Vzbudila jsem se s úžasným pocitem. Byla sobota, takže Will bude dnes konečně doma. A ještě k tomu všemu mám Zackovo číslo. Měla bych se ozvat Justinovi nebo Sofie. V poslední době na ně kašlu a jsem uzavřená spíš jen sama do sebe.
Sešla jsem schody a šla se podívat do kuchyně. Nikdo tam nebyl. Will musel po včerejšku ještě spát. Napadlo mě, že budu hodná sestřička a nachystám mu snídani do postele. Potřebuju peníze na nové šaty. Tak jsem začala dělat palačinky. Miloval je, dělala nám je vždycky máma ještě než.. Když jsem měla palačinky hotové nakrájela jsem banán a jahody do misky, na tácek dala šlehačku, dva talíře a dva hrnky kafe. Zaklepala jsem na dveře a doufala, že není ve sprše. Neříkám, že jsem svého bratra nikdy neviděla nahého, ale k tomu bych se radši nevracela. Nic se pořád neozvalo, tak jsem otevřela dveře.
Will ještě spal. Měl na sobě jenom svoje boxerky, kterýma se pořád chlubí před tou brunetou s velkýma....no prostě před sousedkou. Odkryla jsem z něho deku a dala mu pusu na čelo. Položila jsem tácek na jeho manželskou postel a roztáhla žaluzie. To ho okamžitě probudilo.
,,Dobré ráno bráško." usmála jsem se až moc přehnaně a sedla si vedle Willa.
,,Co blbneš Ali?"
,,No, řekla jsem si, že když je konečně víkend a ty máš volno, tak se můžeme po dlouhé době nasnídat spolu." Chvilku se tvářil nepřítomně, ale pak mě objal a oddělal deky ať se můžeme najíst v jeho posteli. Věděla jsem, že když to budou máminy palačinky tak neodmítne.
,,Jsi skvělá sestřička. Jsou přesně jako od mámy. Co máš dneska v plánu? Doufám, že nebudeš celý víkend zase sedět doma."
,,Ne. Napadlo mě, že zavolám Sofie a zajdeme na oběd. Jestli ti to teda nevadí."
,,To je dobrý nápad. Může tu i přespat. Mám večer ještě nějaké zařizovaní, tak tu aspoň nebudeš sama." usmál se na mě tím stylem jakože chce abych mu odpustila a zapomněla na to, že chce zase večer zmizet pryč.
,,To by asi šlo." Dojedli jsme a já odnesla jídlo na Willův stůj co má v ložnici. Lehla jsem si zpátky za ním a chvilku jsme jen tak leželi a koukali na strop. Pak ale to ticho najednou přerušil.
,,A co kluci, už sis nějakého našla?" Bavíme se spolu o všem, ale ještě nikdy se mě nezeptal na žádného kluka. Hlavně proto, protože nemá rád, když někoho mám.
,,No, jo. Teda ne! Nevím." řekla jsem smutně.
,,Takže se ti někdo líbí." provokativně se pousmál.
,,Jo. Víš, znám ho teprve pár dnů, ale vypadá v pohodě. Je u nás na škole nový. Jmenuje se Zack. A včera mě dokonce odvezl domů." O tom, že jsem potkala Sebastiana jsem se moc zmiňovat nechtěla. Kdysi to byl Willův nejlepší kámoš.
Chvilku jsme ještě jen tak leželi, ale pak jsem se zvedla a odnesla jsem tác se snídaní. Umyla jsem nádobí a šla zavolat Sofie. Když jsem došla nahoru do pokoje tak jsem hned skočila po mobilu a sedla si na postel. Vytočila jsem číslo mojí nejlepší kámošky.
,,Haló?"
,,Ahoj Sofie. Nechceš zajít někam na oběd?" Sice jsem před chvilkou snídala, ale chtěla jsem vypadnout mezi lidi.
,,Jasně že jo! Tak ve 13:00 u parku?" Rozhodně byla ráda, že jsem se jí po dlouhé době ozvala.
,,Fajn tak zatím ahoj." Čekala jsem až odpoví a pak jsem zavěsila.
Podívala jsem se na hodiny. Bylo 11:03 takže ještě spousta času. Lehla jsem si a pořád hypnotizovala mobil. Čekala jsem zprávu od Zacka nebo co? Vždyť jsem se rozhodla ho nemít ráda. Byla jsem na sebe naštvaná, že jsem tak snadno podlehla. Nechala jsem mobil na polštáři a usnula jsem.
Probudila jsem se a bylo už 12:15. Rychle jsem se oblékla do kraťasů a černého trička s nějakým trapným nápisem a mikinu. Vzala jsem si kabelku a mobil z polštáře. Nasedla jsem do auta a jela k parku za Sofie. Zaparkovala jsem auto. U parku už stála Sofie. Slušelo jí to. Měla na sobě modré letní šaty, které jsme jednou vybírali spolu. Blonďaté dlouhé vlasy měla zapletené do rybího copu.
,,Ahoj!" Pozdravila mě a hned mě běžela obejmout.
,,Ahoj. Jdeme?" Zeptala jsem se a obětí jí oplatila. Dohodly jsme se, že si půjdeme sednout do Starbacksu. Když jsme konečně našli volné místa, tak jsme si sedli a objednaly si. Chvilku jsme si povídaly a já se pak podívala na mobil.
Zpráva:
11:58
,,Ahoj, jsi v pořádku po tom včerejšku? Zack"
Nevěřícně jsem hleděla na mobil a nevěděla jak reagovat. Sofie si asi všimla jak se dívám na ten mobil, tak mi ho vytrhla z ruky a podívala se na tu esemesku.
,,Zack ?! Jako ten nový kluk ve škole? Alison, co bylo včera ?!"
,,Ehm..no..ehm.. já.." nevěděla jsem čím začít.
,,Ehm? No? Co? Já myslela, že ho nemáš ráda!"
,,Taky že nemám. Ale včera mi zachránil život!" Když se nad tím zamyslím, zní to jako z nějakého filmu.
,, On? A jak? Vždyť tě ani nezná." Začala se smát. Rozhodla jsem se, že jí to povím celé od začátku a podrobně.
,,Kecáš! Ten parchant Sebastian! A Zack? On ti dal svoje číslo a ještě tě odvezl domů! To je moc i na mě. Je to super! Musíš mu ihned odepsat." Měla z toho radost. Až moc. Tak jsem vzala mobil a odepsala jsem mu.
