Ve dveřích stál náš matikář a zároveň náš třídní, nejhorší kombinace fakt. Prohlásil, že k nám nastupuje nový žák. Já hned věděla kdo to je, ale tak jsem byla napjatá. Jasně, do dveří vešla Alex. Já byla tak šťastná, konečně budu mí kamarádku říkala jsem si. Po tom co přestoupila před třídu tak se představila a šla se posadit k volné lavici.
Hodina začala, ale já nebyla schopná vnímat. V podstatě jsem jen seděla a tupě zírala na učitele jak vykládá látku. Já však byla myšlenkami u Alex, samozřejmě. Jenže mi to moc dlouho nevydrželo. Jasně mohlo mě napadnout, že si pan Woodsan všimne, že nevnímám látku, ale ono to nešlo, její přítomnost jen ve třídě mě uváděla k šílenství. Bohužel to vše vedlo k tomu, že mě vyvolal a dal my nějaký šílený příklad na vypočítání. Samozřejmě z látky kterou nám teď vysvětloval, se slovy "když nemusíte dávat pozor tak to asi umíte. Máte to na známky". Já to v klidu vypočítala. Já jsem učivem asi tak půl roku dopředu. Takže pohoda, jenže to pan Woodsan neví. Dal si načas než mi řekl, že to mám správně dost otráveným a překvapeným hlasem. Poslal mě si sednou na místo s nějakými řečmi. Myslím, že říkal nějaký žvásty, ve smyslu jako, že bych měla dávat ve škole pozor, i přesto že to umím a takoví ty nudný keci. Moc jsem ho nevnímala. Potom mě zbytek hodiny nechal na pokoji. Díky bohu, byl to fakt voprus. Další hodinu mě čeká angličtina. Ta je v pohodě, i když na ní máme starou senilní učitelku.
