We are rebels. Problem?! ( H.S.-N.H.)

Part 27.

Amber...

Zatím co Ron a Luke šli na dramaťák, já měla volno. Vidím to na provokaci pana kantora Stylese...

Šla jsem k Harryho kabinetu a zaklepala.

„Dále!" zařval Harry. Vešla jsem a on zvedl svůj pohled od papírů... Co to kecám. Hrál na mobilu... Poua? Really?

„Ugh. To jsi ty. Co potřebuješ?" 'mile' se usmál Harry.

„Jdu na pokec." usmála jsem se a stoupla si k němu.

„Za 2 dny přijede můj brácha. Víš to?" prolomila jsem to trapné ticho.

„Jo. Za 2 dny ti je 20. Už jsi dost velká..." začal Harry...

„Grrrr! Nebuď jak mí rodiče!" zavrčela jsem.

„Promiň. Jen. By sis mohla uvědomit, že třebá... Někomu vadí, když se jeho holka lísá k jinému." řekl Harry a vstal. Mobil strčil do kapsy a přešel ke mně.

Cítila jsem jeho teplý mentolový dech na své tváři.

„Pane kantore Stylesi. Jste... Blízko." koktala jsem. Harry se jen drze usmál.

Lehce mě políbil na rty.

„Mmm.... Vidím. To. Na. Šmajchl. Kabinet. Číslo. 69." říkala jsem mezi polibky.

Harry se odpojil a já vyšla z jeho kabinetu a namířila si to do šmajchl kabinetu.

Otevřela jsem dveře a koho tam nevidím.

Eleanor, která má nohy kolem Louisova trupu a on ji drží za zadek. Všude byla tma, ale z chodby sem pronikalo světlo.

Louis se odtrhl od El. Měl po tváři rtěnku.

„Echm. Echm." odkašlala jsem si.

„Ee.. Tompson! To.. Není tak, jak to vipadá!" koktal Louis a El seskočila ze stolu a uporavovala si oblečení.

„Máš štěstí Louisi, že jediní ty a Harry máte teď z učitelů volno!" uchechtla jsem se.

„Jo. A co tu vůbec děláš ty Amber?!" zeptal se Louis na velmi zákeřnou otázku a nadzvedl jedno obočí.

„To je velmi dobrá otázka pane učiteli... Škoda, že nemám čas odpovídat." usmála jsem se a chystala se k odchodu.

Zavřela jsem dveře a narazila do Harryho.

„Obsazeno." udělala jsem face alá: Oni tam hráli kloboučku hop a já je vyrušila.

Harry mě teda chytl za ruku a společně jsme šli chodbou.

„Co teď máte?" zeptal se Harry.

„VKZ. S Louisem... To bude trapas!" uchechtla jsem se.

„Mám si s tebpu ve VKZ psát?" zeptal se Harry a já nadšeně kývla.

„Víš Am. V pondělí je ve škole ta akce. Myslím v nějakém retro stylu. Nostalgická noc, se to myslím jmenuje. No. A mě napadlo žé..." začal Harry, ale nedokončil to, protože začalo zvonit.

Rychle rozpojil naše ruce a hodil po mě omluvný pohled.

„Am!!!!" slyšela jsem své jméno.

Luke.

Přiřítil se ke mně a vzal mě za pas a vyzvedl nahoru.

„Jdem na oběd?" zeptal se.

Máme 30 minut pauzu. Na oběď teď jdou skoro všichni.

♥♥♥♥♥♥♥

Zrovna jsme se s Ron vetřely k učiteskému stolu mezi Payna, Stylese a Horana. Samozřejmě Tomma.

Zrovna jsme cosi horlivě řešili s Paynem a pak někdo zařval.

„Hej! Prosím o klid!" zařval Luke a stoupl si na stůl. Všichni ztichli.

„Dík!" usmál se.

„Kdo je ten kocourek?" zeptal se Payno.

„Luke." odpověděli jsme já, Harry, Ron a Niall. Každý však jiným tónem.

Já otráveně, kluci naštvaně a Ron oznamovačně.

„Tákže. V ponděli je Nostalgická noc. A já bych se chtěl zeptat jedný holky, jstli by se mnou nešla." zařval Luke přes naši obří jídelnu.

Jen jsem se přikrčila ke stolu. Harry zaťal pěsti.

„A myslím, že semnou zažila i horší trapasy takže. Amber Tompson, šla by jsi semnou v pondělí na Nostalgickou noc?" zeeptal se a já se uchechtla.

Všechny pohledy se upřely na mě.

„Pane Hemmingstne! Slezte z toho stolu! Tady nejste na hřišti!" vyjela po něm Jefersonka.

Omluvně jsem se podívala na Harryho.

Stoupla jsem si taky na stůl.

„Bože Luku. Ty jsi takový otrava... Ale jo. Půjdu s tebou. Co jiného mi zbejvá?" uchechtla jsem se a Luke se vítězně usmál.

Jefersonka mu tam cosi nadávala. Já slezla ze stolu a dojídala své jídlo.

Ten Harryho face...