Zůstaneš tady se mnou?

𝕆𝕟𝕖

"Opravdu nemám jít s tebou dovnitř?" Znovu se mě zeptá máma, když zastavíme před mou novou školou. Je zrovna pololetí, což znamená, že to není úplně fajn. Přejít na novou školu v půlce roku.
"Ne, zvládnu to mami, neboj." Usměju se na ni, popadnu batoh a rychle zmizím pryč z auta. Naskytne se mi pohled na mou vysněnou školu. Je to umělecká škola se spoustou zaměření. Já se nakonec rozhodl pro moderní tanec. Rozhodoval jsem se právě nad moderním tancem a zpěvem, ale ten mi zase tak moc nejde. Teda.. podle ostatních jsem udělal chybu, ale já to tak prostě necítil.
Rozejdu se směrem k hlavnímu vchodu. Začínám být lehce nervózní. Pro mé štěstí je hodina, tudíž jsem na chodbě úplně sám a hledám ředitelnu. Po usilovném hledání ji nacházím. Opatrně zaklepe a poodstoupím ode dveří. Za dveřmi se ozve tiché "dále" a já šahám po klice.
"Dobrý den." Ukloníme se na pozdrav. Vůbec nevím co mám říct. Rychle něco v hlavě vymyslím a už se nadechuji, že budu pokračovat.
"Dobrý den. Ty budeš Lee Yong Bok. Prosím, posaď se." Začne mluvit, naštěstí. Posadím se na židli a poslouchám, jeho monolog o tom, jak je rád, že jsem si vybral tuhle školu atd.

Po tom, co jsme vyřešili pár záležitostí mě vede to mé nové třídy. Začínám mít trochu strach. A po slovech, že jsme tady mám už strach velký.
Ředitel zaklepe na dveře a následně vstoupí. Já jdu potichu za ním s hlavou upřenou do zemně.
"Tak žáci, tohle je váš nový spolužák. Doufám, že ho mezi sebe přijmete a budete na něj hodní." Promluví po chvíli ředitel a následné odejde. Já zůstanu stát před celou třídou jak sloup a modlím se, abych se nemusel představit, i když se tomu asi určitě nevyhnu.
"Tak by ses nám mohl alespoň představit a říct něco o sobě." Pobídne mě učitelka. Vyděšeně se na ni podívám a pak na celou třídu. Zhluboka se nadechnu a očima se zaměřím na zeď přede mnou.
"N..no takže já jsem Lee Yong Bok, ale všichni mi říkají Felix.. přistěhovali jsme se sem z Austrálie ze Sydney. A to je asi tak všechno..." Celou dobu se mi klepal hlas. Nerad mluvím před tolika lidmi. Je to hrozně ponižující.
"Dobrá tedy. Sedni si někam, kde je volno." Usměje se na mě učitelka a já si jdu konečně sednout. Moc volných míst tady není, takže si sednu do druhé lavice u okna. Je to fajn, učitelka má mě nevidí a mám výhled z okna.
Po hodině se všichni začali balit a někam odcházet. Já je jen tiše následoval.
"Ahoj, já jsem Minho." Přehodí mi přes ramena ruku kluk, který vůbec nevím, kde se tady vzal. Vyděšeně se na něm podívám.
"A..ahoj?" Pozdravím ho nejistě. On je se mnou ve třídě? Vůbec jsem ho neviděl.
"Hele už ses přidal k nějaké skupině na odpoledne? Nám chybí jeden člen a nikdo k nám už nechce. Prej jsme divní." Usměje se na mě. Je pravda, že jsem si zatím žádnou nevybral. A do konce týdne si musím nějaký vybrat. A myslím si, ze všechny už budou plné. Takže tohle je celkem dobrá příležitost. I když, jestli jsou divní, tak se trochu bojím.
"No, zatím nemám... a jestli vám jeden chybí..." Nechám větu otevřenou a podívám se mu do očí. V jeho očích jsou vidět malé jiskřičky štěstí.
"Tak jo, dneska tě seznámím s klukama. Sice se scházíme každé úterý, středu a pátek, ale to nevadí. Musíme pořádně přivítat nového člena party." Zářivě se na mě usměje a jde se mnou dál do třídy.