Jen slunečnice

5- knihovna

Jdu kolem lesa domů. Stejnak kvůli tomu mobilu bych ten bus ani nestihla.
Prší takže mám kapucí na hlavě. Pozoruji zem. Zase musím domů.... Poslouchat ty jejich řeči, tenhle život mě už unavuje.

Vcházím do chodby. Zajímavé, je tu ticho. Normálně by po mě otec už řval. Rychle vběhnu do pokoje. Svalím se ihned na postel

Nudný strop, na kterém ale jde vytvořit tolik obrazů.

Tohle není domov. Domov je pro mě něco jiné. Kamarádi které mám na táboře. Je to smutné uvědomit si že můžu být klidně i 2 měsíce někde kde se cítím úžasně. Ale potom být 10 měsíců někde, kde jste odsuzování. Musite čelit každý den těm falešným tvářím. Těm blbým řečim

Z toho přemýšlení usnu

'crrrrrrrr crrrrrr' debilni, hnusný, zkurvený BUDÍK!!!!! Který oznamuje jediné. Škola.

Černa mikina, černé tepláky, kapuce na hlavu, make up na zakrytí modřín, sluchátka do uší, batoh. A hlavně nedívat se nikomu do očí. Více tím na sebe upozornite a to je to poslední co bych chtěla. Pozornost.

Pomalým krokem dojdu k zastávce. Zase tam stojí. Trochu od něho odcouvam. Nepotřebuju s ním po včerejšku mluvit.

Autobus už přijel. Samozřejmě vejdu až po Petrovi, už si nemůžu dovolit přijít pozdě.

Jakmile vejdu do třídy, všichni začnou tleskat, a pokřikovat věty ve smyslu. "Ty jsi přišla v čas"   "Není možné, stal se zázrak". Že je to baví, jen nad tím protočim oči a jdu si sednout do lavice

Hodina už začala. Petr toho asi v noci moc nenapsal. Usnul hlavou na lavici. Učitelka něco vykládá před tabulí. Vůbec nevím o čem mluví. Vidím jenom nějaké vzorečky na tabuli, nedokážu se soustředit.

'Crrrrrr' Přestávka konečně.

Zase sedím v lavici, někdy se s Matym střetneme pohledem a usmějem se na sebe.

"Viki mohla by jsi jít prosím do školní knihovny? Musíš si tam půjčit knihu, z které se budeš učit na tu soutěž" houkne na mě učitelka. Jen přikývnu a vydám se směr knihovna

Je tu celkem dost lidí. Procházím úplně v zadních uličkách kde nikdo není. Kde ta zatracená kniha je!?

Očima projíždím po regálu knih. AAA mám ji!!!!!

Natahují se pro ní, ale nečekaně mi ji někdo vyfoukne přímo před nosem.

"Co děláš?!" Vyjeknu a pomalu se otáčím k osobě co mi tu knihu vzala

Opět další kapitola. Tak kdo myslíte že ji tu knihu vzal?