Zlatonka osudu / Dramione

Víno

Poslední dobou byla v ředitelně nějak moc často, snad i za tento týden víckrát, než za svých školních let. Ale nemůžete ředitelce říct ne, to by nešlo. Přesně proto teď kráčela ze své poslední hodiny do snad nejdůležitější kanceláře na hradě.

Od famfrpálového zápasu uplynul už více jak týden a ona s Dracem nemluvila. Dost možná ji zachránil od zlomeného nosu. Nebo se jí nos mohl promáčknout do obličeje a mohla by být nový Beznosáč a tyranizovat svět. To by vlastně nebyl tak špatný nápad, akorát by nesouhlasila s tím mačkat se v zapoceném turbanu.

Zavrtěla hlavou, aby tyto myšlenky vyhnala a prošla poslední odbočkou k soše, která vedla do kanceláře McGonagallové. Bylo však velkým překvapením, když zjistila, že před sochou už stojí další dva lidé. Dva muži. Draco se díval na velkého orla a nejspíš přemýšlel nad heslem a Will se jen opíral o zeď a čekal. Očividně ani jeden heslo neznal.

„Hermiono, tebe si zavolala taky?" podivil se Will, když ji zahlédl a okamžitě vyrazil k ní, aby jí na přivítanou vtiskl polibek do vlasů a Draco se u toho mohl zašklebit, jako by nic ohavnějšího ještě neviděl.

„Jo, nevíte proč jsme tady?"

„Ne. Právě se na to snažíme přijít. Znáš aspoň heslo?" ozval se Draco a ona na něj konečně pohlédla a okamžitě se ztratila v jeho ostrých očích.

„Eh, jasně. Borůvkové koláčky," pronesla nové heslo a společně s muži vystoupala do kanceláře, kde už na ně za stolem čekala McGonagallová, která jim pokynula, aby se posadili. A Hermiona samozřejmě skončila uprostřed.

„Dobrý den, kolegové. Nejspíše se ptáte, proč jste tu," začala s projevem a Draco zamumlal něco ve stylu, že kdyby to věděli, tak by tu ani nebyli. Žena ho zpražila pohledem a mladý muž sykl, protože ho do toho Hermiona kopla do kotníku, aby se choval slušně, „a já vám to ráda řeknu. Jak dobře víte, od toho fiaska s Voldemortem nebyl další ročník Ohnivého poháru a také nebude.

Místo toho jsme s řediteli z Krásnohůlek a Kruvalu vymysleli novou soutěž, která posílí naše studenty. Každá škola vyšle tým studentů, který budou bojovat za jméno školy. Studenti musí být dospělí, jinak na ně žádné podmínky nejsou. Ano, slečno Grangerová?"

Pohlédla na mladou ženu přes obloučky svých brýlí a trochu se musela pousmát nad tím, že se Hermiona hlásila stejně, jako když sedávala v lavici. Jinak to asi neumí.

„Se vší úctou, paní ředitelko, nevím, koho do toho nasadíme. Všichni naši aktivní studenti jsou až do března na výměnných pobytech a sice tu máme dobré studenty, ale nevím jestli se nám do toho přihlásí."

„To už je vaše práce. Zavolala jsem si vás tři, abyste našli ten tým a vycvičili je. Úkoly mohou být z jakéhokoliv vašeho oboru a studenti musí být připraveni. Ano, pane Malfoyi?"

„Paní ředitelko, bojím se, že na speciální hodiny nebudu mít úplně prostor, ale věřím, že to mí kolegové zvládnou i beze mě."

„Myslím, že to zvládnete s nimi. Další otázky?" uzemnila ho a pohlédla na ně s pohledem, že už žádné otázky mít nemají. Proto všichni společně zavrtěli hlavami, každý tou vlastní, a zvedli se ze židle, aby mohli odejít z místnosti.

Hermiona se podívala na svého přítele, který se tvářil stejně bezradně jako ona. Jediný Draco vypadal, že se ho to vůbec netýká.

„Tak jo, zkusíme to rozhlásit po třídách sedmáků a šesťáků a budeme doufat?" navrhl Will, když se ocitli zpátky na studené chodbě a dámské zastoupení jejich skupiny přikývlo. Poslednímu členovi to chvíli trvalo, ale nakonec také neochotně přikývl. Že on nezůstal vyvrhelem společnosti.