13- Tobiáš

675 26 0
                                    

Další den to bylo docela v pohodě. Ráno jsem se takzvaně objímala se záchodem. Petr si mě nějak moc nevšímal.

"Crrrr crrrr" celým domem se rozlehl zvuk zvonku.

Já i Petr jsme se vydali ke dveřím. Stála tam postarší paní. S malým klukem.

,,Ahoj teto" povzdychl si Petr "Čau Tobiáši" dodal směrem k tomu malému klukovi.

,,Dobrý den" pozdravim s úsměvem k tomu malému. Miluju děti

,,Dobrý" odbije mě. A jde směrem k Petrovi  "Ahojky Péťulo" začne mu dávat pusu na obě líčka

,,Tady máš Tobiáše. Oblečení má tady. Nemyslím se že by jsi ty nebo ta hol-dívka dokázala uvařit, tak jsem mu tady uvařila jenom to ohřejete. Přijdu pro něj v 8. To tady snad zvládnete" poslední větu zasičí směrem ke mě.

Jo tak s touhle paní si asi rozumět nebudeme.....

,,Dobře." Řekne Petr a nějak se snaží tu tetu vyhnat. Což se mu naštěstí povede

,,Ta byla milá" řeknu mu se špetkou ironie

,,To je prostě ona. No nic, já musím něco vyřešit. Postaráš se doufám o něj. Měj se" řekne a odchází.

Úsměju se na Tobiáše.

,,Ahoj. Jsem Viki. A ty Tobík viď?" Dřepnu si

,,Ano" rozzářili se mu oči.

,,A na co si rád hraješ kapitáne?" Vzala jsem si ho do náruče

,,Já si tšeba jád hjaju s Péťou, na auta" zašišla. Je tak extrémně roztomilý

,,Tak tuhle hru neznám ale můžeš mě jí naučit" řekla jsem mu

Opět se mu rozzářili oči a začal se smát

Jen slunečnice Kde žijí příběhy. Začni objevovat