Strašidelné historky

Beátka

Malá holčička, osm let, krásné dlouhé tmavé vlasy, krásné tmavé oči. Hodná holka.

Rodiče ji na vánoce nechali vyrobit panenku, kterou si přála.

"Je to to co si myslím?" Podívala se na oba dva rodiče a začala rozbalovat dárek. Jediný dárek co si na Vánoce přála byla panenka a né ledajaká.

Rodiče poslali do firmy, co to dělají, fotku Beátky. Poslali i hlasovou zorávu, aby věděli, jaký hlas panence naprogramovat.

"Ta je nádherná." Beátka se dostala k dárku. Byla zabalená, vypadala jako živá.
"Líbí se ti?" Zeptala se maminka a šla si sednout vedle ní.
"Je nádherná." Začala se nad panenkou rozplývat.
"Děkuju mami, děkuji tati." Naklonila se a dala pusu mamince, a potom se rozběhla za tatínkem.

Vrátila se zpátky a začala rozbalovat další dárky.
Nejvíc se ale těšila, až si bude moct s panenkou hrát.

Tatínek jí dal baterky aby jí měla jak zapnout.
Odnesla si ji i s krabicí nahoru do pokoje.
Hned jí rozbalila a zapojila dovnitř baterky.

"Ahoj Beátko" pozdravila zdvořile panenka. Beátka se zahihňala.
"Nechtěla by sis hrát?" Zeptala se panenka a podívala se na zrcadlo.
"Na co by sis chtěla hrát?" Zeptala se Beátka.
Panenka přešla k zrcadlu.

"Můžeme se vyměnit. Já budu ty a ty budeš já." Beátka se znova zahihňala, ale byla ráda že měla někoho, s kým by si mohla takhle hrát.

"Vyměníme si šaty!" Pobídla panenka Beátku, a přešla ke skříňi.
"Vezmu si tyhle šaty." Ozvala se panenka a vytáhla ze skříně krásné červené šaty.
"Budou ti slušet." Přikývla Beátka.

Panenka si vyslíkla legíny a puntikovanou halenku, ve které přišla a nasadila si Beátčiny šaty.
Beátka jí pomohla se zapínáním na zádech, a zakryla tak přihrádku na baterky.

Šaty panence seděli jako ulité. Panenka se zatočila dokola, až se jí zatočila sukně. Beátka měla radost, že jí vidí tak šťastnou.

"Na" pobídla jí panenka. Podala jí oblečení, které si právě sundala. "Ty zkus tohle."

"Dobře." Souhlasila Beátka.
Vyklouzla z noční košile, navlékla si halenku a legíny, a stoupla si před zrcadlo.

Vidět sama sebe dvakrát bylo vcelku legrační, ale taky zvláštní.

"Teď se půjdem na vzájem učesat." Prohlásila Beátka a přinesla židli od stolu. Pobídla panenku aby si na ni sedla.

Beátka rozvázala stuhy na koncích panenčiných copánků a rozpustila je do hustých, tmavých vln.

Bylo zvláštní, že na dotek i pohled to vypadalo, jako by to byli skutečné vlasy.
Pročesala panence vlásky a na jedné straně její hlavy jí přilnula její oblíbenou sponku.

Obrátila se k zrcadlu. "Jsme fakt jako dvojčata." Prohlásila Beátka a panenka se zvedla ze židle.

"Skoro." Odpověděla panenka a vzala Beátce hřeben z ruky. "Teď učešu já tebe." Nabídka se.
"Můžeš" kývla hlavou Beátka a ladným pohybem se ocitla na židli.
Sledovala jak jí panenka kartáčuje vlasy, a vyčesává pěšinku uprostřed.

Panenka spletla Beátčiny vlasy do copů a na konci je zavázala stužkami, které Beátka panence sundala.

"Vypadám přesně jako ty!" Zaradovala se Beátka.
"A já vypadám jako ty." Zaradovala se panenka.

"Kdo je holčička a kdo panenka?" Zeptala se Beátka do jejich obrazů zrcadel.
"Já jsem Beátka." Pověděla panenka.
"Ne já jsem Beátka" pověděla Beátka a zazubila se na panenku.
Panenka jí úsměv oplatila.

Ozvalo se klepání na dveře a Beátka sebou trhla. "Dále" řekla.
Beátčina máma strčila hlavu mezi dveře a podívala se na obě dvě.
"Tobě to v těch šatech sluší." Pochválila maminka panenku.
"Hosté tu budou do minutky, šla by jsi mi pomoct prostřít stůl?"
"Jasně" odpověděla Beátka.
"Jasně" odpověděla panenka.
d
Beátčina máma se zasmála. "Myslela jsem jenom tebe Beátko." Pověděla panence.
"Myslím že by panenka mohla ns sváteční večeři zůstat tady.

"Já jsem ale Beátka." Zaprotestovala Beátka. "Já jsem holčička."
"Ne" prohlásila panenka. "Já jsem Beátka, já jsem holčička." Přehodila si vlasy přes rameno.
"To není pravda." Zaprotestovala Beátka a podívala se na maminku a doufala, že se jí zastane.

"Nad tím zůstává rozum stát." Zasmála se maminka. Panenka se taky zasmála. Jenom Beátčino srdce rychle tlouklo.
"Víš ty co, vyndáme jí baterky, aby už nemluvila, a pak jí je tam můžeš vrátit." Pověděla maminka a přestoupila k Beátce.
"Maminko" zašeptala Beátka a doufala že to maminka uslyší. Maminak si jí stoupla za záda a něco jí dělala na zádech. To není možné že tam má fakt ty baterky?

Beátka zkusila promluvit, ale nešlo jí to.
"Můžeme jít?" Zeptala se maminka panenky a panenka zavrtěla hlavou. "Skoro." Pověděla a přestoupila k Beátce. Vzala jí do náručí a přešla s ní k posteli.
Položila jí na polštář a přikryla jí peřinou. Beátka mrkla. Panenka ne.

"Měj se pěkně, panenko" zamávala jí panenka a chytila maminku za ruku.
"Víš mám jí radši když nemluví." Pověděla a zavřela za nimi dveře.

•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°
THE
         END