20 leta Anna Marie Valtova si toho za svůj život prošla už hodně, vzhledově je to menší hnědovláska s azurově modryma očima,pochází ze severu České republiky odkud se kvůli vysoké škole přestěhovala do Prahy , studuje 3 semestr na psychologické fakultě.Celý život se ji změnil když našla lásku svého života ,ale jak to tak býva každý máme své nedokonalosti .Příběh začíná o letních prázdninách které doposud byli ty nejlepší.
Vůně trávy a chlastu ,to si dělá prdel už zase.Ozvalo se moje podvědomí po tom co jsem vešla do našeho bytu ,,Dominiku?" zavolala jsem přes celý byt , odpovědi se mi ale nedostalo že mě to nepřekvapuje.Chtěla jsem vejít do naší ložnice ale v kapse mi začal zvonit telefon.Kdo mi může volat ve 3 ráno? Přemohla mě zvědavost a vyndala si telefon z kapsy , když jsem viděla jméno na obrazovce nevěřila jsem vlastním očím ,on si na mě taky vzpoměl.Rychle jsem hovor zvedla a první co jsem slyšela byla dost tlumená hudba. ,,Mari?" ozval se mě velmi známý hlas ,,máš snad ještě nějaké nadávky které si mi neřekl?" sice jsem to řekla ironicky ale věděla jsem že z těch slov jde cítit bolest.
,, Ne mari prosím poslouchej mě,známe se od mala a víš že tyhle slova jsem nemyslel vážně ,byla si jediná co mě vždy chápala a teď jsem to celý asi posral ,chtěl jsem ať máš jednou dokonalý narozeniny když to dominik nebyl schopnej udělat už dřív,to co jsem ti řekl nebyla pravda ,nekontroloval jsem se, fakt mě to mrzí ,v krvi mi koluje shit ,měl bych jít už spát ,opatruj se a"
Na chvíli se odmlčel a po chvíli dodal
,,miluju tě segra"
Než jsem stačila cokoliv říct ukončil hovor.Kdybych mu teď začala volat nezvedne mi to, hlavní je že je ve společnosti, postarají se o něj takže se o něj bát nemusím. Musím ale vyřešit ještě jednu věc kvůli které jsem jela až do Pardubic. Otočila jsem se zpátky ke dveřím o které jsem se během rozhovoru opírala a odhodlala se je otevřĵt, věděla jsem co mě za nimi čeká ale musela jsem to vidět , byl tam dominik s mně neznámou dívkou ,dívka se světlými vlasy v klidu spala zatím co dominik seděl na balkóně a kouřil cigaretu ,vydala jsem se za ním a beze slova otevřela balkónové dveře a sedla si na druhou židli tak jako on a zakoukala jsem se do nočních Pardubic.
Vzdyčky tu bylo krásně ,bydleli jsme tu spolu už 2 rok a za tu dobu se toho hodně změnilo.Koukala jsem dal na ulici možná pro to abych zadržela slzy, po 3 letech kdy s tím klukem jsem každý den se nedá říct že by mě to nebolelo,bolelo ale ta láska už z nás obou asi odešla jen s tím rozdílem že já bych ho nepodvedla nikdy. ,,Rano ať si pryč" pronesl tak chladně,,Půjdu pryč hned" asi bych se měla zvednout a odejít ale vím že mu došlo že nejsem ta dívka která s ním prožila dnešní noc.
,,Doprdele, mari ja se ti strašně omlouvám ,ja nevím proč jsem to udělal" véděla jsem ze bude chtít pokračovat proto jsem se tak jako on před chvílí postavila a koukala na jeho tvář kterou osvicovala pouliční světla a zastavila ho v omluvě,, dominiku už je pozdě ,nebudu z toho dělat buh ví co dám si s tebou poslední cigaretu, pak odjedu a až budu toho schopná přijedu si pro věci ,mezi náma už to dál nepůjde dominiku,nedokážu ti tohle odpustit" dokončila jsem svůj monolog a spadl mi kámen ze srdce bála jsem se že vybouchnu a budu na něj řvát tak že to tady uslyší celé město.
Neřekl mi na to nic věděl tak jako já že tohle bude to nejlepší řešení i když bude bolet oba, podal mi svou krabičku cigaret a hned po tom zapalovač,zapálila jsem si cigaretu a kouř natáhla do plic a pomalu vydechla,dominik udělal totéž a oba jsem opření o zabradlí v klidu kouřili ,je to zvláštní přijde mi jakoby se nic nestalo řešim věci úplně jinak než předtím možná je to alkoholem co ve mně ještě zůstal ,utlumil moje rozumné vnímání a jednal podle okamžiku a divila jsem se sama sobě že tak v klidu.
Dokouřila jsem a tipla cigaretu v popelniku kde jsem ji také nechala, dominik už se blizil take k filtru a proto cigaretu zahodil.Nikdy netípal na tomhle balkóně cigarety do popelniku vždycky je házel pryč.Otočil se celým tělem ke mně a udělal krok tak aby byl blizko u mě, koukali jsem si do očí,já v těch jeho vyděla bolest takovou jako nikdy dřív ale nešlo to už jinak, spojila jsem naše rty a hned na to jsem ho obejmula. Obejmul mě pevněji ale po chvíli mě pustil ,podívala jsem se na něj naposled a odešla jsem z balkónu a hned i z bytu. Moje cesta vedla zpátky k autu kde na mě čekal jakub ,to on mě sem dovezl abych mu uz věřila.Už totiž poslední týden mi říkal že mě dominik podvádí ,já mu ale nevěřila.
Sedla jsem si do auta a slzy mi začali pomalu téct po tváři,,měl si pravdu kubo" byla jsem mu vdečná ale i tak to bolelo ,,Pojď sem" natáhl se ke mě a obejmul mě "Mrzí mě to mari ,máš teď kde bydlet?Jestli ne tak můžeš ke mně než si něco najdeš,,
"Ne kubo ,nemůžu k tobě když si každý den s nim potřebuju restart zapomenout co jsem dneska viděla a zahojit tu ranu, odvezeš mě prosím zpátky do Brna?"
Jakub mě pustil a nastartoval auto.Opřela jsem se o okénko a s plnýma očima slz jsem sledovala jak odjíždíme.
Bude líp? To byla moje poslední myšlenka před tím než jsem zavřela oči a usnula.
První tag, doufám že se vám bude líbit🌻
