I'll always hate you, Riddle | Mattheo Riddle | Enemies to Lovers

CHAPTER TWO- QUIDITCH BENCH

"HAVRASPÁR!" pronikavý hlas moudrého klobouku zařadil malou dívku do stejné koleje jako Zuri. Šťastně si doskákala ke stolu a začala si potřásat ruku s lidmi.

Když zařadil posledního všichni se začaly s radostí zvedat. První ročník doprovodili prefekti.

Zuri se snažila dobít do své společenské místnosti přes přeplněnou chodbu.

"Zuri! Počkej!" zakřičel Pansyin hlas, dívka ji chytla za rameno a Zuri se zastavila. Mlčky se na ní otočila.

"Máš čas?" zakašlala a podívala se do země.

"Au!" zašklebila se Zuri když do ní nějaký čtvrťák strčil. "Proč?" strhla pozornost zpátky na Pansy.

"Prostě pojď" chytla ji ruku a ona se zachvěla. Chytla ji stejně jako ten debil ve vlaku.

Pansy ji provedla přes celý hrad až do Zmijozelské koleje. Kde následně ještě prošli kolem skupinky lidí. Pansy ji pořád svíjela jako nějaký předmět.

"Ale ale, koukejme kdo se doplazil zpátky" do prdele. To je ten debil. To jsem si mohla myslet že je Zmijozel. Pomyslela si Zuri. Hodila na něho vražedný pohled. Pansy po chvíli došlo že to je na Zuri a nedalo jí a zeptala se "vy se znáte?" pokrčila obočím a ukázala první na Matthea a po té na Zuri.

"Bohužel" Zuri nespustila pohled od Mattheo, štval ji jeho obličej. Chtěla ho praštit.

"Jak jako bohužel?" zasmál se "asi nevíš s kým máš tu čest" v ruce svíjel skleničku čeho si. Po jeho pravici byl ten stejný chlapec jako byl ve vlaku. Na jeho levici byl další chlapec. Měl mnohem tmavší vlasy než chlapec na pravo, ale zároveň světlejší než Mattheo. Měl ruce založené v kapsách.

"Ach ano..." Zuri se konečně dostala ze Pansyinino sevření "každý Zmijozel si prostě myslí že je nejlepší." gestikulovala rukama.

"Ja ale jsem kočičko" lišácky se pousmál.

"Jaks mi to řekl zase?" Vyhrkla ze sebe Zuri rychlostí světla.

"Ale čičinka se nám zlobí" smál se dál. Mattheo položil skleničku a pomaloučku se přibližoval. V tu chvíli ale zasáhl chlapec po jeho levici. Dal mu celou ruku před hruď a jemně řekl "Mattheo přestat seš na mol, pojď"

"Jo o to tady jde" zasmála se Zuri "pane bože, ožrat se za bílého dne mě ještě nikdy nenapadlo."

Pansy si nemohla pomoct a jemně se zasmála. Ještě než je mohly kluci zastihnout se smát utekly.

"V životě jsem nikdy neviděla nikoho tak dobře zakrýt že je ožratej!" Vypukla Zuri smíchem.

"Ja asi umřu!" Hodila se Pansy na postel.

"Ach jo" přestala se smát a Pansy se ji přizpůsobila

"Co se děje?" Naklonila k ní Pansy hlavu. Zuri si sedla na postel vedle Pansy hlavy.

"Závidím ti že máš pokoj pro sebe"

"Já si myslím že mi ta samota za chvíli poleze na nervy" uchechtla se.

"Musíme někdy udělat přespávanou, jako kdysi!"

"S tím počítej!" Začaly se smát.

—

Druhý den se Zuri rozhodla si přivstanou ať si může jít podívat jak se vybírají členi do Havraspárského famfrpálského týmu. Chtěla být v obraze jestli mají tenhle rok aspoň jednou šanci vyhrát. Vyšla všechny potřebné schody a sedla si na nejbližší místo. Vytáhla si deník a tužku a byla připravena si psát v mezipauzách náhodné věci. Napsala si tak za tu chvíli jaké je ovzduší a typy kdo se dostane do týmu. 

Zuri na sobě měla svou havraspárskou šálu. Bylo větší chladlo než včera když nastupovala do vlaku. Nápadníci do týmu se už zvedali na svých košťatech do vzduchu. Vlasy jim jemně vlály.

"Ahoj Zuri!" slyšela jemný hlas.

"Ahoj Luno" s radostí se usmála na Lunu. Půvabnou blondýnku s roztomilým úsměvem. Zuri se posunula a Luně dala najevo aby se posadila, to taky udělala.

"Přišla se s podívat kdo se dostane do týmu?" zeptala se Zuri když dlaní zakrývala celou stranu deníku.

"Chtěla jsem se jen projít, ale přišlo mi že bude skvělé se jít aspoň podívat" celou dobu kývala hlavou jako kdyby si sama sobě odpovídala na otázky. Celou dobu se smála a celé tělo kromě hlavy drželo na místě jako kámen. Ruce měla jako přímku položené na kolenech.

"Co to máš?" ukázala Luna na deník, který chtěla Zuri skrýt.

"Jen takový deník, píšu tam náhodné věci, kreslím a někdy tam nalepím náhodnou věc" otočila stránku "třeba tenhle obal od žvýkaček" ukázala na něj, byl přesně uprostřed a kolem něj malůvky náhodného druhu. Věřila Luně a nedělalo ji problém ji to ukázat.

"To je velmi rozkošné, jak tě to napadlo?"

"Jen tak"

—

Na obědě bylo hlučno. Zuri si zase myslela že ji praskne hlava. Měla absťák a vraždila by za cigaretu. Vidličkou kopala do brambory a z námahou si ho strčila do pusy.

Havraspárský stůl byl hned naproti toho Zmijozelského. Pansy se chichotala s Dracem. Vedle Draca seděly zase ti tři stejní chlapci, Mattheo měl opřenou hlavu a obě ruce a oči mu směřovali směrem ke stolu. Vypadal vyčerpaně, jako kdyby mu přejel traktor celou důstojnost.

Oči od Zuri zase sjeli do jejího talíře. Musela se tam ale zase podívat, z nějakého důvodu chtěla sledovat každý jeho pohyb. To ji už sledoval nazpátek. Vypadal jakože nevěděl na koho se dívá. Jako kdyby vše zapomněl. To nemohl všechno přece zapomenout. O co tomu blbečkovi jde?

Zvedla se a odešla do svého pokoje se připravit na další vyučování.