Návrat temnoty

Na západ smrti vstříc

Gandalf neujel ani sto sáhů když v tom za sebou uslyšel hrozný výkřik. To elfové nalezli Elrondovo a Glorfindelovo tělo. Budou ho teď pronásledovat a pokusí se ho zabít, to bylo Gandalfovi jasné. A to se také stalo. Z Roklinky za nedlouho vyrazila ozbrojená skupina jezdců, tvořili ji všichni elfové a elfky Roklinky, kteří přežili útok skřetů a orlů. Jejich jedinou touhou bylo nyní zabít Gandalfa a pomstít tak Erlonda a Glorfindela. Gandalf prchal na koni o život. Byl to sice čaroděj, ale padesáti nebo sedmdesáti elfům, kteří za ním ujížděli by se nejspíš ubránit nedokázal. Před sebou najednou uviděl na nebi velké stíny. Když se přiblížily, ukázalo se, že to byli orlové vracející se odněkud z jihu, kam odnesli Galadriel. Když přiletěli ještě blíž, uviděl Gandalf, že na Gwaihirovi letí Radagast. Byl oděný jinak, než jak ho Gandalf znával. Měl přes sebe temný háv a místo čapky ozdobené borovými šiškami mu na hlavě seděla ocelová přilba provedená v mordorském stylu. Vypadal téměř jako prstenový přízrak, byl to ale Radagast. Teď zrovna mrštil po jednom z elfů ze svojí berly modrým bleskem a srazil ho k zemi, zachránil tím Gandalfovi život, protože tento elf měl zrovna namířený luk na Gandalfa a elfové  většinou nikdy neminou vybraný cíl.

,,No jistě" uvědomil si Gandalf.,,Vidí mě ujíždět před elfy a domnívá se proto, že jsem přešel na temnou stranu. Proto mě brání."

A opravdu. Orli se začali vrhat na elfy, kteří na ně začali střílet z luků. Vypadalo to na vyrovnaný souboj. Gwaihir s Radagastem se otočili ke Gandalfovi a slétli k němu, Gwaihir ho chytil do svých drápů a odnášel ho dál na jih. Po nějaké době přistáli hned u úpatí Mlžných hor. Gwaihir se ihned navrátil zpět na bojiště, aby pomohl svým orlím bratrům v boji proti elfům. Radagast ale zůstal s Gandalfem, obrátil se na něj a pravil:

,,Gandalfe, vidím, že jsi byl také povolán, abys přidal se k nám. Před elfy jsme tě zachránili na poslední chvíli. Čeká nás skvělá budoucnost. Máme slíbený celý Eriador. Už je vlastně náš. Zbývající elfí odpor snadno potlačíme. Staneme se věčnými pány těchto končin. Já, ty, orlové a skřeti. Nad všemi budeme stát my, členové Bílé rady. Já jsem s orli teprve pár týdnů a už mě poslouchají jako svého pána." Oči mu žhnuly a na konci svoji řeči se skřehotavě rozesmál. Gangalf byl nečekanou proradností svého dávného přítele znechucen. Byl jím znechucen a zároveň věděl, že Radagast je pro vystupování v zájmu elfů či lidí nadobro ztracen. Chtěl se ho zeptat, jak se z moudrého a skromného milovníka zvířat mohl stát najednou mocí posedlý netvor, ale nakonec to neudělal. V jeho snaze o záchranu Středozemě mu bude Radagast už vždy jen nepřítelem, debaty tu proto nemají smysl. Proto rychle vytasil meč, a probodl jím beze slova a bez váhání Radagastovo zkažené srdce. Ten byl mrtev dřív, než se stihl vylekat nebo se na Gandalfův prudký útok připravit, a padl k zemi.

Galdalf se teď musel urychleně odejít z těchto míst, aby se vyhnul orlům, kteří se sem pro svého nového pána jistě brzy navrátí, a když zjistí, že je mrtvý, začnou hledat jeho vraha. Vyhledal si skryté místo na svahu hory, na které nebylo vidět z okolí, položil se a usnul neklidným a neposilujícím spánkem. Byl dnes nucen zabít tři své přátele, se kterými v minulosti vykonal mnoho dobrého, a to ho velice trápilo.

Dalšího dne z rána se rozhlédl po kraji. Radagastova mrtvola zmizela. Nepochybně ji orli odnesli, když Gandalf spal, ty ale vidět nebylo a mohl tedy pokračovat v putování. Gandalf neplánoval cestu přes Morii, kterou se jim kdysi podařilo s Frodem, Aragornem a dalšími prostoupit. Věděl, že tentokrát to již nepůjde. Nesmí ztrácet síly v boji s démonem Barlogem, Morgothovým služebníkem prvního věku, který v hoře stále sídlí, a nemůže si ani dovolit riskovat boj se skřety. Chtěl projít horami přes Caradras, což se mu tentokrát bez větších problémů za několik dní podařilo, protože bylo dobré počasí. Také sestup z hor směrem k řece Anduině probíhal dobře. Když se však dostal do míst, ze kterých již bylo možné zahlédnout rozléhající se Divočinu a Temný hvozd, uzřel něco nevídaného. Velká část Temného hvozdu byla v plamenech a dým stoupal nad celým západním horizontem. Z něj se na různých místech vynořovaly a zase se do něj při svém letu navraceli draci! Mnoho draků. Gandalf jich napočítal v různé vzdálenosti od hor asi na pět tuctů. Nalétávali na různá ještě nehořící místa hvozdu, na něž ze svých chřtánů chrlili oheň a podpalovali jím vše, co rostlo. Také ovšem vše co se hýbalo, či se pod stromy chtělo schovat. Gandalf pomyslel především na lesní elfy, jímž byl hvozd domovem. Ničení hvozdu bylo jistě namířeno zejména proti nim. Kdo ale byly tito draci? Od usmrcení Šmaka nebylo žádné zprávy o dracích slyšet. Těchto šedesát draků nemohlo pocházet ze známých krajů. Přiletěli jistě z dalekého západu nebo ze severu, kde byl Mordor. A pokud Mordor povstal z popela Sauronovi zkázy, pak Mordoru nepochybně i slouží.