Momentálně je 6:03 a slyším jak odemyká dřevě, a začal řvát, není opilí? Nezní tak, vyšel jsem z pokoje natož se na mě podíval, dost naštvaným pohledem ”kde je?„ zeptal se mě ”n-no on spí„ strašně se klepu. On se otočil a šel směrem k bráchovi pokoji ”co mu chceš udělat?„ snažil jsem se nekoktat ”jen ti ho vezmu„ začal jsem na něj řvát ”proč mi ho budeš brát?!„ měl jsem slzy na krajíčků ”beru ho k tvé tetě, a ty tomu nezabraníš„ hlava mi říkala ať ho nechám jít, aby zapomněl. Vím že teta by mu nikdy neublížila, ale co když ho už neuvidím? Po tváři mi začali téct slzy
Sedím v jeho pokoji, asi už dvacet minut, proč se tohle musí dít zrovna mě? Znovu se mi nahrnuli slzy do očí. Musím vstát a běžet do školy..
__________________
Už jsem byl skoro u školy a z dálky jsem viděl jak na mě mává, nějak jsem na to nereagoval a šel rovnou do školy. Upřímně nemám vůbec náladu si s někým povídat.
Huh? Co se mu stalo? Běžel jsem hned za ním „co se děje?” zeptal jsem se ho, nic mi na to neodpověděl. Chytl jsem ho za rameno a táhl ho, na nějaké místo kde nikdo není.. Doufám že jsem ho nějak moc nevylekal, opřel jsem ho o zeď strašně se klepal „řekni co se děje” vím neměl bych ho do toho nutit ale bojím se o něj. Začali mu téct slzy. JÁ JSEM DEBIL. Začal jsem se omlouvat „omlouvám se, nemyslel jsem to tak” nevěděl jsem že se lekne.
Cítil jsem, jak mi sáhl na rameno, a někam táhl. Začal jsem se klepat, s tím mě opřel o zeď „co se děje?” na to jsem mu neodpověděl, a místo toho my doslova vyhrlky slzy do očí. Hned se mi začal omlouvat, a že to tak nemyslel.
Jen jsem ho obejmul, momentálně to potřebuju „t-třeba po š-kole ti to ř-řeknu.” řekl jsem mezi vzlyky.
_________________
Čekám před školou než přijde a připravuju se mu říct to co se ráno stalo. Už jsem ho viděl jak přichází „ahoj” to samé jsem mu odpověděl nazpět. „tak povídej,” řekl mi a začal jsem mu vyprávět co všechno se mi ráno stalo. Celkem dost jsem se držel abych se nerozbrečel.
