Vrať se mi zpátky

Dokázal to. - Amira

Uběhl týden,všechno bylo jako při starém.Je víkend a jako vždy když se nudím,píšu texty,když v moment mi zavolá Bill.

„Čau Bille,děje se něco ?"
„Ams neuvěříš tomu !!Durch Den Monsun a Schrei jsou teď slavné!!"
„To si děláš ze mě prdel !!Gratuluji "
„To díky tobě !Uvidíme se zítra ?"
„Zítra nemůžu,uvidíme se až v pondělí "

Rozloučili jsme se a pak jsem šla pokračovat v psaní.Pořád nedokážu uvěřit že to dali !Jsou slavní !

Uběhl rok,za ten rok kluci natočili spoustu písniček a čekal je koncert.S Billem jsme tenhle rok nebyly moc spolu ale vždy si našel čas na mě.

„Jsem nervózní"
„Proč ?Vždy jsi chtěl zpívat a teď se ti to splnilo"
„Nevím,jsem za to strašně moc rád ,už jsem zpíval před lidmi ale myslím si že 20 lidí a 10 tisíc lidí je rozdíl"
„To zvládneš,věřím ti"
Pevně jsem stiskla jeho ruku a usmála se na něj.
„Vždy mi dokážeš zlepšit náladu Ams"
„Prostě jsem v tom profík"
Oba jsme se zasmáli a pak se Bill zastavil,koukl na mě a řekl
„Tenhle rok jsem s tebou nebyl dostatečně a nechci aby jsme se my dva nevídali jenom kvůli toho že mám hodně práce,nechci tě tu nechávat samotnou"
„To je v pohodě,už je mi 14 a táhne mi na 15,dokážu se už o sebe postarat a ty taky,jsme silní i bez sebe"
„Možná máš pravdu ale já jsem bez tebe nic"
„Není pravda"
„Chtěl bych aby jsi jednou jela s námi,ty moc dobře víš že já se nikde nedokážu vyznat bez tebe"
„Budeš tam mít kluky,to zvládneš"

Po týdnu co Bill čekal na odjezd,mi ještě zavolal
„Ams já to nedokážu,potřebuji tě tam"
„Nejsem milionář Bille"
„Prosím vše ti zaplatím,ještě se to dá stihnout"

Uvažovala jsem,je to strašně na rychlo.Jak to asi řeknu mamce,tak rychle se sbalit,nebýt ve škole 5 dnů,nevím.

„Ams volal jsem už tvý mamce a řekla že můžeš jít"
„Cože jsi?!"
„Promiň,prosím pojď,máš ještě hodinu čas"

Najednou mi probíhalo hlavou všechno možné,strašně moc věcí naráz,nestíhala jsem vnímat okolí a rychle jsem řekla
„Dobře,udělám to ale jenom protože jsi to ty jasný ?"
„Jasný Ams,za hodinu ať jsi u nás"

Položila jsem mobil a běžela k mamce.

„Vážně můžu jet?"
„Můžeš,už jsi i omluvená ve škole"
„Děkuji mami"

A teď rychle se balit.Balila jsem oblečení,produkty na obličej,všechen make-up i když většinu z nich nepoužívám ale to je asi jedno.
Po 20 minutách jsem měla sbaleno,ještě jsem si udělala jiný fit a rychle vyrazila.

Běžela jsem strašně moc rychle,sotva jsem popadala dech.Cesta mi trvala 15 minut.

„Zabiju tě za tohle,Hodina ?! Ty jsi měl čas 2 týdny a já jednu blbou hodinu?!?"
„Dobře Ams teď hlavně popadni dech"
Šel do kuchyně a přišel se skleničkou vody.
„Tady máš,napij se a vážně se omlouvám,zpanikařil jsem a nevěděl jsem co dělat"
„V pohodě" Nadechnu a vydechnu.
„A děkuji za vodu"
„Ten kdyby byl na druhé strany světa a napsal ti ať mu jdeš koupit Mekáč tak by jsi to hned udělala" řekl ironickým tónem Tom za mými zády.
„Aspoň že má někoho takového,ne jak ty"
Viděla jsem jak se zašklebil,otočil se a šel si pro věci.
„Fakt děkuji že jsi přišla,bez tebe bych to prostě nedokázal" S úsměvem na tváři a obejmul mě,já mu ho samozřejmě opětovala.Jsem strašně ráda když vidím na něm úsměv,zaslouží si to jak nikdo jiný.
Jely jsme nějakým " soukromým" autobusem,takže jsou asi hodně slavní.
Všimla jsem si,že vůbec neznám Gustava A Georga.

„Gustav a Georg že?"
„Ano,a ty jsi Amira že?" Usmál se Georg a za ním i Gustav.Představila jsem se jim a povídali jsme si dlouho,všichni společně.Samozřejmě s Tomem jsem moc nemluvila ale nechtěla jsem být hnusná a tak jsem byla milá.Kluci jsou vážně super,Bill vybral dobré členy.

Cesta trvala 2h a 30 minut,konečně když jsme dorazili,se mě Bill zeptal
„Ams,pokoje nám nevyšli a tak..."
„Neboj jsem s tím v klidu,nevadí mi když jsem sama na pokoji"
„Seš si jistá?"
„Stoprocentně !"

Poté jsem ale slyšela za mnou hlas
„Ami?"Otočím se a uvidím Toma.
„Ami?" Řekla jsem a koukala jsem na Toma,nikdo mi tak ještě neřekl a ještě k tomu Tom ?
„Můžu ti tak říkat? Nemám rád dlouhé jména"
„Jo klidně, v pohodě" A M I R A pět písmenek není moc ale nechtěla jsem si rýpnout.
„No,chtěl jsem říct ze jestli chceš být na pokoji s Billem,klidně můžeš být a já si vezmu ten tvůj pokoj"
„To je v klidu,vážně mi nevadí když jsem sama ale děkuji"
„Dobře"

Miluji pokoje,nevím proč ale zbožňuji hotelové pokoje.
„Tak jo,tvůj pokoj je 20 a náš je 21,takže budu vedle tebe"
„Dobře"

Dal mi klíče a s nadšením jsem běžela k mému pokoji a otevřela dveře.
„Miluji to tu"
Začala jsem vybalovat,do koupelny jsem si vystavila své věci a pak se jenom převlékla do volného oblečení protože dnes už nikam nejdeme.Vytáhla jsem si svojí knihu kterou právě teď čtu.

Nasadila si sluchátka a začala číst.
Po hodině jsem ucítila ruku na mém rameni,otočila jsem se a viděla Billa jak se na mě usmívá,sundala jsem si sluchátka a zeptala se
„Co ty tu ?"
„Ale nic jen tak jsem se přišel na tebe kouknout,nemáš hlad ?Já totiž mám.."
„Nech mě hádat,dáš si Mekáč"
„A ty si dáš sushi"
Oba jsme se zasmáli,protože jsme oba dva řekli pravdu.
„Tak jdeme "
„Nepřevlíkáš se?"
„Ne,jdu takhle"

Vyšli jsme z pokoje a Tom stál před dveřmi.
„Kampak jdete ?"
„Jdeme si koupit jídlo,jdeš taky ?"Zeptal se Bill.
„Jasná věc"
Šli jsme,Gustav a Georg byly spolu venku proto nebyly s námi což mě zamrzelo,je s nimi fakt sranda.

„Mimochodem,co je zítra v plánu ?"
„Zítra se připravuje na koncert,pokud budeš chtít pojď s námi"
„Dobře,klidně půjdu"

Tuhle "večeři" nebo co to mělo být jsem si užila,s Tomem se dalo normálně mluvit,líbí se mi tahle stránka.

„Ami?Ty ji říkáš Ami?"
„Jo?Vždyť víš že nemám rád dlouhé jména"
„pět písmenek není moc Tome" Přesně Bille !Jako by jsi mi četl myšlenky.
„Vždyť to je jedno,prostě je to jenom přezdívka "Mimochodem,v kolik začne koncert?"
„Začíná v 17:00"
„Woah"

Popravdě se nemůžu dočkat,slyšela jsem vždy jenom zpívání Billa a jak nahrávali Schrei tak i ostatní ale teď to bude koncert kde bude 10 tisíc lidí,jsem na ně opravdu pyšná.Bill si splnil svůj sen, dokázal to.

Doufám že se vám příběh líbí 🫶🏻Popravdě mám spoustu nápadů na tenhle příběh a snažím se psát rychleji a rychleji😭 Anyway tady máte jednu fotku od Billa jako dárek yall 🦾🦾🦾