Když Pearl vstoupila do dveří Siriusova domu se samotným Siriusem za zády a prošla dlouhou tmavou chodbou s portréty nerudných kouzelníků, spatřila velkou halu, která byla přímo přeplněná obrazy různých kouzelníků a čarodějek v životní velikosti. Ale některé malby byly zakryté závěsy, ze kterých trčely jen rohy zlatých rámů. Sirius jí upozornil, aby tady v dolní hale nemluvila příliš nahlas a nedělala žádný hluk, protože by jinak probudila jeho matku. Pearl tohle upozornění ani v nejmenším nepochopila a trochu jí to děsilo.
Z postranních dveří se vynořila baculatá a zrzavá žena s růžolícími tvářemi a láskyplným úsměvem.
"Ahoj Pearl, tak už jsi konečně tady. Já jsem Molly Wesleyová a jsem matka většiny dětí, které tady poznáš." zasmála se.
"Těší mě." stiskla její ruku Pearl.
"Nemáš hlad? Jedla jsi?" začala se hned starostlivě ptát.
"Najedla jsem se u Pošuka. Děkuji."
Z dlouhého zatočeného schodiště seběhli dva vysocí, hubení, zrzaví a pihovatí kluci. Byli si podobní, jako vejce vejci.
"Ahoj, já jsem Fred a tohle je moje dvojče George." zazubil se jeden z nich.
"Těší mě. Já jsem Pearl." usmála se.
"To jsou moji synové." lehce se zamračila Molly.
"Nás taky velice těší. Rádi tě tady provedeme, jestli dovolíš." ušklíbl se George.
"Nevím, jestli na vás Pearl bude stačit energie. Přece jen by měla odpočívat."
"Tak tě rádi po princeznovsku dopravíme do tvého nového pokoje. Bydlíš hned vedle nás." zamrkal Fred.
"Začínám si myslet, že byl špatný nápad Pearl nachystat zrovna tenhle pokoj." zamumlala Molly.
"My se o ní postaráme." vypjal hruď Fred a George se široce zazubil.
"Co znamená "po princeznovsku?" zasmála se Pearl.
Dvojčata se na sebe ušklíbila a George Pearl popadl do náruče a lehce jí nesl ke schodišti. Zatímco Fred kolem nich poskakoval a tenkým hláskem zpíval jakousi melodii.
Pearl se celou dobu chichotala dokud jí nedonesli o dvě patra výš. Fred otevřel dveře jejího pokoje a George jí lehce položil do postele.
Byla to bílá a lehce zašlá místnost s jednou postelí, nočním stolkem, dřevěnou skříní a malým oknem se zelenými závěsy, které byly po okrajích lemovány stříbrným zdobením. Po delším zkoumaní pokoje si Pearl všimla kovových hadích nohou, které nad sebou nesly skříň.
"Děkuji moji princové." zasmála se. "Už dlouho jsem se takhle nepobavila."
"Smíme ještě chvíli zůstat o popovídat si?" zamrkal Fred.
"Ale jistě. Co mi o sobě povíte?"
"Jsme velcí šprýmaři a až ti bude lépe, tak ti rádi předvedeme pár našich výtvorů. Už dlouho pracujeme na pár projektech, ale nesmíš se o tom prořeknout před naší mamkou. Moc se jí to nelíbí, jenže my si myslíme, že z toho můžou vzniknout opravdu užitečné věci pro Bradavické školáky i širokou veřejnost." dal se s potutelným úsměvem do řeči Fred.
"Tak to jsem opravdu zvědavá a vaší mamce samozřejmě nic neřeknu. A do jakého ročníku v Bradavicích nastupujete?"
"Do sedmého." mrkl Geroge.
"Já mám školu dokončenou, ale bohužel si nepamatuji jakou. Ale Bradavice to nebudou, protože si mě Brumbál nepamatuje."
"Jaktože si to nepamatuješ?" zeptal se udiveně Fred.
