Miluj mě nebo zemři

VII - Oko za oko

Druhý den ráno se Jungkook a Jimin šli projít po městě. Namjoon vyřizoval své záležitosti, Yoongi spal a zbytku se nechtělo ven. I když bylo ještě brzo ráno, uličky byly plné stánků a zvědavých lidí. Zašli do jedné malé kavárny. Byla malá a útulná. 

Jimin: Chodím sem pokaždé když jsme tady.

Jungkook: Je to tu pěkné. 

Objednali si jen něco k pití, aby Jin nebyl naštvaný, že nejí jeho snídani. 

Jungkook: jak to dopadlo včera s Yoongim?

Jimin: Promluvili jsme si a chápe mě. Byl strašně starostlivý. Děkuju že jsi mi poradil.

Jungkook: To jsem rád. Přeju ti to. 

Jimin: A co ty?

Jungkook: Co já? 

Jimin: Hodláš zůstat sám dokud nepomstíš své rodiče?

Jungkook už chtěl říct, že sám není, ale vzpomněl si jak ho Taehyung prosil aby zatím nic neřekl.

Jungkook: Přijde mi že jsem zatím nenašel toho pravého člověka. Buď mám zájem já a oni ne, nebo oni mají a mě se nelíbí. Takže to je zatím vedlejší. 

Jimin pokýval hlavou a poděkoval servírce za čaj. Jungkook si všimnul, že mu k talířku položila malý papírek.

Jungkook: Máš asi nápadnici Jimine.

Jimin rozbalil papír a jeho obličej zvážněl. Podal papír Jungkookovi. Byla tam jedna krátká věta. "Sledují vás." Jungkook se tázavě podíval na Jimina. Ten zašeptal: Majitel téhle kavárny je dobrý známý Jina a vždycky nám dává vědět jestli se v městě něco děje.

Jungkook: Takže tu máme nějakého špeha. Hele mám nápad. Ty se drž na hlavní ulici a co nejkratší cestou dojdi domů a varuj ostatní. Já zkusím zjistit kdo to je. 

Jimin: Jseš magor? Zabijou tě. 

Jungkook: Nezabijou, zbraň mám u sebe. A kdyby jsi byl se mnou tak by měli proti mě výhodu, kdyby tě zajali. 

Jimin: Dobře, ale zbytečně neriskuj. 

Dopili čaj, zaplatili a vyšli ven. Jungkook zahlédl mladého muže s kloboukem staženým do obličeje, jak se zvedá a odchází za nimi. Rozešli se a Jungkook odbočil do nejbližší prázdné boční uličky. Připravil si zbraň a čekal. Mladík brzy vkročil do uličky a Jungkook na něj hned skočil a přitiskl ho ke zdi.

Jungkook: Zkus se pohnout a zastřelím tě. Kdo tě poslal?

Mladík mlčel. Jungkook ho kopnul do boku.

Jungkook: Na něco jsem se ptal? 

Najednou za sebou zaslechl kroky. Utočil se, mladíka držel před sebou. Do uličky přišli další tři muži.

Han: Bylo od tebe moc šlechetné, že jsi toho chudáčka poslal domů.

Jungkook: Kdo vás poslal?

Han: Nás nikdo. My si jdeme pro odplatu. 

Ve stejnou chvíli mladík vyrazil Jungkookovi zbraň z ruky a odskočil od něj. Všichni čtyři se na něj vrhli. Jungkook bojoval jak mohl, ale byli čtyři a byli v boji skoro stejně dobří jako on. Povedlo se mu dva udeřit do hlavy a ti zůstali ležet na zemi, ale stihli ho zaměstnat na tak dlouho, aby Han zvedl kovovou tyč ze země a praštil s ní Jungkooka. Ten vydal bolestný sten a svalil se v bezvědomí na zem. 

Probudil se v temné místnosti bez oken. Seděl opřený o zeď a ruce měl spoutané řetězy ke zdi. Místnost byla prázdná, až na starou blikající lampu. Jungkook zkusil vstát, ale řezavá bolest v hlavě ho donutila aby si zase sednul. Opatrně se dotkl zadní části hlavy a když se podíval na ruku, byla od krve. 

Jungkook: Ten bastard. 

Dveře se se skřípěním otevřeli a v nich se objevil Han s dalším mužem.

Bangchan: Můžeš se odtud rychle dostat, jestli budeš spolupracovat. Víme, že jsi byl ten den ještě s někým v naší základně. Řekni kdo to byl a pustíme tě.

Jungkook: Leda tak ve snu.

Han k němu došel a zvedl ho za vlasy.

Han: Tak poslouchej, ten tvůj parťák mi zabil kamaráda, a když od tebe nezjistím kdo to byl, tak zabiju tebe a jeho si najdu později. 

Jungkook se na něj podíval a plivl mu do obličeje.

Han: Ty hajzle jeden!

Pustil ho a kopl ho do břicha. Jungkook zaťal zuby. 

Han: Tak co? Řekneš nám to?

Jungkook mlčel. Han zaklel a začal do něj mlátit. Jungkook se ze začátku snažil ranám vyhýbat, ale po delší době se mu tak motala hlava, že už bolest skoro ani nevnímal. Jen mlhavě slišel, jak Bangchan křičí na Hana, že už stačí. Rány ustaly a Jungkooka zaplavila temnota. 

Když se probudil, nikdo v místnosti nebyl. Zkusil se zvednout ale rozkašlal se a vyplivl na zem krev. Nevěděl jak dlouho tam jen ležel, ale přišel zase Bangchan a Han.

Bangchan: Řekneš nám to co chceme slyšet?

Jungkook: Ani náhodou.

Nebylo mu skoro rozumět, hlas se mu zadrhával. Bangchan jen zavrtěl hlavou a pokynul Hanovi, který jako by doufal že Jungkook řekne ne. Vytáhl nůž a mučil Jungkooka tak dlouho, dokud neomdlel bolestí a vysílením. Několik dalších dnů uběhlo stejně. Jen mu ráno donesli vodu, během chvíli přišel Bangchan a Han, ptali se ho, když jim řekl ne, tak mu Han ubližival dokud neztratil vědomí. Jungkook věděl, že i kdyby mu ubližovali sebevíc, Taehyunga by neprozradil. Ale cítil, že mu pomalu dochází síly a věděl, že je jen otázkou času než ho zabijou. 

Probralo ho kopnutí do břicha. Stál před ním Han s Bangchanem. Zvedli ho, dali mu pouta a vevedli ho ven z místnosti. Slunce ho na chvíli oslepilo a když se rozkoukal, všiml si že je ve velké hale. Pak si všimnul hloučku lidí. Mezi cizími tvářemi zahlédl Namjoona, Hobiho a Yoongiho. Byl rád, že je vidí. Naproti nim stálo pět členů stray kids. Došli až k nim, kde ho Han strčil na zem. Jungkook se chtěl zvednout, ale neměl sílu ani na to zvednout hlavu. 

Bangchan: Chci toho muže, který byl ten den s ním. Jinak ho zabijeme tady a teď.

Namjoon stál a přemýšlel.

Bangchan: Dávám vám 5 minut. 

Jungkook se pokusil zvednout, ale jen ho přepadl další záchvat kašle. 

Hobi: Jungkooku vydrž, za chvíli budeš v bezpečí.

Han: S ním se nebav! Koukejte nám dát toho hajzla! 

Hobi se zamračil a něco zašeptal Namjoonovi. Ten přikývl. 

Bangchan: 2 minuty. 

Jungkook: Nic jim neříkejte!

Han: Zklapni!

A kopl do něj. Jungkook zalapal po dechu a svinul se na zemi do klubíčka.

Hobi: Nechte ho být! Dáme vám co chcete!

Namjoon: Hobi! 

Bangchan: Čas vám vypršel, jak se rozhodnete? 

Budovou otřesla velká rána a dovnitř vlétlo něco, co po dopadu vybuchlo a všechny zahalil oblak kouře. Jungkook cítil jak ho někdo zvednul, ale byl moc slabý na to vydat ze sebe jakýkoliv zvuk. Všechno se kolem něj motalo. Poslední, co vnímal, bylo, že je venku na čerstvým vzduchu a že ho někdo hází do auta.