Miluj mě nebo zemři

IX - Volba

Hobi vrazil do Jungkookova pokoje. 

Hobi: Taehyung zmizel!

Jungkooka píchlo u srdce, rány včerejší noci byly ještě čerstvé. Podíval se na Hobiho, který netrpělivě poskakoval u jeho postele.

Hobi: Neříkal ti včera něco, co by nám mohlo pomoct ho najít? 

Jungkook se při zmínce na noc zachvěl a do očí mu vhrkly slzy. Hobi se k němu posadil na postel a položil mu ruku na rameno. 

Hobi: Nevím co se mezi vámi stalo, ale vím, že ti Taehyung nechtěl ublížit.

Jungkook: Opustil mě.

Hobimu se rozjasnil obličej, jako kdyby konečně pochopil o co tady jde.

Hobi: Víš, znám Taehyunga dlouho. Nikdy jsem ho neviděl tak ustaraného, jako těch několik dní, co jsi byl v zajetí. Když zjistil, že po nás chtějí jeho, chtěl se jim dobrovolně vydat. Málem se nám ho nepovedlo zastavit. Poprvé jsem viděl, že mu na někom tolik záleží. Odešel, protože se bojí. Bojí se, aby ti znova neublížil. Záleží mu na tobě tolik, že raději se tě vzdá, než aby tě viděl znova trpět. 

Jungkook se bolestně usmál: Teď trpím.

Hobi: Ano, ale myslíš, že on ne? V jeho mysli je jediný způsob, jak tě ochránit ten, že bude od tebe co nejdál. Vím, že to je teď těžké být sám, ale až Taehyunga najdeme a promluvíte si o tom, tak to všechno zase bude dobré. On se bojí. Hodně se bojí. 

Víš, Jimin mi vyprávěl, že když Taehyungovi zabili maminku, jeho otec se ho nechtěl ujmout, takže žil s Jiminem a jeho rodiči. Ale on se k nim choval hrozně. Jiminovi ubližoval a jeho nevlastním rodičům taky, až to došlo tak daleko, že ho museli dát do dětského domova. A tam byl sám. Jimin to neví, a já mu to říkat nechci, protože to si musí vyřešit s Taehyungem osobně, že Taehyung se k nim choval hnusně schválně. Věděl, že na tom nejsou finančně dobře a že si ho k sobě vzali jen proto, že mají s Jiminem stejného otce. A tak, aby nebyl přítěž raději skončil v dětském domově. Vím to, protože tam s ním byl Yoongi. 

Takže mi věř, že jestli se od tebe snaží dostat pryč, znamená to, že se tě snaží před něčím ochránit. Má tě rád Jungkooku. 

A s tím Hobi odešel a nechal Jungkooka osamotě. Ten přemýšlel. Byla to, co Hobi řekl skutečně pravda? Ale před čím by mě mohl chtít ochránit? 

Taehyung vystoupil z auta a došel k velkému domu, který stál na kraji Soelu. Byl obehnaný kamennou zdí. Zazvonil a brána se otevřela. Prošel upravenou zahradou k obrovským domovním dveřím. Byly odemčené. Uvnitř na něj čekal muž v saku.

Muž: Dobrý den, pane, následujte mne prosím.

Vedl ho spletitými chodbami hlouběji a hlouběji do domu, dokud nestál před dveřmi, za nimiž čekal člověk, kterého už nikdy nechtěl vidět.

Muž: Očekává Vás.

Taehyung otevřel dveře a vstoupil. Byl v ložnici. Na velké posteli ležel stařec. Když spatřil Taehyunga usmál se a odhalil tím těch pár zubů, které mu ještě zbyly. 

Mr.Kim: Synu, rád tě vidím po tak dlouhé době. 

Taehyung mlčel.

Mr.Kim: Určitě víš, proč jsem tě sem přivolal. Po všech těch letech, je konečně čas odplaty. Poslední Jeon padne jako všichni tohoto jména.

Taehyung stále nereagoval. Hleděl do prázdna a vypadalo, že usilovně přemýšlí. 

Mr.Kim: Zavolal jsem tě sem proto, že Jeon musí zemřít rukou Kima. A já už na to nemám dost sil. Takže tu čest přenechávám tobě. Až to vykonáš, bude tvá matka, má milovaná, konečně pomstěna.