MSTITEL [Marauders FF]

Kapitola 4 SPOLUPRÁCE?

Bradavice (Skotská vysočina), úterý 7. září 1976 – Sirius Black

Peter Pettigrew se s velkou chutí zakousl do toustu, přitom si nabral na lžíci velké sousto vajec se slaninou a kdovíjak si stihl ještě na talíř naservírovat další malou klobásku.

James se na něj trochu užasle zadíval. „Péťo, ty máš dneska snad větší hlad než..."

„...Náměsíčník při úplňku?" doplnil ho šeptem Sirius.

James se hlasitě rozesmál a Remus se na ně obrátil s vyčítavým pohledem. „Haha," vyštěkl, „moc vtipný. Hrozně se na zítřek těším."

„Promiň, kámo," omlouval se Sirius s úšklebkem, který však jeho omluvě tak trochu ubíral na věrohodnosti. „Víš přece, že jsme v tom s tebou."

Rem se na svého kamaráda lehce podezřívavě zahleděl, už ale nic nenamítal a dál si soustředěně četl v učebnici lektvarů.

„No," pokračoval Sirius ve svém monologu, „jestliže nemá moje entrée na hodinu jasnovidectví vypadat stejně jako James s Remem včera při lektvarech," (komické pohledy obou zmíněných), „obávám se, že vás budu muset opustit."

„Jen si běž, aspoň se konečně v klidu najím," zakoulel nad proslovem očima Peter a všichni až na Siriuse se uchechtli.

„No, Petere, tak teďs zradil," zatvářil se dotyčný uraženě, pak se ale rozloučil a odkráčel směrem severní věž. Když opouštěl Velkou síň, Sirius všiml, že se po něm ohlíží jedna dívka a vzpomněl si, že právě o ní jim Náměsíčník vyprávěl na zahajovací hostině. Prý to kvůli ní přišel pozdě...Sirius si přesně nepamatoval, jak ji to Remus pojmenoval. Možná June. Ne, teď když nad tím uvažuje, je si celkem jistý, že Juliet.

S podobnými myšlenkami pokračoval v cestě a po chvíli si s jistým zahanbením uvědomil, že špatně odbočil. Tohle se mi přece nestalo, co jsme dokončili Plánek, myslel si Sirius nabručeně. Následkem toho se asi o deset minut zdržel, takže když vyšplhal po žebříku do učebny jasnovidectví, dívka, která ho pozorovala ve Velké síni, už seděla u jednoho z posledních volných stolů a četla si.

Sirius k ní okamžitě zamířil a nasadil sebevědomý úsměv.

„Juliet?" oslovil dívku. „Smím si přisednout?"

Dívka chviličku nereagovala, takže Siriuse znovu napadlo, zda si jméno přece jen nespletl, ona se však hned vzpamatovala a nevzrušeně odpověděla: „No jasně."

„Mimochodem, já jsem Sirius. A co to čteš?" zajímal se dotyčný.

„Opakuju si dějiny," broukla Juliet.

Tak nic, pomyslel si Sirius. Na první pohled sice vypadala fajn, on však nehodlal ztrácet čas s nikým, kdo se jen tak zabýval tím nejnudnějším předmětem na světě. Vlastně ještě nikdy nepoznal nikoho, koho by Binns jen trochu nadchnul.

Zatím do třídy vstoupila profesorka Kasandra (říkali jí tak všichni, její pravé příjmení vlastně studenti ani neznali) a promluvila tajemným, zastřeným hlasem: „Vítejte, vítejte! S potěšením poznávám, že se mé předpovědi naplnily a já vás všechny mohu pozdravit na začátku nového školního roku. Obzvláště vítám ty, kterým se podařilo úspěšně získat NKÚ, avšak vy ostatní nezoufejte! I vaše vnitřní oko si ještě může probojovat cestu ven na světlo." dokončila profesorka téměř bez dechu.

„A nyní si jako opakování vezměte čajové šálky a pokuste se předpovědět z vašich lístků, co nás bude tento rok čekat," dávala jim instrukce.

Sirius se už teď tak nudil, že málem propásl okamžik, kdy si všichni šli pro hrnky. Honem to napravil a aby se tolik nenudil, alespoň se pokusil vychutnat si čaj. Byl odporný. Pak mrkl směrem k Juliet a usoudil, že když už s ní sedí, dá jejich dialogu ještě šanci.

„Škoda, že se k věštění nehodí i nějaké ty sušenky," postěžoval si otráveně a pobaveně sledoval, jak se trochu zakuckala smíchy.

"Pokud by byly podle vkusu profesorky Kasandry, tak bych být tebou moc neriskovala," usmála se.

Poté si vyměnili šálky a Sirius začal věštit z toho Julietina.

„Hm, hmm," předstíral absolutní koncentraci, „vypadá to, že skrýváš nějaké děsivé tajemství. Taky letos propadneš u všech zkoušek a seznámíš se s jedním dost divným kouzelníkem."

„Přítomnost umím vykládat taky," ušklíbla se nad jeho věštěním Juliet.

„Počkej, z týhle strany to spíš vypadá, že ten kouzelník bude skvělý, vtipný...nemyslíš?"

„Tak, drahouškové," vybafla na ně profesorka Kasandra, „ukažte, co umíte. Třeba vy!" ukázala prstem na Siriuse.

„Ehm, tedy," znervózněl, ale Juliet mu pomohla: „Pan Black mi právě vyložil, že pokřivený kříž v mém šálku pro mě letos znamená neúspěch u zkoušek, který mi však v životě nebude překážet, protože další obrazec, žalud, symbolizuje nečekané zbohatnutí."

..............

„Díky za záchranu," zašeptal vděčně Sirius, když se profesorka obrátila jinam.

„Nemáš zač," ujistila ho Juliet. „Sorry, ale nevypadáš moc jako jasnovidecký typ."

„To máš asi pravdu." zasmál se Sirius štěkavě.

„Tak proč sem vůbec chodíš?" zajímala se Juliet.

„Je to sranda."

Ahoj,

konečně se nám představování hlavních postav alá rádoby konverzační komedie chýlí ke konci a za chvíli se děj rozjede, takže se na vás těším u dalších dílů.

A pořád platí to s těmi komentáři - jsem otevřená jakékoliv kritice a připomínkám.

Mějte se :)