Jenifer:
Jak ja ho nesnasim. Sedeli jsme uz v letadle. Ani nevim kam letime. Ale mimo Ceskou republiku to urcite je. Oprela jsem si hlavu o okynko a sledovala mraky. Tata na me porad neco mluvil ale ja ho ignorovala. Radsi sem si vzala sluchatka a poslouchala pisnicky.
,,No tak mluv se mnou." rekl tata a vytrhnul mi sluchatka z usi.
,,Kam letime?" zeptala jsem se nastvane.
,,Do Ameriky zlaticko bude se ti tam libit."
,,Coze?! Tak daleko? A jak budu chodit do skoly?"
,,Normalne jak bys tam chodila?"
,,Tati? Copak ja umim mluvit anglicky!?"
,,Sezenu ti nake doucovani. To se naucis."
,,Aha dobry vedet no." rekla jsem nastvane a vzala si zpatky sluchatka.
,,A kam konkretne do Ameriky letime?" zeptala jsem se po hodine cesty kdyz uz me nebavilo poslouchat pisnicky.
,,Do Washingtonu." dobre no tak asi udelam tu predchozi variantu. Vemu si zase sluchatka.
.......................
V tom letadle jsem se tak nehorazne nudila. Tak jsem o tom vsem premyslela.. Ano ja vazne premyslela! A uz tatu chapu. Ma to tezky. Tezsi nez ja. Ano ztratila jsem mamu.. Umrela kdyz jsem byla mala. Ale tak nak jsem si zvykla ze ji nemam. Takze jsem se naucila zit bez mamy a zvladam to v pohode. Protoze sem ji ani nepoznala. Ale chudak tata. Ten ji znal dyl a proste mu musi strasne chybet.
,,Tati?"
,,Ano zlaticko?"
,,Ja se nakonec do toho Washingtonu tesim."
,,Tak to jsem rad. Co tak najednou?"
,,Neco jsem pochopila."
Tak zacatek je asi trosku nudnej ale pak se to rozjede jak bude brat drogy :DD
