Neopouštěj mě

.kapitola 3.

„V pohodě já počkám tady, nemám s tím problém," zkřížím naštvaně ruce na hrudi když zjistím, že mě do budovy jazykové školy nechtějí pustit. Berny se na mě omluvně podívá a vejde tam sám.

Nevím co jsem komu udělala, že tam mám zákaz, ale budiž.

„May, co tu děláš?" otočím se za známým hlasem. Mě snad trefí šlak. Den jenom začne a já už ho vidím všude.

„Čekám?" nadzvednu tázavě obočí a on si stoupne vedle mě.

„A proč nejdeš dovnitř?"

„Protože mám zákaz. Očividně mě pan Kang tak moc nesnáší, že mě v té škole nechce ani vidět," s povzdechem si schovám ruce do kapes a vydechuju studený vzduch.

„Když půjdeš se mnou, mělo by to být v pořádku," opře se o zeď vedle mě a já přikývnu nesouhlasně.

„Zbytečně bys měl kvůli mně problémy a to opravdu nechci," pokrčí nad tím rameny a vyslouží si tím můj zabijácký pohled, „mně to ale jedno není. Takže toho nech."

„Nic by se mi nestalo. Učí tady můj táta a vzhledem k okolnostem je to ten, který tě nechce pustit dovnitř."

Zmateně zamrkám. „Počkej, cože?" dělá si ze mě legraci? Pan Kang je jeho otec? Ten pan Kang, který na mě pokaždé co projdu háže vražedné pohledy a nejspíš si v duchu přeje, abych zmizela? V tom případě musí být Doyoung ten dočasný student, co chodí s Laylou do třídy a ona se na něj šíleně těšila. Proč mi to nedošlo dřív? Navíc si nejsou vůbec podobní. Můj společník je o dost hezčí než jeho starší já. Kdybych si měla představit profesora Kanga za jeho mladých let, rozhodně by nevypadal takhle a ženský by se o něj nepraly. I když moje kamarádka by byla ta jediná výjimka.

„V tom případě znáš Laylu," zeptám se hned co se vzpamatuju ze šoku.

„Laylu?" pomalu přikývnu.

„Chodíte spolu do třídy. Říkala mi, že tam máš přijít a věř mi, že zrovna ji pozná každý," vzpomenu si na situace, kdy se za ní všichni chlapi otáčeli, anebo když jsme jednou sešly na náměstí během Vánoc, její skupinka přátel, kteří se skládaly převážně z opačného pohlaví, si pamatovaly jenom její a jméno Nagisy. Já byla ta navíc. Jako vždycky. Samozřejmě si ale nestěžuju. Je to tak dobře, aspoň mě tu nic nedrží a můžu v klidu odletět do své vysněné Austrálie.

„Nechej mě chvíli přemýšlet," zamyslí se a já se nad jeho výrazem musím tiše zasmát. Tohle je snad první chlap, který u přemýšlení vypadá tak přitažlivě a roztomile zároveň. Nad co to zase myslím? Mayuno vzpamatuj se krucinál! „Učí ji můj táta říkáš?" pomalu na jeho otázku přikývnu „a má delší vlnité zrzavé vlasy, že?"

„Už víš?"

„Celou hodinu se na mě otáčela a snažila se na mě mluvit. Tak jsem jí slušně poslal do háje, samozřejmě v korejštině," ušklíbne se vítězně. Idiot.

„Jak si tohle můžeš dovolit? Jenom s tebou chtěla mluvit, je to moje kamarádka," zakňučím. Teď mě s ním kvůli jeho odmítnutí nesmí vidět. Zabila by mě. Nemůžu mít přece to, co chce ona. Protože pokud ano, nepřišla bych jenom o dlouholetou kamarádku, ale taky o pověst a zrovna teď si nemůžu dovolit aby si na mě po zbytek školy ukazovali prstem. Živě to vidím před očima. Ty jsi ta, která přebrala své kamarádce vysněného kluka. Až na to, že ten kluk se přebral sám a Laylu poslal velmi daleko. Nemluvě o tom, že mi neustále stál za zadkem a já se bála jenom nadechnout, aby si to špatně nevyložil.

„No a co, nemá být otravná," pokrčí rameny, „tohle je posedlost. Kdykoliv vidí nějakého asiata je hned hotová. Je to divný."

„Ty jsi ze mě taky hotový a je to divný," ušklíbnu se tentokrát já a on nasadí vyděšený pohled.