Hunger games-poslední sbohem

Haymitchova dívka

Haymitch v noci nespal, já nespala s ním. Každé ráno jsem se před odchodem nemohla odtrhnout od obrazovky plná strachu, že až se vrátím, Haymitche už neuvidím. Plakala jsem do polštáře, když se mu nedařilo. Jakmile se v jeho očích objevil strach, posílala jsem mu polibky a voňavá objetí.

Silové pole odrazilo sekeru a Haymitch zůstal v celé aréně sám. Mohl by se rozběhnout na druhý konec a nikdo by ho nezastavil... Nepopsatelná radost rozehnala mé pochmurno, jako první jarní paprsek rozhání ledová oblaka.

Po dlouhé době první noc, kdy jsem mohla usnout a nemusela se strachovat. Měsíc zářil přes proděravělou střechu a na mých hnědých vlasech barvil stříbrné melírky. Zítra půjdu do školy a nikdo už mne nebude přehlížet jako dceru zločinců. Budou mě oslovovat jako přítelkyni vítěze.

Probuzení, jež mi vpletlo do peřin sluneční třpyt, zahřálo mé srdce vzpomínkou na první probuzení vedle Haymitche. Usmál se na mě, pozdravil, rukou mi opatrně posunul pramínky z očí a jen jeho pohled mě utápěl v krajině blaha.

Neodbytné klepání přerušilo mou snídani a tiše po špičkách stále plná štěstí, že v mé panence se znovu objeví můj milovaný přítel jsem stiskla kliku.

Uniforma bílá jako sníh. Chtěla jsem Mírotvorce pozvat dál, zeptat se proč přišel a doufat, že se mému vítězi nic nestalo, jenže...

...Hlasitá rána ze stříbrné pistole a můj tichý sten vše předčasně ukončil.

Ukončil můj život. Předešel setkání s Haymitchem....