First Department

2. First Time (Harry)

Warning- v této kapitole je popis mrtvoly. Jen pro silné žaludky.🩸

Každý večer po práci si dávám utužovací kolečko kolem parku. Čistím si tím myšlenky a udržuji kondici. Dnes se mi ty myšlenky vyčistit nepodaří.
Proč zrovná já musím dostat parťáka, když James ví, že se s novými lidmi moc nesnesu. Ke všemu tento je nadřazený nade mě. Sice mám kapitanský zkoušky taky, ale on má navíc forenzní vědu. A to jsou jiné šarže.

Takže mu budu dělat poskoka.
Jen na to pomyslím zrychlím v běhu. Snad aby mi vzduch proudící kolem mě proufoukl hlavu.
Na víc je to rodák z Doncesteru, takže sloužil jistě tam.
To je další překážka. On bude vědět důvod proč jsem odešel ze stanice. Tohle se mi vůbec nehodí.
Vybudoval jsem si tu celkem dobré prostředí. V práci nikdo mém soukromí netuší. Mohl jsem do teď nenápadně brát domu občasně někoho na jednorázovku.
Ale s tím bude konec. Nesmím udělat chybu, nesmí na mě prasknout, že jsem gay. Stačí, že kvůli tomu ode mě odešel Nick, neuchránil jsem ho od šikany.
Už se nikdy nechci vracet na to proklaté místo v Doncesteru.

Teď budu mít chodící připomínku vedle sebe.

Sakra.

Zastavím u svého domu a výdýchávám se. Své kolečko jsem zvládnul oběhnout o pět minut rychleji než kdy dřív.

Otevřu branku, podívám se do schránky, vyjdu schody ke dveřím.
Jen co si odemknu, zamňouká na mě můj kocour Dusty.
Vyzuji si boty a vezmu si Dustyho do náruče.
Ten začne vrňet spokojeností.
Někdy si říkám, že se můj kocour má nejlíp. Rozhodně nemusí jít do práce a otravovat se s lidmi.

Dustyho položím na jeho místo, a vydám se rovnou do sprchy.
Horký proud vody je to co teď nejvíc potřebuju k vzpamatování se.
Taky potřebuji uvolnit to napětí, co ve mě koluje od doby co jsem si prostudoval spis Louise Tomlinsona a spatřil jeho fotku.
Na mysl mi přijde jeho rozházená kštice hnědých vlasů a jeho modré oči.
Cítím nebezpečné pnutí v rozkroku. Projistotu si na sebe pustím ledovou sprchu.

Z koupelny zamířím do šatny kde se převleču.
Do své pracovny si dojdu pro služební zbraň, kterou mám i s odznakem uloženou v sejfu.
S povzdechem zamířím pryč z domu. Mám načase pokud chci stihnout v bistru snídani.

****

Díky neodbytné servírce mám zpoždění.
Zrovna dnes když se to nehodí.
Bistro je sice sto metrů od stanice, ale i tak mám co dělat abych se dostavil na čas k Jamesovi.
Vrátnicí prolítnu jako uragán a spěšně nastoupím do výtahu.
Snad mi James nevynadá.

Do jeho kanceláře vpadnu jako velká voda.

Asi tím vyruším ty dva z rozhovoru.
Ohlédnu se do křesla naproti Jamesovi.
Mám co dělat abych udržel svou tvář a emoce.
Hezčí oči jsem nikdy neviděl.
Naštěstí jsem vytrénovaný a nedám na sobě nic znát.
James mi ho představuje a dodává abych byl milej.

Pcha.

To tak.

Louis nastavuje svou ruku aby si na seznámení se mnou potřásl.
Odvrátím se od něj a pohlédnu na Jamese, kterému přikývnu na znamení, že rozumím jeho slovům.
Načež se otočím k Tomlinsonovi a řeknu mu aby mě následoval.

****

Prošli jsme skoro celou stanici, a momentálně ho vedu k mé kanceláři a jeho pracovně.

Tomlinson drží u ucha mobil a snaží se mezitím někam dovolat.
Což mě rozčiluje. Ten kluk je tu sotva pět minut a už se rozhodne ignorovat to kudy ho vedu. Jestli tenhle je nejlepší z nejlepších sním klidně svůj odznak.