Návrat temnoty

Temnota nad Eriadorem

Moudrý půlelf Elrond seděl ve svém pokoji a dokončoval dopis Gandalfovi, který opustil na konci třetího věku Středozem a odplul s Frodem, Bilbem a několika dalšími přes moře na druhou stranu.

V dopisu stálo: "Temný stín opět padl na tuto zemi, ve které se zdálo, že je  mír a klid již natrvalo. Obrovské tlupy skřetů na severu a Haradští na jihu pořádají výpravy každý den, aby loupili a zabíjeli. Z Karn Dumu na své létající nestvůře opět vydal se černokněžný král Angmaru a v Dol Gulduru se usídlil, aby temným panstvím svým strach zanesl do srdcí lidí žijících v širokém okolí. Také dalších osm Nazghůlů povstalo a ovládlo veškeré Dol Gulduru blízké i vzdálené kraje. Perla uprostřed divočiny, elfí Lorien , padla, paní Galadriel a celá její skupina musela zachránit se útěkem. Teprve zde v Roklince dosáhli alespoň dočasného klidu a mohli nechat odpočinout svým tělům. O Celebornovi nemáme zprávy, zmizel neznámo kam. Píši alespoň dočasného klidu, neb netuším, co dál se může přihodit. Poslové, které jsem vyslal do Rohanu, Gondoru, k lesním elfům, trpaslíkům pod horou, aby zjistili více a všechny bytosti dobré vůle varovali, se nevrátili všichni. Jen od těch, kteří vydali se na jih víme, že Fangorn hoří a s ním i Stromovous a jeho entí přátelé. Zapálili je Haradští. Znamená to, že padl Gondor i Rohan, přes který by do Fangornu museli přejít? Nevíme. O poslech ostatních nemáme zprávu a bojíme se nejhoršího. Gandalfe, pokud je to v Tvých silách, navrať se do Sředozemě a pomož ji, jak už jsi to udělal mnohokrát. Bojuje o přežití a prohrává. Elrond"

Toto psaní nesla skupina elfích jezdců v čele s Glorfindelem, věrným pobočníkem Elrondovým, do Šedých přístavů, aby je některá z lodí přepravila za Gandalfem přes moře. Projížděli krajinou, která vypadala jinak, než před několika málo lety. Na cestách nebyly žádné povozy. Domy, které tu byly po válce o prsten postaveny, byly opuštěné a v troskách. O něco živěji bylo až v Hůrce. Máselník od Skákavého poníka elfům ale sděloval, že jeho hostinec je na tom stále hůř.

„Povozů je stále míň a míň, poutníci nepřichází a o mé služby není zájem. Lidé, kteří přijdou, přinášejí špatné zprávy. Nám se tu ještě nic hrozného nepřihodilo, v okolních krajích ale přestává být bezpečno. Některé farmy byly někým zapáleny, několik lidí se ztratilo, nevíme kdo, a proč to dělá. Dále na západ je ale bezpečněji. Kraj a hobiti v něm, zdá se, jsou všech neblahých událostí zatím ušetřeni. Snad to tak i zůstane.“ vyprávěl Máselník.

V Hobitíně našli elfové všechny hobity veselé, jako kdy předtím. Smíšek s Pipinem byli zrovna na návštěvě u Sama Křepelky a jeho ženy Růženy Chaloupkové, popíjeli a bavili se.

„Nevíme o ničem špatném Glorfindele“ pověděl Sam elfovi. „Vše je při starém, Kraj prospívá, a mně se narodilo již páté dítě. Projíždí nám tu stále méně poutníků, a ti, kteří se u nás ukáží, jsou zamlklejší, než obvykle, máme tomu snad přikládat nějaký význam? A kam se vlastně vydáváte vy?“

„Jedeme do Šedých přístavů za Círdanem vyřídit mu nějaké poselství“ odpověděl Glorfindel, který se rozhodl zamlčet zprávu o tom, že se pokoušejí přivolat ze zámoří Gandalfa kvůli velkým problémům, které se dějí na západ od Mlžných hor, aby v Kraji nešířil zbytečnou paniku. Další den se rozloučili s hobity opět vyrazili na cestu.

Několik dní cesty za Hobitínem potkali na cestě muže. Byl jím čaroděj Radagast Hnědý, kterého elfové ihned poznali, i když žil spíše mezi zvířaty, než elfy či lidmi. Nyní promluvil:,,Přátelé elfové, mějte se na pozoru. Procházím těmito kraji ve velkém vytržení. Místní zvířata, jež jsem vždy považoval za své přátele, úplně zmizela. Není tu ani srnky, či zajíce. To nevěstí nic dobrého. Zvířata vytuší zlo nejrychleji ze všech tvorů a když mohou, uprchnou do bezpečnějších míst. Varuji vás proto. Jdu teď zjistit více do Šedých přístavů".

,,Děkujeme ti Radagaste, příteli zvířat." odpověděl Glorfindel. Zařídíme se dle tvé rady. Poslyš, také jdeme do Šedých přístavů, předej se k nám, po cestě si toho můžeme mnoho povědět." Radagast nabídku rád přijal. Elfové věděli, že Radagast je Gandalfův dobrý přítel a po cestě mu vyjevili zájem Elrondův Gandalfa opět přivolat do Středozemě.

Za několik dní pod sebou uviděli Šedé přístavy. Byli ztichlé. Až příliš ztichlé. Byly ztichlé, protože v nich nikdo nebyl, jak elfové po cestě k nim zjistili. Obyvatelé přístavů leželi mrtví všude po okolí a vypadalo to, jako by se zabili pádem z vysoké výšky, někteří měli v tělech obrovské rány a zdálo se, ž z nich někdo nebo něco vytrhávalo obrovské kusy masa. Elfové nemohli uvěřit svým očím, ale postupovali dále v naději, že naleznou živého alespoň Círdana, nejstaršího a nejmoudřejšího elfa ve Středozemi a také vládce Šedých přístavů. Našli ho, byl ve stejném stavu, jako další obyvatelé tohoto města. Ležel před svým domem a byl stěží k poznání. Z těla mu byly vyrvány obrovské kusy masa, jako ostatním.

Náhle elfové začali tančit a zpívat. Jiní volali: „Orlové! Orlové!“. A skutečně. K městu se blížili orlové, kteří elfům lidem, trpaslíkům i hobitům již tolikrát pomohli. Přilétali ze severozápadu od Ered Luinu a byl mezi nimi i pán větru Gwaihir, který zachránil Gandalfa ze Sarumanova zajetí v Orthanku. Přilétali také Meneldor a Landroval, zachránci hobitů Froda a Sama z Hory osudu, ve které skončil Sauronům prsten. Byli to stejní orlové, kteří přenesli Bilba, Torina Pavézu a další trpaslíky k Temnéhu hvozdu a díky nim pak přemohli elfové, lidé a trpaslíci vojsko skřetů a vrrků u Osamělé hory.

Orli se najednou začali z velké výšky  vrhat k zemi a elfové se těšili na jejich uvítání. Stalo se ale něco jiného, orli nabírali elfy do drápů, vynášeli je do výše a pouštěli je na zem, aby se o ni nebozí elfové roztříštili. Potom se k nim vrhali zpět a zuřivě jim vytrhávali maso z těla. Elfové utíkali, před orly ale nebylo žádného úniku. Zachránil se jenom Radagast Hnědý a Glorfindel, kterého napadlo vběhnout do sklepení Círdanova domu, kam se orli nemohli dostat.

„Orli se dali na temnou stranu. Věří, že se jim tak povede líp.“ pravil Glorfindel snažíce se nemyslet na smrt přátel z jeho výpravy.

„Tušil jsem to“ odpověděl Radagast „nebyl jsem ale svému tušení ochoten uvěřit, při vědomí toho, jak oddaně se vždy zachovali, když nastala nouze nejvyšší.“

„Jak doručíme psaní Gandalfovi?“ ptal se Glorfindel.

„Mám mnoho přátel mezi ptáky, orli se k nim již nepočítají, mohu se ale pokusit povolat jiné zkušené letce, kteří psaní doručí za moře a vyhledají Gandalfa.“ odvětil Radagast. Převzal pak od Glorfindela dopis a doplnil k němu poznámku pro Gandalfa: "Nevěř orlům. Radagast"

Radagast a Glorfindel přečkali ve sklepení několik dní, až potom jedné noci se vyplížili ven. Po orlech nebylo ani vidu ani slechu. Radagast se pokoušel přivolat k sobě své ptačí přátele, ale žádný z nich na jeho výzvy nereagoval. Mezi ptáky těchto končin zvěří panoval strach z orlů, proto se neodvážili létat ani v noci. Až nakonec se přece jeden ukázal, byl jím zkušený páv s dobrými schopnostmi letu, starý Radagastův přítel. Ten od Radagasta dopis ochotně převzal a vydal se na cestu přes moře za Gandalfem. Radagast s Glorfindelem pak téže noci zamířili zpět k Roklince.