Už je to doba co se bavím s Hirem, říká že jsem se změnil.. už se vlastně tolik se mnou nebaví také nemám s kým se pořádně bavit. Ale pořád nechápu jak se semnou můžeš dál bavit vážně tě nechápu, i přes to že jsem vše pokazil i přes to že jsem se tě ptal na důvod, proč se stále semnou bavíš i přes to že to není jak dřív.. odpověděl jsi že mě máš stále rád proč tě nemůžu pochopit? Možná že sám sebe už dost nenávidím..
No když nad tím tak přemýšlím tak kolikátý pokus o sebevraždu je toto? Myslím že 79. Dívám se dolů a u toho myslím na tebe.. není tohle moc ohrané? Ale je to nejrychlejší způsob.. nebo se zkusím znovu předávkovat to by bylo už po 35. Ale třeba to zrovna vyjde, otočil jsem se a mířil si to směrem domů, do mého pokoje. Začal jsem hledat věci jako kokain, cigarety, morfin, stříkačky a takový věci, ještě jsem si do kuchyně zaběhl pro láhev nějakého alkoholů přece jen, můj otec je závislý na alkoholu ale to je teď mimo téma.
Seděl jsem u sebe na posteli vedle mě byli dvě prázdné stříkačky, a prázdná krabička od cigaret no celkem bordel. V klidu jsem popíjel alkohol a z nic se mi rozsvítil mobil, byla tam zpráva od Hira že sem přijde, jen jsem si povzdechl a hned vše začal uklízet. Když jsem všechno uklidil tak zazvonil zvonek, běžel jsem otevřít a viděl Hirův naštvaný výraz „proč jsi mi neodpovídal na zprávy?!” vymyslel jsem si nějakou rychlou výmluvu „No jsem tak trochu usnul” proč se na mě tak díváš? „no tak pojď do vnitř” on tak učinil, já jsem zavřel dveře a podíval se na něj „a co jsi potřeboval??” nemyslím si že by jen tak přišel „neodpovídal jsi mi na zprávy..” to je vše? Nevypadá to že se o mě máš strach, nedávám ti to za vinu. Vlastně jsem i rád že o mě strach nemáš, ani nevíš o čem si se mnou máš povídat. Chtěl jsi odejít ale když jsi otevřel dveře stál tam můj opilý otec který na mě něco pořvával, jen jsi se díval s otázkami v očích a díval jsi se na mě už známým pohledem, jen jsi obešel mého otče a šel svoji cestou..
Další den, ve škole mě zmlátí, někdo se jen na něco poptá. Dnes jsi vlastně se mnou ani nepromluvil že? Hnusím se ti? Nejspíš ano, vyhýbáš se mi jen se na mě sem, tam podíváš... Momentálně ležím na zemi celé tělo mě bolí, kde se v nich ta nenávist bere? Slyšel jsem kroky, které jsem ignoroval ale „jsi v pořádku?” vlastně dneska přišel nějaký kluk černé vlasy, svítivě fialové oči asi stejně vysoký jako já „jo jsem dík..” viděl jsem tě jak se na nás díváš „No na to moc nevypadáš” ignoroval jsem ho, a jen si dal hlavu do dlaní „no dobře ale měl by jsi zajít na ošetřovnu..” nic jsem mu neodpověděl, nechci aby se zajímal.. abych mu dělal starosti, místo toho si sedl vedle mě „od čeho to máš?” ukázal na moji ruku, co mu mám říct?! „jo to- to neřeš” usmál jsem si na něj, a jako odpověď jsem dostal kynutí. Začal jsem se zvedat sice pomalu ale stát a jakž takž chodit, aspoň že ten kluk nic nenamítal. Mezitím jsi přišel ty, kopnul jsi do mě, tím jsem spadl a pousmál jsem se nad tím. Tak takhle to je, chápu že mě nenavidíš také se nenávidím víc než svého otce. Ty a ten kluk jste se začali dohadovat, takže jsem mu přidělal starosti nejspíš.. Zase jsem začal vstávat, obešel jsem vás a začal si přehrávat v hlavě svůj další pokus o sebevraždu..
Když jsem byl doma dostal jsem od tebe několik zpráv, ignoroval jsem je místo toho jsem pil zbytek alkoholu co mi zbylo a nějaké další věci, byl tu ještě větší bordel než kdy dřív. Zase někdo zazvonil myslel jsem si že to je můj otec ale byl jsi to ty.. viděl jsi mě zápěstí, láhev kterou držím v ruce, hodil jsi na mě ten tvůj zhnusený pohled ale bylo v tom něco dalšího. Obejmul jsi mě a já se ti hned začal omlouvat jenže jsi mě přerušil, abych už byl ticho. Začal jsi si se mnou povídat jakoby se nic nestalo a také jsi mi vythrl tu láhev z ruky a vylil jsi ji, jen jsem se na tebe díval a nechápal jsem tě. Poté jsi mi šel hrabat v pokoji, nemyslím si že tohle skončí dobře.. zeptal jses mě „proč si tohle děláš?!” zvýšil jsi hlas, nebyl jsem schopen ti odpovědět i tak jsem ale něco řekl „j-já omlouv-” vyrušil jsi mě „nechci tvé omluvi.. chci důvod” tohle řekl uz víc chladněji. Nevěděl jsem co mu na to říct už celkově jsem nevěděl co dělat on se na mě díval jeho pohledem, moc mi nepomáháš Hiro řekl jsem si pro sebe „no já- nedělám to každý den.. jen dneska protože- se jeden z mých kamarádů zabil a-a já jsem mu nic neřekl ” zalhal jsem jak jinak. Slyšel jsem jak si povzdechl „ale takhle nenajdeš důvod jak to zlepšit..” jsem hodně rád že na to skočil „ja vím ale.. nevím co mám dělat” jen ke mně přistoupil a obejmul mě, hned jsem mu to oplatil..
Pořád si myslím že mě nenavidíš, nemusíš mít k tomu ani důvod chápu to, jen si prosím nedávej tohle za vinu nikdy to nebyla tvoje chyba, a nikdy nebude za vše se omlouvám, nechtěl jsem aby jsi mě nenáviděl.. nikdy jsem nic nemyslel vážně až na pár věcí, vážně jsem si s tebou užíval každou chvíli a také nechci aby jsi byl kvůli mě smutný..
ZOBRAZENO
Co to meleš Riane?
Hej odpověz..
Riane
Halooo?!
Co děláš?!
Doufám že je tohle vtip že?
Na zprávy jsem ti neodpověděl, jsem si jistý že to chci udělat. nechci tě zatěžovat vyčítal bych si to kdybych nevěděl že mě nenavidíš ale už jsme na konci.. dívám se dolů na obličeji mi hraje menší úsměv „omlouvám se..” šeptl jsem než všude byla tma...
/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\
ZDRAVÍM VŠECHNY ANO STÁLE ŽIJU myslím že je to vážně úžasný konec možná budu dělat víc takových příběhu ale kdo ví jelikož jsem lenochod a všechno mi trvá tak nejspíš
AHOJ U DALŠÍHO PŘÍBĚHU
