Po tom co jsme s mamkou spořádali kopu palačinek se vším možným, jsme se odebrali do obýváku a pustili film. Byla to detektivka, kde vystupuje můj oblíbený detektiv Hercule Poiro [erkyl poaro] . Během filmu mamka usnula. Potom co jsem si toho všimla jsem vypla televizi, přikryla ji a ve vší tichosti jsem se přesunula do pokoje. V pokoji jsem se svalila na postel a podívala jsem se na mobil. Přišlo mi deset zpráv. To mě celkem překvapilo, nebývám zrovna žádaná a chtěná. Čtyři z nich byli od kamarádky Tami a ostatní byli od neznámé osoby. Tami je kamarádka z orchestru. Zprávy od Tami jsem vyřídila hned, pouze se ptala jestli v pátek přijdu na zkoušku. Zato u toho neznámého čísla fakt nevím jestli ho mám vůbec zobrazovat. Co když je to nějaký úchyl. Asi si dokoukám ten film a pak se rozhodnu.
Odložím laptop, naplněná obdivem k Herculerovi Poirovi, jak mistrovsky rozlouskl vraždu v orient expresu. Vezmu do ruky mobil, teď už rozhodnutá, že si to přečtu a možná i odpovím. Neznámé číslo píše : Ahoj jsi v pořádku? Hej neignoruj mě! To jsem já Alex. Proboha! To je Alex?! Kde na mě vzala číslo?? Proč si o mě dělá starosti, když mě taky uhodila!? Já jí teda odpovídat nebudu! Nic jí nedlužím. V tu chvíli se objeví, že je online a něco píše.
