Od té noci uplynulo několik týdnu které jsem trávila u martina a jeho přítelkyně ančis v Brně,přišla jsem si jako jejich dítě i když jsem se s nima viděle minimálně,byla jsem pořád zavřená v pokoji.Vypadala jsem jakobych čekala na smrt,což jsem si asi nejvic přála,bylo to vše tak temné,nemohla jsem spát ,vrátili se mi noční můry ,z jídla se mi dělalo špatně,proto jsem začala hulit abych aspoň na chvíli zapoměla a cítila se dobře.Po nějaké době mě i tenhle stav prešel a potřebovala jsem něco jiného ,začala jsem brát antidepresiva ,ne ty na předpis ,brala jsem kde jaké prášky.Vlastně jediný důvod kdy jsem šla ven byl že jsem šla za dealerem,znala jsem ho dlouho a kdykoliv jsem potřebovala měl.Zrovna dnes vyjdu ven jenom pro další dávku rábody štěstí.
Byla skoro půlnoc, Martin odjedl někam na konzert a Ančis byla na dovolené takže jsem byla celý den sama ,což mi vyhovovalo,zapípal mi telefon a mně bylo jasné že už je tu, vzala jsem si peníze a telefon a vyšla z bytu,bylo mi jedno že mám na sobě jen volné triko.Zavřela jsem za sebou dveře a dojela dolu výtahem.Když jsem vyšla ven z budovi stál tam někdo opřený o černé auto.Kdo to je?Zacala jsem přemýšlet jestli to nahodou není můj dealer ale toho bych snad poznala a hlavně nikdy nepřijel v aute.Podivala jsem se na telefon kde jsem uviděla nekolik oznameni ,bylo mezi nimi i několik zprav od Dominika na které jsem nebyla schopná odpovědět.Teď mě ale zajímala jenom ta jedna zpráva kterou jsem si hned otevřela.
David:ahoj mari ,omlouvam se ale dnes nemuzu dorucit ja ,poslal jsem ti kamarada ktery dealuje uz delsi dobu,poznas ho podle cerneho auta.
Super fakt ti děkuju Davide on totiž nikdo jiný nemá černé auto. A ano můj dealer je David ,Martina brácha ale martin to neví ani to že beru.
Nějak mi nevadilo že poslal někoho jiného, spíš jsem byla naštvaná na sebe že jsem se lépe neoblekla ,preče jen už nebylo moc teplo.Rozešla jsem se pomalu ke klukovi který na mě už asi delši dobu koukal, kousek od něj jsem se zastavila.Nepodívala jsem se na něj věnovala jsem pozornost mým už zničeným botám.Nehodlala jsem promluvit prvni dál jsem před ním stála a cítila na sobě jeho pohled.Zvedl mi ukazováčkem bradu tak aby jsme si koukali do očí.
,,Taková hezká holka nemůže brát" to snad nemyslí vážně,,zjevně může" ironicky jsem se na něj usmála a on udělal divný úšklebek ,cítila jsem z toho úšklebku aroganci ale i pobavení
,, jak se jmenuješ princezno" vo co mu jde?
,,Marie" odstoupila jsem od něj aby jsme nebyli jako do teď v takové blízkosti.
,,Petr" nic jsem mu na to neřekla jen jsem se usmála.Odešel do zádu ke kufru a chvíli tam něco přehazoval a hledal. Lhala bych kdybych řekla že nebyl hezky, měl modré oči ,vlasy špinavě blonďaté a nenápadný kroužek v nose. Všimla jsem si i tří vytetovaných křížků na čele přes které měl vlasy,další tetování měl na krku jakýsi napis svisle dolu.Bouchl s kufrema a to mé probralo z pozorování, vrátil se zpátky ke mně.Natáhl ke mné ruku s dvěma pytlíčky.Chtěla jsem si je od něj vzít ale schoval je v dlaňi
,,Dám ti je ale nejdřív mi o sobě něco řekni" ten kluk mě začíná srát.
,,Tak pojď nahoru nikdo tam není a tohle bude na dlouho"V jeho očích jsem zahlédla jakousi jiskru až teď mi došlo co jsem řekla.Co to dělám ,pozvala jsem do bytu kluka kterého znám ani né 10 minut ,ma něco v sobě co chci poznat,asi jsem jenom moc zvědavá.Celý ty týdny jsem měla v hlavě jen dominika asi dělám chybu.Nic mi na to neřekl jen došel zase do kufru a něco vzal ,zamknul auto a vrátil se,bylo mi jedno co si bral ani jsem to neviděla protoze si to hned schoval do kapsy mikiny. Rozešla jsem se ke vchodu do bytu s Petrem za zády.V ruce mi začal vibrovat telefon,lekla jsem se a zastavila se v chůzi,zvedla jsem hovor bez toho abych se podívala kdo mi volá
,,Mari je vše v pořádku?" ozvalo se z druhé strany, byl to David.
,, Ahoj Davide ano je,Petr už odjel" petr který stál teď už předemnou se na mě nechápavě díval
,,Vědel jsem že se ti bude líbit,ale dej si pozor Dominikovi by se to nelíbilo" píchlo mě u srdce ,nemůžu mu to ale vyčítat neví co se stalo
,,S Dominik už nejsem " zlomil se mi v půlce věty hlas,tyhle slova bylo těžké vyslovit
,,Promiň Mari ,Martin mi nic neřekl"
,,Nechci se o tom už bavit Davide ,jsem v pohodě měj se hezky ahoj" ukončila jsem co nejdřív hovor protože jsem cítila jak se mi do očí hrnou slzy.Podivala jsem se na Petra a nedokázala jsem z jeho pohledu vyčíst žadnou emoci
,, Jsi plná překvapení princezno" setřel mi slzu která mi ztékala po tváři a zadíval se mi do očí.
Nechtěla jsem tu dál stát ,vzala jsem Petra za ruku a táhla ho konečně dovňitř,ve výtahu jsme ani jeden nepromluvili. Když výtah zastavil vyšli jsem a já odemkla dveře od bytu do kterého jsme vešli, vyzula jsem si boty a než jsem cokoliv udělala přišlo mi několik upozornění,převážne to byli zmeškané hovory od dominika a pár zpráv, našla jse. tam zprávu i od Jakuba ve které se mě ptal jak mi je ,psal mi každý den ,je hezké že se stará i když nemusí.
Nad jedním upozorněním jsem se ale pozastavila doprdele Dominik vydal novou písničku.Rychle jsem došla do svého pokoje ,cítila jsem jak mi rychle bije srdce ,posadila jsem se na postel a podívala se na Petra který šel hned za mnou a nechápavé mě pozoroval. Pustila jsem písničku a při prvních pár slovech se mi začali kutálet slzy po tvářích. Jen na chvíli snít ,jenom chvíli s ní ,padali jsem spolu do tmy. Dohrala písnička a moje velké tričko máčeli mé slzy. Zatemňilo se mi vidění ,motala se mi hlava, cítila jsem strašnou beznaděj ,klepali se mi ruce ale musela jsem položit telefon na stůl. Cítila jsem už jen jak mě k sobě Petr přitáhnul do objetí. Mezi vzlyky jsem se mu snažila vysvětlit že je to můj ex přítel s kterým jsem se nedávno rozešla, ale pochybuji že mi rozuměl přes můj pláč.
druhý tag je tu!🌻
