Zlatonka osudu / Dramione

Důvěra je důležitá

Druhý den byla sice sobota, ale to nezabránilo Svaté trojici profesorů vtrhnout do zmijozelského sklepení a sledovat Draca, jak jde na jistotu do pokojů a tahá mladé kouzelníky z postelí. Jako asi by tam neměl chodit, zvlášť do těch dámských ložnic, ale zkuste ho někdo zastavit a odpoví vám, že tam není nic, co by ještě neviděl a že v osm ráno mají být už dávno vzhůru.

„Pane profesore, co se děje?" zamumlal Jacob jako první, když se ještě se slepenýma očima dobelhali do prázdné společenské místnosti.

„Máte štěstí, budete reprezentovat Bradavice v nové dovednostní soutěži," odpověděla místo něho Hermiona a když už chtěli začít protestovat, tak jim Will podal poslední seminární práce s vyznačenými částmi Marise, která zbledla, když si tu chybu uvědomila.

„A jsme v loji, pánové," pronesla a Hermiona u toho s úsměvem kývala hlavou.

„Jsme velkorysí a ochotni na to zapomenout, ale jedině v případě, že se zapojíte a ideálně i vyhrajete," pokračoval dál Will a nechal Draca, aby ho doplnil.

„Jen v případě, že to vyhrajete," to už bylo na Hermionu trochu moc kruté, ale nechtěla podrážet nikomu autoritu, a tak jenom znovu kývla, i když věděla, že i bez výhry se jim nic nestane.

Bylo jim jí trochu líto. Očividně je zvládli dost vyděsit, ale jak by řekl Draco – strach je nejlepší motivace. S tím taky moc nesouhlasila, ale tady by to mohlo pomoci.

„Jste výborní studenti a my věříme, že to zvládnete. Do toho se budeme každé úterý a čtvrtek scházet, abychom ve vás prohloubili vaše znalosti a probudili to, co jste zapomněli. Pokud to nebude stačit, přidáme další dny," pokračovala jediná profesorka v týmu a studenti před ní bledli tak, že se v podstatě začali ztrácet.

„A nejlepší je, že začneme hned dneska!"

„Ale vždyť dneska je sobota," povzdechl si Jacob.

„Výborně, dny by ti šly," zamumlal Draco a Hermiona po něm hodila zlý pohled.

„Ano, je sice sobota, ale my musíme zapracovat i na vaší spolupráci. Samostatně jste velmi dobří, když se dohodnete, tak i nějak spolupracujete, ale pořád jste víc proti sobě, než abyste byli spolu. A to se musí změnit."

„Ale my nejsme nějací hňupové z Nebelvíru, bez urážky, my nepotřebujeme sílu přátelství, abychom vyhráli," pokrčil nos Michael a vypadalo to, že s plánem sbližování rozhodně nesouhlasí. Stačil ale jediný Malfoyův pohled a znovu všichni zmlkli a přikývli.

„Každý potřebuje přátele," pokračovala dospělá čarodějka a cítila na sobě hned několik pohledů, „a s přáteli se všechno dělá vždycky líp."

Zaslechla za sebou velmi tichou poznámku, že tak se pozná Nebelvír, ale nevšímala si toho. Ona by nic z toho, co udělala, nezvládla bez svých přátel a její přátelé bez ní. Harry s Ronem by totiž umřeli už v prvním ročníku.

„Tak vyrážíme na hřiště, to je volné, oblékněte se a sejdeme se tam za patnáct minut" ukončil tuto debatu Will a otočil se, aby mohl odejít. Při tomto pohybu položil Hermioně ruku na záda, aby ji popostrčil a vydali se ven spolu. I při tomto pohybu ucítila na svém týlu pohled ostrých očí, které ji pozorovaly.

Opravdu se za čtvrt hodiny všichni v kabátech odolných větru sešli na famfrpálovém hřišti a studenti vypadali o něco živější. Nyní si vzal slovo znovu Will a začal vysvětlovat aktivitu.

„Nemáme moc času na to, abychom začínali malými krůčky, ale vezmeme to mílovými skoky k důvěře. Znáte se už sedm let, všichni jste hráči famrpálu v jednom týmu, ale stejně vám chybí důvěra v toho druhého. Proto první úkol bude právě o důvěře. Po jednom vystoupáte na koštěti, které tu máme připravené, do vzduchu a pod vás se seřadí oba vaši spoluhráči. Úkol je jednoduchý, vy z koštěte spadnete a ten druhý musí být pod vámi tak, aby vás zachytil. Chápou všichni?"

Hermiona už od války neviděla tolik strachu v očích mladých kouzelníků. Rozhodně se jim to nelíbilo.

„Ale co když mě nechytí, nebo schválně uhne?"

„V tom případě vás chytíme kouzlem."

„A co když to nestihnete?"

„Stihneme."

„A co když ne?"

„Když ne, tak si poležíte chvíli na lůžku a budete od této akce osvobozeni. A dost. Jdeme na to. Michaeli jdeš první. Pod tebe jde Marissa a pod ní Jacob. Pojďme na to," ukončil Will diskuzi a studenti nasedli na košťata a vzlétli. Chvíli tak kroužili a rovnali se pod sebe, než na ně Will křiknul.

„Michael může dolů!"

Mladý kouzelník koukal se smrtí v očích pod sebe na Marisu, která mu předtím v rychlosti řekla, že ho rozhodně chytat nebude a že ho pustí a on půjde dělal společnost krtečkovi do nory.

„Tak dělej!" křikla na něj zmiňovaná dívka a on poslechl a sklouzl z koštěte. Natáhl ruce tak, aby se mohl chytit toho pod sebou a skutečně se povedlo. Sice nedopadl úplně na koště, ale zvládl se ho chytit rukama tak, že se jednoduše vyškrábal nahoru s úsměvem od ucha k uchu.

„Mám to! Hustý! Tak ještě jednou!" vykřikl a spustil se na koště, kde seděl Jacob a tam dopadl až ukázkově.

„Výborně, Michaeli. Nasedni na vlastní koště a posuňte se o jednoho člověka nahoru," křikla na něj Hermiona a vyslala k němu koště, aby si mohl přesednout a vytvořit formaci znovu. Teď byla na řadě Marissa.

Ta se chvíli rozhodovala, jestli jí to za to stojí. S Jacobem neměli moc dobré vztahy, pořád to byl ten, kterého vzala potloukem na posledním zápase a pořád se jen kočkovali. Nebyla tam žádná zášť, ale přátelstvím by to mezi nimi taky nenazvala. Věděla ale, že musí dolů, tak se zhluboka nadechla a pustila se koštěte. Chvíli padala a rukama mířila na dřevěnou část koštěte, když sebou Jacob cuknul a ona mu skončila v náručí.

„Já věděl, že na mě jednou skočíš," pronesl se šibalským úsměvem v očích, což ji vykolejilo a naprosto rozzuřilo.

„Debile!" vykřikla a začala ho mlátit rukama, že se začalo koště nebezpečně pohybovat do všech stran a trvalo jen pár vteřin, co ji Jacob pustil, protože jinak by havarovali oba a ona znovu letěla vzduchem. A právě tam ji zachytil Michael, který kroužil pod nimi a pomohl jí dostat se zpátky na koště.

„Všichni dolů!" křikl na ně Draco a očividně měli průšvih. Sletěli tedy dolů a Marissa seskočila z koštěte hned ve chvíli, kdy se její nohy dotkli země.

„Tohle nejde, pane profesore. Dokud se ti dva, nebo minimálně tenhle," ukázala naštvaně na Jacoba, „bude chovat jako totální vůl, tak to nemá smysl. V tomhle končím. Najděte si někoho jiného a napařte mi jakýkoliv trest. Já se nenechám zabít."

Všech pět dalších účastníků jenom sledovalo, jak naštvaná dívka kráčí pryč a nenechá se odvolat.

Tak tohle zvorali a musí na to jinak. Hermiona se ale místo dalšího vymýšlení plánů rozhlédla kolem sebe, a pak se podívala na Draca. Očividně mysleli na to samé.