Moje sestřička se už od mala bojí, hraničí to sfobii, říká že snima nemůže být jední místnosti, nesnese pohledy je jího mínění k tak mrtvolních očí, dokáže je vidět když jsou ve skříni nebo v boksu na hračky, když byla malá měla pokoji tři tako vehle panenky, nedávno mi prozradila že právě kde chdy začala bát říkala že se cítila sledována, a tak jim začala zakrívat tváře jejíma maličkýma rukama, nebo jejíma tenkíma látkovíma kloboučkama, ale vždycky přišla je jich očí od kryté ale ona se začala bát. Víte všechno je tak trochu ironické, má sestra je totiž slepá...
