. Snažila jsem se neudělat žádný zvuk zatímco jsem křečovitě svírala kliku svého pokoje ve zpocené ruce.
"Draco, nahoře je přece ta stará klubovna, kterou ale zrušili, protože se tam propadl strop a jim se to nehctělo opravovat. Roky tam nikdo nebyl.." Promluvila Pansy.
"Tak pojď, to určitě bude únavou.." ozvala se první dívka generál. "Nebo nedostatkem alkoholu.." Ušklíbl se nějaký kluk. K mému štěstí se jejich hlasy začaly vzdalovat.
Malé překvápko.. Dlouho jsme se neviděli. :) Co si myslíte o téhle nové části? Dejte vědět i to, jak se máte.
Vaše Juliette
ČTEŠ
Zítřejší noviny
FanfictionV Bradavicích jsou kouzla a čáry na denním pořádku. Mluvící obrazy a oživlý duchové spestřují studentům den. Ale co kdyby jste věděli, co se stane? Kdyby Vám někdo před dveře posílal noviny ovšem se zítřejším datumem i zprávami?
