Zůstaneš tady se mnou?

𝔽𝕚𝕧𝕖

"Ale možná bych tam trochu něco změnil." Podívám se na kluky. Zvednu se z gauče a přijdu k nim. Začnu jim vysvětlovat jaké kroky bych třeba změnil nebo jen trochu upravil. Všichni stojí okolo mě a pozorně poslouchají
"To nezní vůbec špatně. Zkusíme to." Usměje se Jisung a snaží se napodobit krok, který jsem před chvílí ukázal.
"Hele kluci, co si trochu Felixe vyzkoušet a dát si menší freestyle. Aspoň ho uvidíme jak tancuje." Řekne Minho. Já na něj vystrašeně vyvalilm oči. Už dlouho jsem před nikým netančí. Více méně od mého posledního fiaska.
Kluci nadšeně souhlasili a mně nezbývá nic, než se s tím smířit. Chan zapnul nějaký náhodný playlist a všichni jsme si tak nějak stoupli do kruhu. Vedení se ujmul Han, který začne tančit jako první. Jeho pohyby jsou úžasné, je moc dobrý tanečník. Svým tancem "vyzval" do kruhu Seugmina, který výzvu přijal. My okolo jsme se jenom tak pohupovali, tleskali a povzbuzovali ty, co se nacházeli uprostřed. Pak šel na řadu Hyunjin a já na nabyl nemalé tušení, že pak půjdu já. On je úžasný. Nádherně ladné a dokonalé pohyby. Vypadá jako... jako, nemůžu najít ty správná slova. Sleduju každý jeho pohyb. Úplně se ztrácím. Pohledem se mi podívá do očí a tím mi říká, že mám jít za ním. Začne tam hrát pomalá a velice emotivní písnička. Zavřu oči a zaposlouchám se do rytmu. Nevnímám nic jiného než hudbu. Mé tělo si vlastně dělá co chce a jenom poslouchá srdce, které ho vede. Otevřu oči a podívám se na Hyunjina. Pomalu k němu přijdu a začnu tancovat s ním. Mám pocit, jako by se z nás stal jeden. Na to, že je to freestyle jsme celkem slazení musím říct. Jako kdyby jsme si navzájem četli myšlenky.
Kluci na nás nevěřícně koukají. Chan vypne hudbu a dívá se na nás.
"Co to sakra bylo?" Zeptá se Jisung spíš tak do prostoru než konkrétní osoby. Koukám se na všechny okolo. Až teď si uvědomím, že stojím zády k Hyunjinovy, který mě objímá okolo pasu. Moje ruce jsou položeny na těch jeho. Pustím jeho ruce a vymaním se ze sevření.
"To bylo naprosto boží!" Rozkřikne se Minho, všichni mu to odkývnou. Já se pro sebe usměju a otočím se na Hyunjina. On mi věnuje svůj krásný úsměv. Úsměv mu oplatím, ale radši rychle sklopím pohled k zemi, protože cítím jak začínám nabírat červenou barvu.

Chvíli se tam ještě o něčem bavíme, než už musíme jít domů. Proto se s kluky rozloučím a vydám se domů.