Vrať se mi zpátky

Teď jsi slavná s námi. - Amira

Zavřela jsem oči a přála si,potom jsem je otevřela a svíčky byly do sekundy rozfouklé.

„Děkuji Bille" zašeptala jsem a obejmula ho.

„Věc o které nevíte je ta,že písničku Schrei napsala Ams,chtěli by jste aby ji zahrála?"

Doprdele Bille naser si,co to děláš ?!

„Bille jsi moc milý ale tohle je moc" zašeptala jsem.
„No tak pojď Ams,chci aby sis to tady užila,je to jako dárek pro tebe,ráda hraješ na kytaru"

„Jo!!" Řvali všichni a písnička začala,Georg mi podal kytaru na které jsem hrála ve studiu.Nechtěla jsem udělat klukům trapas a být  zbytečně dramatická,tak začnu hrát.
Nedokážu vám popsat ten pocit,bylo to tak úžasný.Po dohrání písničky jsem řekla klukům
„Děkuji kluci,miluju vás" a potom šla zpátky pryč z pódia

Po koncertě jsme se setkali a já začala se hned vyptávat.

„Jak jste tohle udělali , teda jak vás to napadlo a koho to napadlo ?!!"

„Napadlo nás to všechny a když jsem ti řekl že chci aby sis  to tady užila , tak jsem chtěl aby jsi měla velký dárek" hned sem ho obejmula , nešlo neobejmout ho . Stále nechápu jak lidi dokážou nenávidět Billa , je to ten nejmilejší člověk kterého znám. Dokáže pro vás udělat vše , myslím si že kdyby byl nějaký člověk slavný a měl by kamaráda , tak by nechtěl aby byl taky slavný , nechal by si to pro sebe , nechtěl aby mu někdo zabral místo . Bill pracoval těžce aby dosáhl něčeho takového , nejde to tak lehce . Hudbě se věnuje už od šesti let a i přesto co si všechno přežil , se stále nevzdal. Dle mého názoru to dotáhnout sakra daleko a konečně všichni kteří ho šikanují a dělají z jeho života peklo budou dole a on nahoře , on bude hvězda a oni budou popel .

„Myslela jsem že tě zabiju , ale užila jsem si to a chci vám poděkovat , na tohle nikdy nezapomenu !A kdo z vás vybral ten donut?"

„Byl jsem to já , když jsme jeli tady , mluvili jsme spolu a nějak jsem z tebe vytáhl co by jsi chtěla a nebo spíš jak si představuješ svoje narozeniny..

Jednou jsem tak přemýšlela a kdybych si měla vybrat jak bych si představila svoje narozeniny , rozhodně bych si představila překvapení a dostat donut nebo nějaký zákusek se svíčkou , nechtěla bych dort ale něco neobyčejného  .

...takže jsem to v podstatě vymyslel já" zasmál se Georg. Nedokážu uvěřit tomu že jsem mluvila o narozeninách ale stále jsem zapomněla že se moje narozeniny blíží . Líbí se mi jak na nic nezapomínají , všechno co jim řeknu tak si pamatují , mám pocit že mě poslouchají , jsou ticho a poslouchají. Udělal vážně dobrou skupinu , jediné čeho se bojím je pocit ztráty , kdyby jsme se přestali vídat , nezvládla bych to . Jsem na něho zvyklá , celkem závislá . Co kdyby se mi odcizil ?Našel by si lepší přátelé a už by semnou nikdy nepromluvil ? Můžu se ptát ale odpovědi nedostanu , ne teď . 

„ Jsem překvapená že si to ještě pamatuješ " pousmála jsem se.

„Já jsem překvapený že si zapomněla na své vlastní narozeniny" řekl Tom.

„Narozeniny moc neřeším , proto jsem nevnímala datum"

A jeli jsme domů , cestou jsme si povídali a já si něco uvědomila . Bill mi nevolal kvůli toho že to "nedokáže" ale proto aby mi mohl udělat nějaké to překvapení. Pamatujete si jak mi říkal že to nedokáže ?Myslím když jsme byly ještě ve škole..

„Chtěl bych aby jsi jednou jela s námi , ty moc dobře víš že já se nikde nedokážu vyznat bez tebe"

... znělo to jakoby si myslel že změním názor a řeknu „chci jet s vámi " ale udělala jsem přesný opak .Mám nutkání se ho zeptat ale nějak mi to nejde před kluky , ano cítím se komfortně s nimi ale chtěla bych mluvit jenom s Bilem. Po příjezdu jsme se každý vrhli do svých pokojů , já ale měla ještě něco nevyřešeného s Billem.

„Ty Bille mohla bych si s tebou prosím promluvit ?"

„Klidně" odtáhla jsem ho do svého pokoje a začala se ptát.

„Jak to doopravdy bylo ?Volal si mi kvůli toho že to beze mě nedokážeš , ale pravda byla jiná že ano ?" popravdě jsem se cítila strašně chytře když jsem se ho zeptala , tvářil se zmateně a jeho výraz mluvil za vše , měla jsem pravdu. Od teď mi říkejte Sherlock Holmes.

„Dobře , máš pravdu. Už dlouho jsem ti chtěl udělat velký dárek , snažil jsem se všechno z tebe vytáhnout až se to jednoho dne stalo , ten deník...

„Jednou sis nechala u mě doma deník , nechtěl jsem ale koukl jsem se do něho a uviděl tvé texty"

...binngo ! Tvé  texty něco znamenají a vím že by lidi milovali tvé texty. Postupně jsem zjistil že tvůj oblíbený hudební nástroj je kytara , ptal jsem se tvé mamky jestli umíš na něco hrát , řekla že kytaru , hned jsem věděl že moje překvapení bude souviset s kytarou a tvými texty. Proto jsem ti později řekl jestli by jsi chtěla aby jsme zazpívali tvé texty a ty jsi řekla "ano" , tak vznikla písnička Schrei , na nahrávání jsi byla 5 hodin , je to tvoje hudba a taky všechno byl tvůj nápad , byl jsem si jistý na sto procent že budeš moc zahrát Schrei na kytaru , ale musel jsem si to ověřit . Přemýšlel jsem jak , potom se blížil koncert a mně docházelo málo času , pak mě napadla další věc. Zkusit tě nějak přenutit aby jsi jela s námi ale ty jsi stále neměnila názor . Ptal jsem se Toma co mám udělat aby si změnila názor , řekl mi „Ona pro tebe udělá cokoliv , i kdyby jsi byl na druhé strany světa , ona ti prostě Mekáč donese až k posteli". Takže jsem zavolal tvé mamce a domluvil se že na poslední chvíli ti zavolám a řeknu to co jsem řekl , souhlasila . Přísahám , nechtěl jsem aby jsi na to měla jenom hodinu ale nějak jsem musel. Klukům jsem řekl aby z tebe vytáhli taky nejvíc informacích , což Georg splnil . Poslední věc která mi zbývala byla abych si mohl prověřit jestli bys dokázala zahrát Schrei , řekl jsem klukům aby předstírali že netuší o tom že umíš hrát na kytaru , ale o tom pianu nikdo nevěděl , ani já ! Hrála si a já viděl jak moc si to užíváš takže jsme měli vyhráno.Takhle to celé vzniklo" 

Páni , nedokážu uvěřit tomu jak to dobře dokázali všichni hrát , hlavně to jak Bil je všímavý , nechápu že jsem to přehlídla.

„Já tě vážně zabiju , odkdy dokážeš být tak dobrý herec ?"

„Vždy jsem byl " oba dva jsme se začali smát.

„Miluju tě Bille , jakože vážně moc . Díky tobě jsem zase oživla"

„Pro tebe vše Ams" obejmuly jsme se a odešel. Chystala jsem se ke spaní když v moment někdo zaklepal na dveře.

„Dále" řekla jsem ospale , ve dveřích se objevil Gustav.

„Čusky , promiň že jdu tak pozdě ale chtěl bych ti dát ještě jeden dárek"

„Gustave to si vůbec nemusel !" podal mi kabičku ve které byl papír otevřela jsem ho a viděla..

„Lístek na running sushi ?!! To si ze mě děláš srandu , děkuji moc " hned jsem ho silně obejmula.

„Zkus zítra vstát pozdě ! Pokud tam nebudeme do 13:30 tak to místo už nebude naše" zasmál se a chystal se k odchodu.

„Jasná věc ! " a dveře se zavřeli . Strašně moc se těším na zítřek , konečně člověk který má rád taky sushi . 

NEVĚŘÍM ŽE JSEM TO DODĚLALA ! Dnes v 1:00 jsem vydala tuhle kapitolu , zveřejnilo se mi jenom pár vět a celé se mi to smazalo . Neměla jsem nervy a tak jsem kapitolu smazala a teď jsem ji dodělala , jsem celkem ráda že se to smazalo . Byla kratší a strašně zrychlená , v podstatě jsem to odflákla ale teď jsem se snažila zdelšit každou větu a udělat to víc zajímavější , a taky že jsem to udělala . To vysvětlení Billa mě napadlo až teď , celkem jsem in my Sherlock Holmes era . Taky jsem přemýšlela na změně jména co myslíte ? Doufám že se vám tahle kapitola líbila. 

Vážně moc se omlouvám lidem kteří četli tu špatnou kapitolu která se mi nepodařila , doufám že tohle čtete