Mladá studentka archeologie Isabebella pokračuje ve stopách svého otce, který celý život zasvětil pátrání po hrobce královny Kleopatry.
Se svým brantrancem Lukem přijedou zkoumat zříceniny paláce Nefertiti, který před několika lety objevil právě je...
Údolí královen, وادي الملكات Wādī al-Malekāt, Egypt, 1904.
,,Věřím, že tam bude." Roy Chapman Andrews, americký přírodovědec, dobrodruh a cestovatel, sledoval ty nejsilnější egyptské muže, jak se snaží vší silou odvalit sutě těžkého kamení. ,,Jak ještě dlouho, Ernesto?" zeptal se Roy s ohromují nedočkavostí v hlase a zvedl hlavu ke slunečním paprskům, které se nacházely přímo nad nimi. Slunce zprudka hřálo. Byl červenec, pravé poledne a teploměr ve stínu šplhal téměř k padesáti stupňům. Roy si rukou setřel pot z čela, nasadil si svůj lněný klobouk zpátky na hlavu a podíval se na svého přítele z Itálie, který zamyšleně studoval své ručně namalované plánky, které byly rozložené a zatížené kameny na písečné zemi před nimi. ,,Myslím, že každou chvílí," odpověděl lámavou angličtinou Ernesto a zadíval se pozorněji na jednu z map. ,,Přepisujeme historii, Ernesto. Dneska se to konečně stane. Cítím to v kostech. Po všech těch studií a neúprosných bádáních. Po tolika letech. Po tolika staletí," Roy Andrews téměř vzrušením vydechl. ,,Celý život jsem zasvětil hledání a čekal na tento velký den. Vím, že jsme jí našli, Erneste. Jsem silně přesvědčen." Americký přírodovědec se zadíval do dáli před sebe. ,,Vím, že tam někde před námi leží net- jeret mer(et) itesk -egyptská královna Kleopatra." ,,Něco mi tady nesedí," zavrtěl hlavou Ernesto a z náprsní kapsy své košile vytáhl sirky s krabičku cigaret. Roy Andrews okamžitě ztratil svůj nepříčetně vítězný pohled a ostře se zadíval na snědého Itala před sebou, který si zrovna zapaloval cigaretu. ,,Co je za problém?" ,,Nesedí mi ta století," pronesl Ernesto a vyfoukl dlouhý oblak dýmu. Roy si všiml, že se mu třesou ruce. ,,Museli jsme asi něco přehlídnut, Royi." ,,Co přehlédnout?" ,,Já nevím... asi chyba v překladu. Přímo tady," zapíchl prstem do jednoho z papírů. Roy Andrews cítil, jak mu doslova zkameněly nohy, přesto se velice těžkým krokem pohnul dopředu. Došel k Ernestovi. ,,Podívej se znovu na ty hieroglyfy," řekl a zase popotáhl z cigarety. Roy se na ně zadíval. Cítil prudký tlukot svého vlastního srdce. ,,Překladám tento poslední odstavec stále dokola. Zdá se mi to všechno nějaké nové na dobu Kleopatry. Nemyslíš?" pronesl Ernesto zamyšleným hlasem a Roy se přistihl, že mu ten jeho italský přízvuk začíná lézt silně na nervy. Oba se teď společně dívali na plán hrobky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Roy si znovu prohlížel ty hieroglyfy, které našli před několika dny v Údolí královen a které je zavedly k tomuto místu, kde se měla nacházet hrobka velké egyptské královny. Znal je všechny skoro nazpaměť. A přesto teď to jasně viděl. Nechtěl se mýlit. Prostě nechtěl. Když v tom Ernesto znovu promluvil. ,,Už vím, kde jsme udělali chybu," pronesl Ernesto a Roy jeho přízvuk začal nenávidět ještě víc. Po celou tu dobu si myslel, že je už tak blízko k hrobce velké Kleopatry, které zasvětil skoro celý svůj život. Byli tak blízko. Tak blízko. Ale nakonec opak byl pravdou. Nechtěl uznat porážku. ,,Jsme staří hlupáci," zavrtěl hlavou Ernesto, odhodil cigaretu na zem a zadupl jí. ,,Jak jsme jen mohli, Royi?" zavrtěl zklamaně hlavou. ,,Strašně mě to mrzí, ale opravdu jsem do poslední chvíle myslel, že -,," Roy Andrews zvedl prudce ruku. ,,Erneste, mlč! prosím. Prosím tě." Snažil se potlačit vztek a pláč, který se v víc a víc začínal stupňovat. Sklonil téměř poraženě hlavou a znovu se zadíval na hieroglyfy před sebou, zatímco si Ernest nervózně a mlčky zapaloval další cigaretu, jemu se zalévaly oči horkými slzami. Jak jen takovou důležitou věc mohli přehlédnout? Jak jen mohli? Stále dokola přejížděl očima po egyptských symbolech posledního odstavce. Nechtěl si připustit ten malý přesto, velice významně důležitý detail, který oba dva dokázali tak snadno přehlédnout. Drtivě si uvědomoval, že ty starověké egyptské nápisy z posledního odstavce pocházeli z Nové říše - původní dynastie. I když oba dva, velice zkušení badatelé, oba z jiných kontinentů, věděli, že Kleopatra byla posledním vládnoucí panovnicí z makedonské dynastie Ptolemaious. ,,Erneste," promluvil Roy a sundal si své dioptrické brýle a promnul si své unavené, zarudlé oči. ,,Víš, co to znamená?" Pak Ernest potáhl z cigarety, vyfoukl dým, zavrtěl hlavou a poraženě jí nechal klesnout. Už se nedokázal podívat do očí svého taktéž zklamaného přítele a jen tiše pronesl: ,,Myslím, že jsme se pěkně sekli...." Vlastní hlas ho zradil. Roy Andrews se prudce nadechl a z jeho úst mu vyšel dlouhý povzdech. ,,Sekli jsem se téměř o 1300 let, příteli," pronesl nakonec Roy zoufale smutným hlasem. Když v tom se za nimi ozval prudký, bouřlivý hlasitý, vítězný a radostný křik egyptských mužů, který značil prolomení sutí kamení a tím tak otevřeli bránu do jedné z hrobky egyptských královen. Roy Andrews a Ernesto Schiaparelli už jistě věděli, že Kleopatřina hrobka to nebyla.
