Ztracena

•3•

Alex zaplatil a vydali jsme se zpátky k autu, když v tom se mě Alex zeptal "Nechceš něco k jídlu?"
"Ehm já nevím" ale uvědomila jsem si, že mi kručí v břiše.
"Máš hlad, co máš ráda Vivien?" Nenáviděla jsem když mi někdo říkal celým jménem, protože to většinou znamenalo, že mám průser, ale on něj to znělo nečekaně mile.
"Sushi asi ?" Vydralo se ze mě nakonec.
"Dobře objednáme to cestou." Řekl a pokračoval v cestě k autu a já šla za ním.
Sedli jsme si do auta on dal tašky na zadní sedačky.
"Až se vrátíme bude to jako předtím. Rozumíš mi?"
Přikývla jsem
"Dobře" řekl a vzdychl.
"Já- můžu se na něco zeptat?"
"Už jsi se zeptala, ale ano můžeš" řekl když vyjížděl.
"Proč tohle děláš?" Proč unáší holky jako já.
Mlčel a už jsem myslela že neodpoví.
"Musím" řekl nakonec

_________________

Po asi půl hodině cesty jsme se vrátili zpátky do vily. Alex mě odvedl do toho pokoje a na postel mi položil krabičku se sushi a vodu.
"Děkuji, necháš prosím rozsvíceno?" Zeptala jsem se ho když odcházel.
"Dobře a vykej mi" řekl a zamknul za sebou dveře.
Ocitla jsem se sama už zase... aspoň že nechal rozsvíceno. Otevřela jsem krabičku s jídlem. Vložila jsem první kousek do pusy a zasténála nad tou božskou chutí.
Když jsem dojedla tak jsem všechno dala do koše který jsem nešla v rohu. Ani se za deset minut mi do pokoje vtrhly dvě služebně se šaty a kufříky.
"Pan si vás žádá ani ne za dvacet minut musíme spěchat" řekla jedna a položila na postel, šaty byly nádherné černé s rukávy a rozparkem u levé nohy.

Převlékla jsem se do šatů a spodního prádla které přinesly. Cítila jsem se při tom trochu nesvá když jsem se převlékala před nimi, ale ony vypadaly jako že jsou na to zvyklé a jen si připravovaly věci.
"Posaďte se slečno na židli" řekla Druhá služebná a já tak učinila. Začala mi vlnit vlasy kulmou. První mě začala líčit. Když asi po deseti minutách byly hotové podaly mi zrcátko.
Nemám tušení jak to dokázaly s takovým časem, ale vlasy jsem měla krásně vlnité a co se týče líčení měla jsem linky černým stínem, řasenku a jemně barevný lesk na rty.
"Vypadáte nádherně, teď vás doprovodime za panem." Řekla jedna se služebních a já si uvědomila, že nemám boty. "Ehm chybí mi boty." Řekla jsem.
"Strašně se omlouváme, tady" podala mi jedna pár černých jehel. Obula jsem si je a šla za nima.
Za chvíli jsme přišly před veliké dveře a já vstoupila sama dovnitř.
Alex seděl rozvalený na pohovce a ruce měl skleničku s nějakým alkoholem.
Dveře se za mnou zavřely a já tam jen tak stála, a nejednou mi došlo, že moje rodina o mě nic neví.
Za chvíli promluvil Alex: "Pojď sem" a já poslechla. Obešla jsem stul a postavila se před něj.
"Sedni si" řekl a já si pomalu začala sedat vedle něj. Položil sklenku na stůl a podíval se mi do očí.
"M-Můžu dát rodině vědět, aby se o mě nebáli?" Prolomila jsem ticho.
Po chvilce přikývl a podal z kapsy si vyndal telefon samozřejmě že nejnovější Apple co jsem si myslela, který odemkl a podal mi ho.
Nejistě jsem hleděla na mobil a potom se podívala na něj.
"Chtěla sis zavolat ne? Tak to udělej a nebo ti ho vezmu" řekl a já začala vyťukávat číslo na mamku.
Třikrát telefon vyzváněl než to mamka zvedla.
"Dobrý den" řekla a já se málem rozbrečela, ale potlačila jsem slzy.
"Ahoj mami, to jsem já Vivi."
"Holčičko moje, kde jsi strašně se bojíme." Řekla a já slyšela strach v jejím hlase.
"Jsem v bezpečí teda doufám, nevím kde jsem a kdy se vrátím, ale nebojte se o mě. " Řekla jsem a zavěsila, protože jsem cítila na sobě spalující pohled Alexe.
Telefon jsem mu vrátila a on lehce zavadil prsty o mé, nemám tušení proč, ale já ten dotek cítila všude.
Dvěma prsty mi zvedl bradu, abych mu pohlédla do očí a sklenku položil na stůl vedle telefonu.
"Tady v bezpečí jsi a nebudeš to zpochybňovat!" Křikl na mě a trochu se ke mě přiblížil.
"Proč jste mě zavolal pane?" Zeptala jsem se.
"Jsi moje můžu si s tebou dělat co chci" řekl a políbil mě "a využívat jak chci." Dořekl a zajel mi rukou do vlasů.
Nemám tušení, proč jsem se neodtáhla. Zajela jsem mu rukami do vlasů a kousla do rtu až jsem ucítila jeho krev.
"Malá mrška jo?" Řekla a pronikl mi jazykem do úst. Zavdychala jsem a cítila jeho ruku na stehně jak ji pomalu posouvá nahoru.
Položil mě pod sebe a začala jsem mu rozepínat knoflíčky u jeho košile, ale on moje ruce jen chytil a dal pryč.
"Alexi" vzdychla jsem.
"Pane, pro tebe jsem tvůj pan kdykoli a kdekoli" řekl a prsty zavadil o moje krajkové kalhotky co mi nechal připravit. Zajel prsty dovnitř a začal mě dráždit kolem středu.
"Jsi tak vlhká a teplá a jen pro mě" řekl a začal mi líbat krk.
Najednou někdo zaklepal na dveře a Alex se ode mě automaticky odtáhl.
"Pane? Musíte do sálu." Řekl ten někdo za dveřmi.
"Doprdele už du!" Zakřičel Alex a začal se upravovat a já se musela usmát.
"Čemu se teď kurva smeješ?" Zeptal se mě a já se zase pousmála.
"Jsi roztomilý pane" řekla jsem a přitáhla jeho rty ke svým.
Skoro hned se odtáhl, ale já si všimla jak se trochu uvolnil.
"Tohle už nikdy nedělej, a zůstaň tu"  řekl mi a odešel.
Uvědomila jsem si, že jsem se vůbec nepodívala po pokoji a tak jsem to napravila.
Byla to asi pracovna u velkých oken byl velký stůl na kterém byli rozházené papíry, věděla jsem, že ničemu si nepomůžu když se na ně podívám, takže jsem pokračovala s průzkumem, po celém pokoji byly knihovny s knihami a řekla jsem si, že si nějakou půjčím mezitím co budu čekat.
Koukala jsem se jestli nenajdu něco co znám a všimla jsem si, že je tu od všeho něco, fantasy, horory, young adult atd.
Měla jsem chuť na smut takžeee jsem šla hledat romantické knížky. Našla jsem je skoro hned a skoro hned jsem našla Neonové bohy.
Slyšela jsem, že se většině lidí se ten příběh moc nelíbil, ale jinak dobrý.
Sedla jsem si a začala číst.

_______________

Po asi dvou hodinách do pokoje vlétl Alex, měl rozepnuté dva horní knoflíčky a vypadal udýchaně. Když mě všiml jak sedím a čtu tak se trochu uvolnil, ale když uviděl co čtu, tak ke mě přiběhl a knížku mi z ruky vzal.
"Hej vraťte mi to!" Řekla jsem a snažila se mu knížku vzít.
"Ty sis bez dovolení vzala knihu?" Zeptal se "A ke všemu takovouhle?" Zavřel ji a ukázal mi ji jako kdybych nevěděla co čtu.
"Co jsem asi měla dělat? A jo takovouhle!"
"Vy rád čtěte? Takovéhle knihy?" Zeptala jsem se protože jsem si uvědomila, že jsem ji našla u něj v knihovně jako další knihy...
"Někdy ano a ano i takovéhle knihy" řekl a já si uvědomila, že jsem pomalu chodila dozadu, protože jsem ucítila za zády stěnu.
"Snad jsi nikdy nedělala něco co je v nich napsané" řekl a přitiskl se ke mně.
Zavrtěla jsem hlavou. "To je dobře" řekl a sklonil se ke mě ústy.