Temná ulice/Viktor Sheen

2

Rano jsem se vzbudila pozdě, mohla být jedna hodina, když jsem vstala. Z večera jsem si toho moc nepamatovala, jen to jak mě chtěl znásilnit nějakej dědek ale naštěstí mě zachránil nějaký chlap, který šel okolo. Mam pocit, že mi své jméno říkal, ale mám totální okno. Bylo to asi na V. Vojta? Ne, to se k němu moc nehodilo. Vít? To taky ne. Viktor? Jo Viktor to byl!

Vstala jsem z postele a šla se obléct do normálních tepláků a trika. Chtěla bych tomu Viktorovi ještě jednou poděkovat, ale nevím vůbec kde bydlí a nebo odkud je.

Trochu mě i mrzí, že jsem večer nebyla při smyslech, ale po tom incidentu by nebyl asi nikdo.

Na snídani jsem neměla ani pomyšlení tak jsem si jen lehla do postele a zapla Netflix na televizi. Pustila jsem si nějaký depresivní film z toho včerejška mi bylo stále hodně na piču.

.. .

Byli čtyři hodiny večer a venku bylo stále světlo. Chtěla jsem se jít projít sice jsem se bála, ale chtěla jsem vědět jestli třeba nepotkám Viktora. Chtěla bych mu ještě jednou poděkovat za záchranu a pozvat ho třeba na kafe nebo na něco.

Vzala jsem si na sebe i mikinu, protože dnes bylo docela chladno a já nechtěla být nemocná.

Vyšla jsem z domu vstříc ulicím ve kterých se teď bojím trochu chodit. Dala jsem si na hlavu kapucu a dívala se kolem sebe jestli ho třeba někde neuvidím.

Kladno není až tak velké, aby jsem ho tu někde nenašla.

„val? Jseš to ty?" Ozvalo se zamnou, čekala jsem, že by to mohl být on, ale spletla jsem se. Byl to Matyáš, můj kamarád.

Pořádně jsem ho objala, protože objetí bylo zrovna to co jsem v tu chvíli potřebovala. Nevadilo mu, že ho objímám. Poznala jsem to tak, že kdyby nechtěl tak se co nejdříve odtáhne, ale on mě objal více.

„stalo se něco? Jsi nějaká smutná" zeptal se ustaraně a chytl moji tvář do jeho dlaně. Na krku jsem měla menší modřínu, z toho jak mě včera pevně ten chlap držel.

„co to je val? Kdo ti to udělal?" Začal se vyptávat vystrašeně a stále koukal na modřínu, která obklopovala skoro celý můj krk.

„nechci to řešit tady" řekla jsem bez toho abych se mu podívala do očí. Viděl by jen strach, který teď mám.

„tak zajdeme do kavárny a ty mi vše povíš, ano?" Ujistil se a já kývla. Pustil můj obličej ze své dlaně a oba po boku sebe jsme se vydali do blízké kavárny, kam dost často s kamarády chodíme.

Sotva jsme vcházeli do kavárny, podržel mi dveře, abych mohla projít. Jemně jsem se usmála a šla si sednout k nějakému volnému stolu.

Sedl si vedle mě a oba jsme si objednali kávu.

„povídej. Co se stalo" pobídl mě, abych mluvila. Nadechla jsem se a hledala správná slova.

„včera jsem šla od Kláry. Chodím tou jednou ulicí a včera tam byl nějakej starej opilec....on mě začal osahávat a-a chtěl mě znásilnit, ale přišel tam nějakej chlap, kterej mě od něj odtrhl a zbil ho" vysvětlila jsem a z té vzpomínky ze včera se mi chtělo stále brečet.

„ježis....a jsi v pohodě? Šla si na policii?' hned se začal ptát, záporně jsem zakývala. Nechtěla jsem to řešit s policií, bála jsem se, že by si mě potom našel a už by mě doopravdy znásilnil.

„nebudu to řešit s policií" řekla jsem rychle a napila se teplého kafe.

„proč? Zatkli by ho a už by jsi se nemusela bát, val" vysvětlila jsem.

„prostě to neřeš, Matyáši" řekla jsem trošku naštvaně. Chci na to zapomenout a ne se v tom rýpat ještě s policií.

„dobře, ale kdyby jsi kdykoliv potřebovala pomoc tak vždy mě můžeš říct vše" usmál se upřímným úsměvem a já kývla.

Dal jsme si potom povídali o všem možném a on mě potom doprovodil až k mému domu. Byla jsem ráda, že mě nenechal jít samotnou, byla už docela tma a já se bála, že by se to mohla stát znovu....

Doma jsem si jen udělala večeři a hned na to šla spát, zase mě ten den zmohl a to jsem skoro nic nedělala.

27wolfens