Love (Petr Lexa )

Kapitola 2

Pohled Klér

"Slyšíš dobře. Vážně jsem napsala Petrovi." řekla jsem a musela jsem se smát protože Mirka se na mě dívala tím pohledem "jako vážně".

"A co si mu napsala?" zeptala se mě vzápětí.

"Jestli by se s námi někdy nesešel. Že jsem jeho největší fanynka a tak."

"A odpověděl ti? Pokud jo tak co?" zeptala se Mirka

"Napsal mi. "Velmi rád bych se s vámi sešel ale nemám teď moc času. Ale pokud by vám to nevadilo až tak za čtrnáct dní... tak velmi rád." Hustý co? A já mu napsala "To víš že by nám to nevadilo. Tak až budeš mít čas tak mi napiš kdy, kde a v kolik se sejdeme." přečetl si to ale už neodpověděl."

"To je úžasný!" vykřikla Mirka na celou chodbu a objala mě.

Jsem ráda že jsem jí udělala radost. Jo promiň tě vy mě vlastně ještě neznáte co? Tak já se vám tedy představím. Jmenuji se Klér Angel. Je mi 15 let. Mým největším koníčkem je bavit se! Chodím s kamarády ven. Diskotéky, koncerty a podobně. Škola mě nebaví. A nechápu Mirku že je do té školy tak zažraná. Ale co každá jsme jiná. Ale chtěla bych jí někdy na nějakou párty dostat, naučit jí mluvit s kluky a tak podobně. Ona o sobě říká jak je ošklivá ale není. Nechápu jí.

Když skončila škola tak jsme se s Mirkou dohodli že půjdeme na zmrzku. Je vedro. Konec školního roku. Už aby to bylo.

O hodinu později 

"Ahoj Klér!" už zdálky na mě volala Mirka

"Ahoj, tak co už se těšíš na zmrzku?"

"Jo moc. Jakou si dáš?"

"Já asi vanilkovou. A ty?"

"Taky." řekla Mirka a už šla k prodavačce a objednala dvě vanilkové.

Mám tu ještě jedno překvapení pro Mirku. Koupila jsem nám lístky na Utubering tak snad jí to potěší. "Mirko mám tu pro tebe překvapení." řekla jsem jí.

"A co to je? Mám se bát?"

"Bát se fakt nemusíš. Smíš doufám že tě to potěší. Koupila jsem nám lístky na Utubering!"

"Vážně? Jsi skvělá." řekla Mirka a rychle mě objala a to docela dost silně.

"Tak co teď už se těšíš na konec školy?" musela jsem se zeptat protože ona má školu ráda a nechtěla aby skončila.

"Tak teď už jo." řekla a začala se smát. Já jsem nezůstala pozadu a začala jsem se smát taky. Užili jsme si spolu úžasné odpoledne.

Druhý den po škole 

"Mirko?"

"Ano?"

"Nepůjdeme dneska na nákupy? Chtěla bych si koupit nějaké pěkné oblečení na tu schůzku s Petrem a na ten Utubering."

"Tak jó alespoň si taky budu moct něco koupit." řekla Mirka

"Tak ve 15:30 před nákupním centrem."

"Fajn, budu tem." řekla Mirka a každá jsme šli domu pro peníze a nechat tašky doma abychom je nemuseli tahat s sebou.

15:25 před nákupákem

Jsem tu radši dřív aby na mě Mirka nemusela čekat. Už jí vidím. Támle na mě mává z druhého chodníku. Chtěla přejít silnici ale nerozhlédla se a jedno auto... "Mirko pozor!" zakřičela jsem ale pozdě.....

Tak tentokrát je ta část odemě. Snad se vám líbí naše myšlenka. Už jste četli někdy příběh který by psali dva lidi a každý by bydlel někde jinde? Já teda ne. A strašně se mi to líbí. Mě můžete znát na Wattpadu pod nickem -Hoggy- . Tak snad se vám to líbí :3 .

Určitě budeme rády za každou hvězdičku (VOTE) nebo pěkný komentář. A zlobit se nebudeme když příběh sdílíte mezi své přátelé.

-Hoggy-