Zítřejší noviny

9.

"Merope Gaunt.. Merope Gaunt.." opakovala jsem si, když jsem odcházela od Brumbála k Hagridovi. to jméno mi bylo povědomé, ale vzpomenout jsem si opravdu nemohla.

"Ahoj Hagride," vstoupila jsem do malé, trošku chaoticky uspořádané chatky.

"oh.. Hermiono.. Ahoj.. Co tě sem přivádí?" Vypadal, že má naspěch, ale nechtěl být hrubý nebo nezdvořilý. Usmála jsem se.

"Vlastně.. Přišla jsem se zeptat jak se máš..?" Nevěděla jsem, kde začít. "Víš, dlouho jsme tu s Harrym a Ronem nebyli.." Doufala jsem, že teď chce jít za třaskavcem.

"Hermiono, promiň, ale teď mám nějakou práci. Rád tě tu uvidím jindy, ale teď musím jít.." Dostal ze sebe Hagrid.

"Hagride.. " Zastavila jsem ho, byl už mezi dveřmi. "Měl bys něco vědět.." Srdce mi začalo bušit ze stresu.

Hagrid se otočil. "Co to je?"

"Dej si pozor na třaskavce.. Neptej se prosím, odkud to vím. Prostě jen zajisti, aby neutekl.. Protože to hrozí." Vydechla jsem. Nevěděla jsem, jestli to bylo správné. Hagrid na mě koukal jako na zjevení.

"Hermiono, odkud-? Ne.. radši ne. Prostě se nestarej, třaskavec je zajištěný tak, aby se nic nestalo.."

Jen co zavřel dveře a odcházel, podívala jsem se do novin, ale nic se nezměnilo. Vydechla jsem, už jako bych slyšela Malfoye říkat: "No jo.. To je překvapení, že je to zase Hagrid.."

Dívala jsem se za Hagridem jak mizí do lesa. Neměla jsem příliš mnoho šancí. Vydala jsem se za Hagridem. Snažila jsem se, aby mě neviděl. Hagrid si po chvíli začal pískat nějakou melodii a nezdálo se, že by nějak moc dával pozor.

Po asi patnácti minutách jsme dorazili na místo. Třaskavec byl v ohradě, která se nezdála příliš bezpečná tak, jak Hagrid tvrdil. Schovala jsem se za stromem a dívala se z bezpečné vzdálenosti. Hagrid šel do ohrady, poplácal třaskavce po boku a dal mu jídlo. Něco si mumlal pod nos. Potom co zvíře nakrmil, ohradu zase zavřel a odešel. Podívala jsem se do novin. Stále stejné. Netušila jsem, co mám v téhle chvíli udělat. Dívala jsem se na zvíře, které se zdálo docela klidné a snažila se přijít na nápad, jak se vyhnout pohromě.

Vydechla jsem, stála jsem tam patnáct minut. A stejně jsem na nic kloudného nepřišla. Znát důvod, proč se zvíře vylekalo a začalo dělat bordel by situaci značně ulehčilo. Takhle jsem ale vůbec neměla tušení. Nemohla jsem ale ani nic dělat, protože pak bych to mohla být já ta, která to způsobila.