Když už jsem se ze školy dostala konečně domů rozhodla jsem se, že si půjdu zaběhat. Oblékla jsem si svoje černé kraťasy a růžové tílko. Vlasy jsem si pracně sčesala do dlouhého ohonu. Obula jsem si svoje nové tenisky na běhání a doufala jsem, že se aspoň trochu odreaguju a příjdu na jiné myšlenky. Jakmile jsem vyšla z domu, tak jsem si nasadila sluchátka a hned se rozběhla směrem k parku. Mám ráda běh, vždy se cítím svobodná a nemusím myslet na školu ani na rodiče, nebo na to, že Will je pořád někde pryč a není skoro vůbec doma. Hlavně v noci. Nemá přítelkyni ani nic podobného, nebo se aspoň ještě nezmínil. Doufám, že kdyby někoho měl, tak mi to řekne.
Po 15 minutách běhu jsem se ocitla v parku. Byl skoro prázdný. Rozhodla jsem se, že se mi ještě domů nechce a že poběžím ke zříceninám. Je to od parku přibližně 25 minut běhu. A navíc tam nikdo nechodí a je tam nádherný výhled na město. Cestou k zříceninám jsem se párkrát zastavila, abych trochu vydechla. Když jsem se za parkem na chvíli zastavila aby jsem si zavázala tkaničku, tak jsem toho hned litovala. Měla jsem si to oběhnout přes les. Když jsem se totiž zvedla tak přede mnou stál můj bývalí kluk Sebastian. Byl opilý.
,, Nazdar Alison!" stál u mě dostatečně blízko abych ucítila tu whisky co mu šla tolik cítit z pusy.
,,Čau." chtěla jsem co nejdřív vypadnout a nemuset se s ním dát do řeči. Ale on se očividně bavit ani nechtěl. Chytil mě pod krkem a zatáhl mě za roh do uličky. Nikdo tam nebyl. A bylo mi jasné, že tam ani nikdo nebude. Přitiskl mě ke zdi a začal mě osahávat. Vrazila jsem mu facku. Na chvilku se odtáhl, ale asi ho to moc nezastavilo. Začal mě líbat a když jsem se konečně odhodlala, tak jsem ho znechuceně kousla do jazyku. Tentokrát se odtáhl dál a na chvíli se zarazil. Pak se na mě zase vrhl, ale ještě než se ke mě stačil dostat, tak do něho někdo vrazil a Sebastian spadl na zem vedle popelnic v uličce. Vystrašeně jsem se rozhlédla kolem sebe a zahlédla jsem Zacka. Ach bože, on mě zachránil. Proč?
,,Jsi v pořádku ? " zeptal se mě a já jen zasekaně kývla a tvářila se jako blbeček.
,,Dobře, tak chvilku počkej a drž se dál." Netušila jsem co má v plánu, ale radši jsem ho poslechla. Zack se okamžitě vrhl na Sebastiana, který se už pomalu naštvaně zvedal. Sebastian se chtěl na Zacka vrhnout a vrazit mu jednu do obličeje, ale to mu Zack ještě ve vzduchu chytil ruku a převrátil ho na zem. ,, Ty děvko! Budeš litovat!" zařval na mě Sebastian. A já se bála, že to myslel opravdu vážně. Za to mu Zack vrazil pěstí do břicha a on jen zaskučel bolestí. Pak nastalo ticho. Sebastian se nehýbal. Vystrašeně jsem se podívala na Zacka a on se sehnul na zem a zkoušel jestli Sebastian ještě dýchá.
,,Je jen v bezvědomí. Bude v pořádku." řekl Zack a já si všimla, že mu teče krev z nosu. Asi ho Sebastian praštil když ho Zack poslal prudce k zemi.
,,Pojď, odvezu tě domů." seděla jsem na zemi a on mi podal ruku abych se mohla vytáhnout na nohy.
,,Nechci. Dojdu sama." odsekla jsem tak, aby to vyznělo naštvaně, že mi překazil běh, ale to nebyla zrovna jeho vina.
,,Neblázni. Ještě chvíli a nemusela jsi tu vůbec být. Pojď, zaběháš si jindy." chytla jsem jeho ruku a s jeho pomocí se vyhoupla na nohy. Okamžitě se mi zamotala hlava a já padala zase k zemi. Zack mě však stihl ještě nad zemí chytnout do svojí náruče. Bylo mi tak zle, že jsem ho nechala, aby mě donesl ke svojemu autu. Volnou rukou otevřel dveře auta. Měl stříbrného Jaguara XF. Moje oblíbené auto. .(ani nevím proč). Položil mě na sedadlo spolujezdce a zavřel dveře. Obešel auto a sedl si za volant. Podíval se na mě a zeptal se.
,,Kdo to byl? A co po tobě chtěl?"
,,Ehm..je to můj bývalí." čekala jsem, že mě vyhodí z auta, protože jsem s tím debilem chodila a vlastně si to zavinila sama, ale on jen kývl jakože chápe a dál to neřešil.
,,Kde bydlíš?"změnil téma, jakoby o nic nešlo.
,,Víš kde je Rockenvodova vila?"došlo mi, že asi ne, když je ve městě teprve pár dnů. Ale jeho odpověď mě překvapila.
,,Jasně že jo. Ty bydlíš někde v okolí Rockenvodovy vily?"
,,No, ne tak docela. Bydlím přímo v té vile." čuměl na mě jak kdybych spadla z Marsu.
Zasmál se. ,, Ale ty se nejmenuješ Rockenvodová. Jmenuješ se Meyersonová ne?" co ? Jak ví, jak se jmenuju?
,,Jo máš pravdu. Jmenuju se Meyersonová. Ale to je příjmení mojí matky. Můj otec byl Rockenvod a teď to padlo na bráchu."usmála jsem se na něj a už mi bylo trochu líp.
,,Takže ty jsi dědička?"mrkl na mě. A já stejně pořád netušila proč ho to zajímá.
,,Tak něco."
,,Tak fajn. Jede se do největšího sídla ve městě." usmál se a nastartoval auto.
Celou cestu jsme si povídaly o tom jak moji rodiče zemřeli a tak. Nechápu, jak jsem se mohla svěřovat někomu, koho znám sotva tři dny. Řekla jsem mu víc, než komukoliv jinému. Dokonce i víc než Sofie a Justinovi.
Konečně jsme dojeli k vile mého pradědečka a on mě doprovodil až ke dveřím.
Odemkla jsem dveře a zeptala jsem se ho, jestli nechce jít dál. S úsměvem to odmítl a šel k autu. Otevřel přední dveře pak si sedl a nastartoval. Ještě než odjel tak mi zamával a usmíval se. Já mu taky mávala a usmívala se.
Vešla jsem dovnitř a byla jsem vysmátá jak pod vlivem marihuany. Vyšla jsem schody a došla do pokoje. Sedle jsem si na postel a usmála se na papírek co jsem tiskla pevně v ruce. Rozevřela jsem ruku a podívala se na telefonní číslo Zacka, které mi napsal v autě. Dala jsem mu i já svoje.
