Bez tebe o Vánocích

16.prosince

Protože je pátek, naše rodiče nenapadlo nic lepšího, než typický zimní rodinný výlet. S Camryn zrovna nejásáme a neskáčeme kvůli tomu dva metry vysoko, ale co bychom pro jejich štěstí neudělaly? Oba s námi tráví rádi čas. Jsou šťastní, když jsme všichni pohromadě jako rodina a bavíme se. A my je vždycky přesvědčovaly, že tomu tak je, i když nás ten konkrétní výlet sebevíc nebavil.

Ale dnes to vlastně tak trochu uvítám. Je příjemné se odreagovat a neřešit nic než jen svou rodinu. Tyhle chvilky s nimi jsou vzácné. A možná svou rodinu ne tak často oceňuji, jak bych měla, a někdy ji dokonce zanedbávám. S mámou jsem ale trávila tolik času, kolik měla. Snažila jsem se být s ní co nejvíc, abych nikdy nelitovala, že jsem to promrhala, dokud tu ještě byla.

A tak se řídím i takovým svým pravidlem, že kdykoliv táta s Holly vymyslí nějaký výlet, vždy si na něj udělám čas. I Camryn je vždy součástí. Zpočátku se nerada zapojovala do podobných rodinných aktivit, ale teď se to změnilo.

Vím, že ona o tátu nepřišla, nezemřel nebo něco podobného, to jen Holly se od něj rozhodla odejít. Když potkala mého tátu, rozvedla se s ním. Proto nás Cam nejdříve trochu bojkotovala. Navíc se jí změnil život od základů. Nebylo se čemu divit. Ani jsme jí to nezazlívali. Čekali jsme, až si zvykne. A ona se nakonec rozhodla dát nám šanci a poznat nás. A za to jsem vážně ráda.

Díky tomu spolu vycházíme. A jsme jedna pro druhou skutečnou sestrou.

❆

Po dlouhém dni se rozhodneme zajít na večeři do útulného bistra, které zavírá pozdě. Je to naše oblíbené místo, kde si vždy dáváme jídlo. Dáme si jednoduše hranolky s majonézou a nějaký ten steak. Tedy až na Camryn, která je vegetariánka. Po výletě jsme všichni podstatně unavení, ale tak nějak příjemně. V klidu posedíme a poklábosíme o všem možném.

Holly se nás vyptává, co máme v plánu na nový rok. Camryn odpovídá, že zatím nic, a tak jí nabídnu, jestli by se nechtěla přidat k nám. Táta většinou jen poslouchá. Když se pak Holly s Cam zvednou, aby si odskočily, táta se přes stůl dotkne mé ruky.

„Jak se má moje holčička?" zeptá se starostlivým hlasem. Tohle je zkrátka celý on.

„Je mi fajn," na důkaz toho se usměju.

„Doopravdy?" ujišťuje se. Chce to slyšet znovu. Chce si být jistý, že se se mnou vážně nic neděje. A že už mě tolik netrápí ta záležitost s mámou. Svým způsobem mě bude trápit už navěky. Jen se ta bolest někdy zmenší a někdy zase zvětší. Přesně, jak říkal Cole. Sakra, proč na něj znovu musím myslet?

„Jo, doopravdy," přikývnu.

Když se Cam s Holly vrátí, je čas jet domů. Jakmile nasedáme do auta a vyjedeme, Holly se k nám otočí. „Stavíme se pro kafe, holky?" Chce nás něčím upoutat. A ví, že kafe na nás vždycky zabere. Je to taková naše tradice, především o Vánocích. Káva nám pokaždé nabudí tu správnou vánoční atmosféru. Při zpáteční cestě chceme vždy své oblíbené kafe. Ale dnes jsme ochotné zkusit něco jiného.

Camryn dnes vyzkouší vanilkovou příchuť. Já si dám karamelovou, která je Camryna oblíbená. Naši rodiče si objednají normální capuccino do kelímku s vrstvou šlehačky navrch a posypkou. Když si svoje nápoje převezmeme, znovu vyjedeme na silnici. Alespoň už je shrabaná a volně průjezdná. Sněhu je ale ve městě pořád víc než dost.

Cesta domů není dlouhá. Ale začíná sněžit. Za okamžik přijedeme na příjezdovou cestu před náš dům a všichni vystoupí z auta. Všichni až na mě, protože mi nemůže uniknout, že před naším domem stojí kromě našeho ještě jedno. Trpce se nadechnu. Z venku uslyším jen tátův překvapený hlas.