Zlatonka osudu / Dramione

Úvod

Hermiona popravdě čekala od své budoucnosti něco jiného. Myslela si, že po škole půjde na ministerstvo kouzel a bude budovat kariéru tam, ale pak dostala nabídku, která se neodmítá. A právě proto hned po dokončení svých studií nastoupila na nové místo, i když to znamenalo odloučit se od svých přátel.

Momentálně se procházela po chodbách své nejoblíbenější budovy na světě a došla až ke dveřím s cedulkou:

Hermiona Grangerová

Přeměňování

Skutečně. Bylo to těsně před koncem jejího posledního roku v Bradavicích, když za ní přišla ředitelka McGonagallová s nabídkou místa, které ona strážila po několik dlouhých let. Vysvětlila to tím, že mezi ředitelováním nemá čas na přípravy hodin a chce to předat někomu mladšímu, ale Hermiona v tom viděla něco víc, i když zrovna nemohla říct přesně co. Ředitelka se totiž postupně měnila v Brumbála. Ne doslova, samozřejmě, ale začala mít takový ten vševědoucí pohled a uměla tahat za nitky tak, že si toho nikdo nevšiml a až zpětně viděl její zásluhy.

Na tuto nabídku nemohla říct ne. Milovala hrad, milovala učení sebe i ostatních a chtěla ovlivňovat ostatní životy tak, jak dřív profesorové ovlivňovaly ten její.

Válka ji změnila a donutila ji rychle dospět, stejně jako všechny ostatní. Ztratila sice své dětství a několik blízkých lidí, ale získala mnoho zkušeností a pohledů na život, které teď chtěla předávat dál.

Lehce se dotkla své cedulky a pokračovala dál po chodbě, dokud nedošla ke dveřím jiného kabinetu.

William Stern

Obrana proti černé magii

Svůj post profesorky přeměňování dostala před pěti lety a rok po ní do vedlejšího kabinetu nastoupil Will. Žil v Americe, takže se mu válka vyhnula a on k tomuto místu přišel trochu jako slepý k houslím. Pracoval jako bystrozor a byl v Londýně na stáži a zrovna byl na prohlídce Bradavic, když se uvolnilo toto místo. McGonagallová byla už zoufalá, a tak doslova oslovila prvního člověka, kterého viděla, aby tu učil.

Životnost profesorů byla příšerná, ale Will už tu držel čtvrtým rokem. Práce ho bavila, děti ho měly rády a možná i z několika jiných důvodů...

Hermiona lehce zaklepala na dveře a vstoupila dovnitř.

„Už jsi tady? Čekal jsem tě později. Počkej chvíli, prosím," ozvalo se z místnosti a ona přesně věděla, že ho má hledat za mohutným dřevěným stolem zasypaným papíry.

„Opravila jsem práce o něco dřív, než jsem si myslela. Mám pocit, že tak čtyři práce psal jeden a ten samý člověk," pronesla zamyšleně a došla k muži, aby ho mohla zezadu obejmout.

„Budu hádat. Naše oblíbená zmijozelská čtyřka? Vsázím to na Michaela," pověděl s úsměvem a lehce ji pohladil po tváři.

Byl to hezký muž. Vysoký, urostlý a tmavými vlasy a upravenými vousy. Všemu tomu ještě dodávaly pomyslnou tečku jeho kulaté brýle podobné těm, co nosil Harry, akorát se lišily tím, že tyto nebyly přelepené lepenkou nebo na desetkrát opravované.

„Spíš tipuju tentokrát Marissu. Nejhorší je, že jim to nemůžeme dokázat," povzdechla si a opřela se o opěradlo dřevěné židle, na které seděl její přítel. Dali se dohromady hned ten rok, co sem nastoupil. Dělali dozor na vánočním večírku a začali se víc a víc bavit, až to jejich bavení skočilo líbací scénou venku za hradem. Dokonce je tam načapal Neville, který jen zakroutil hlavou, povzdechl si a šel zase dál. Nevilla měla ráda.

S Ronem se rozešli pár měsíců po konci války. Válka je nutila milovat divoce, ale když se svět zase vrátil do rovnováhy, uvědomila si, že je to sice její nejlepší kamarád, ale také je to pěkný vůl a že s ním nechce strávit zbytek života.

„Kdyby to nebyli tak dobří studenti, zavolala bych si je na kobereček, ale takhle to dělat nechci. Vlastně je to chytré. Jeden si zajistí materiály, naučí se to a pak to každému odříká," vzpomněla si, jak tohle dělal také, když Harrymu a Ronovi diktovala jejich úkoly. Akorát ona byla jedna a tady se u toho střídají a vždy ještě k tomu chodí naučení.

„Jak říkáš, jsou chytří. Ale pryč od toho. Nevíš, kdo má nastoupit místo Křiklana?" pohlédl konečně na ni a jeho tmavé oči se provrtaly do těch jejích. Vždy měl v pohledu takový klid a dobro, které ji přitahovalo od první chvíle, co ho viděla.

„Netuším, ředitelka s tím dělá hrozné tajnosti," pokrčila rameny a trochu vyjekla, když si ji Will stáhl u opěradla k sobě na klín. Nic však nenamítala.

„Nechápu, proč musí jít jediný vyučující lektvarů do důchodu zrovna v průběhu první poloviny roku," zavrtěl hlavou a pokračoval v lehkém hlazení její ruky.

„Uvidíme, má přijít v následujících dnech, tak se to brzy dozvíme. A teď bychom měli jít spát, nemyslíš?" usmála se na něj a v jeho obličeji se objevil šibalský úsměv. Bez dalších řečí se i s ní zvedl na nohy a za jejího hlasitého smíchu ji donesl do své postele.

Druhý den začínala Hermiona už brzy ráno. Poslední ročník patřil mezi její oblíbené studenty. Některé z nich si pamatovala ještě z dob, kdy tu sama studovala, ale tenkrát to byli ještě malí špunti, zatímco teď jsou to už dospělí mladí kouzelníci a kouzelnice.

„Dobré ráno, milí studenti," začala klasicky svou hodinu, i když většina studentů měla otevřené tak jedno oko a někomu padala hlava na lavici. Ano, bylo brzy ráno a včera se dohrál první famfrpálský zápas, takže nejspíš většina z nich bujaře oslavovala, ale to neznamená, že nebudou dávat pozor na její hodině.

„Dneska nás čeká jednoduché kouzlo, které ale může být zrádné. Vezměte si, prosím, pírka, co máte před sebou. Mimochodem, kde je Marissa?" otočila se na zmijozelské, když zjistila, že jí tam chybí jedna prefektka.

„Paní ředitelka s ní něco potřebovala vyřešit. Mám ji omluvit," zamumlal Jacob, další student Zmijozelu, který vypadal, že za chvíli omdlí. Opilci.

„Dobrá. Takže dneska dáme kouzlo Geminio. Toto kouzlo nám zdvojí předmět. Pozor. Je to Geminio a ne Gemino. To by nám tu udělalo pěknou spoušť. Tak pojďte zkusit. Geminio," pronesla nejdřív sama a z jejího pírka se stala dvě.

Následovali ji studenti, kteří toto kouzlo zkoušeli. Většině se to povedlo napoprvé, někomu to trvalo o trochu déle. Pak se ale stalo něco, čeho se obávala, když si mrzimorský student spletl kouzlo a najednou se začalo peří nekontrolovatelně množit, až musela Hermiona zasáhnout a zneškodnit to.

„Vždyť jsem říkala, ať dáváte pozor," zamračila se na ně, protože celá místnost byla od malinkých bílých pírek. Chtěla dál pokračovat, když se najednou rozrazily dveře a v nich stála chybějící studentka.

„Je to Malfoy. Nový učitel Lektvarů. Draco Malfoy."